Maturita za školou

Tak aby bylo jasno, soudruzi. Divoká šedesátá skončila, od teď bude film vychovávat. "Maturita za školou" je jednak takovým výchovným počinem pro naši mládež, jednak názorným příkladem, jak to dopadá, když se socialisticky spořádaní, umělecky impotentní, myšlenkově plytcí tvůrci pokoušejí o "hlubší ponor", "životní dilema" nebo dokonce "smysl života". I když až na zlou společnost špatných kamarádů - trampů ve třetí povídce tam vyložená zákeřnost nebyla, ta falešná, plytká, nažehlená normalizační optika z toho čpí na každém kroku. Zvláště "mladý básník" byl opravdu k sežrání a jeho představitel - mladičký vlasatý Kaiser - byl opravdovou kuriuzitou, podobně jako Lábus v roli zlého trampa (zřejmě jejich generálka na legendární Mimikry). Tento film jsem si pustil jen proto, abych si doplnil filmografii pana Šebánka - a s úlevou konstatuji, že se objevil jen na pár vteřin a beze slov, protože etuda tohoto génia rodu Homolkova, jak s tupým úsměvem naslouchá básníkově prvotině, je opravdu smutným završením jeho "neherecké kariéry". Náladu mi ovšem spravila Schallerová, jejíž nebeský půvab prozářil i tuto trapárnu. Do odpadu neházím, to bych přece jen křivdil. Celek má jakousi koncepci a vypointované ústřední myšlenky každé jednotlivé povídky jsou přes všechnu tu bídu sympatické. (Zvláště otevřený závěr Reprezentanta mě příjemně překvapil.) Celkově tedy hodnotím poněkud vstřícněji než slunicko2, jehož trefný komentář ovšem vřele doporučuji. (04.03.2011)

Tak jsem se těšil na pana Šebánka a nic. Sedí tam pár sekund a to je všechno. No, první povídka byla ultra hovadina, druhá jen hovadina, a třetí ušla. Té bych měl dát z povinnosti plný počet, protože byla o mně a mém mládí. Také jsem vandroval lesem sám. Jen jsem tam nehulákal. Bohužel tomu chyběl pointa, a bylo to takové neslané, nemastné, jako celý film. Takže dávám dvacítku za poslední povídku , ani ne tak kvůli jejím nekvalitám, ale za téma. Krásně se mi při tom vzpomínalo na mládí. (09.09.2017)

První dvě povídky mně jako ostatní moc nezaujaly. Ta třetí na mně dýchla . Máme chatu v Davli, miluji Posázavský Pacifik i obě trasy jak z Bráníka tak z Čerčan přes Žampach. Se sázavskou tratí je to jedna z našich nejhezčích vlakových tratí. Člověka až píchlo u srdce a už jsem to tu psal jinde, když vidí to tehdejší nádraží v Bráníku. Jako by jste byli někde na Klondiku nebo u odvozů vojáků kamsi vojenským vlakem na frontu... Je to jen 40 let a vše se změnilo k nepoznání. Nejen že kamsi zmizely parní mašinky i ta odstavená co stála na nádraží v Davli. Zmizeli i všichni ti trempové, zálesáci, čundráci, kotlíkáři, tuláci... Zmizel zvuk kytar z vlaků i kouř z kopců a tunelů podél řeky. Je to s podivem, ale za komunistů se trampingu dařilo jak nikdy dříve... Lidé hledali svobodu v přírodě a lesích. Někdo na chatě, něckdo s teletem nebo usárnou na zádech. Samozřejmě, že mně tedy nejvíce oslovil příběh Bíbra Grizzliho. Obzvláště když narazí na ta vyplašená a promoklá písklata v zimním lese. Ale doba si žádala své a tak oddíl byl pionýrský, ostatní trampové byli vlastně zlí a Bíbr netoužil po ničem jiném, než se živit poctivě rukama... No věřme si tomu. Každopádně poslední příběh mne chytil za srdce. Dávám za tři suché zápalky. * * * (07.02.2019)

Cha, tehdy otrava, ale po letech svým způsobem sranda náramná . Zvláště scéna, kdy "básník" Oldřich Kaiser v první povídce čte svůj niterný výlev příslušníkům dělnické třídy (z nichž ten nejmladší je dnes zasloužilým pravicovým mnohoobročníkem), je svého druhu klenotem českého filmu. Něco tak nepravděpodobně vylhaného a trapného jen tak neuvidíte. Ano, též páně Lábusova kreace lumpenproletářského trampa v třetí povídce je více než vděčná. Z tohoto hlediska je druhá povídka, ta nejpravděpodobnější, vlastně nejnudnější. Ale na odpad celý tento opus není. Za vždy půvabnou Valérii, které je pro tento film škoda, a za scénu trampského muzicírování a skotačení na nádraží, kterážto vypadá docela autenticky, si dvě hvězdičky ten film zaslouží. (23.05.2013)

Povídka Básník je i přes svou kratičkou stopáž neskutečně nudná a herci zde absolutně nemají co hrát. Naštěstí kameraman docela často zblízka zabírá Jarku Schallerovou - kvůli ní bych klečel taky :-) (stejně jako starej Homolka, který se zde v miniroličce rovněž mihne). 40%. Reprezentant má zajímavou atmosféru, sympatického Milana Orlowského, řeší zajímavým způsobem dilema škola x kariéra, které však absolutně vyšumí do ztracena a nedospěje do žádného konce. 40%. Povídka poslední, Bíbr Grizzly, je z celého triptychu nejsilnějším článkem nejen díky mému oblíbenému prostředí, ale má jako jediná znatelnější příběh a gradaci. Typově přesný Vladimír Kudla podobných filmových příležitostí moc neměl. 70%. Dodatek: Průměrný povídkový film, stojící za pozornost hlavně (možná pouze) kvůli závěrečné povídce. 50%. (25.07.2015)