Kostnice

Tak tohle je jedna z nejlepších a nejvtipnějších švankmajerovin. Poprve jsem viděla Kostnici před rokem 1968, tedy dávno před tím, než jsem tušila, kdo je Švankmajer. Promítali ji, jako předfilm před ani nevím jakým filmem a tehdy jsem poprve v životě zažila, že celé kino Orlík nahlas řvalo smíchy nad výkladem paní průvodkyně (která byla údajně hlavní inspirací pro natočení tohoto filmu) (02.03.2016)

Stačí už když si uvědomíme, že při vzniku jednoho dokumentu hrají prim tato čtyři jména - Rint, Švankmajer, Liška a Prévert - a hned je jasné, že z toho těžko může vzniknout dokument fádní, průměrný, ba vůbec nějakým způsobem normální. Kombinace jednoduchého, ale působivého rytmu hudby s unikátními pohyby kamery, báseň, která opěvuje zrod myšlenky a v kontrastu s tím zobrazení konce těla, jež je po čase znovu užito (znovuzrozeno) v další myšlence na umělecké dílo, či celkový bojkot faktografické popisnosti, to vše činí z Kostnice navýsost originální záležitost a to nejen v naší domácí kinematografii. (01.12.2016)

V této kostnici jsem byl a jednalo se o pěkný zážitek. Co mi vadí na snímku, je použitá hudba. Ta se k těmto záběrům opravdu nehodí. Kdyby tak pan Liška napsal něco ponurého ve stylu hororu "The Omen", to by byl teprve silný filmový zážitek! (P. S. Proklínám ty debily, co na lebky museli naškrábat svoje jméno. Kreténi!) (08.09.2019)

"Kostnica" - latinsky osárium, alebo karnárium, taktiež karner nazývaná... Jednou z najznámejších stavieb tohto typu vo svete je kostnica v Kutnej Hore. Bola dokončená v roku 1870 majstrom Františkom Rintom z českej Skalice. Použil na jej realizáciu viac ako päťdesiat tisíc ľudských kostier, ktoré prevažne pochádzajú z obdobia okolo roku 1318, kedy tam vrcholila epidémia čierneho moru. Zhruba o sto rokov neskôr natočil Jan Švankmajer o tomto bizarnom objekte krátky čiernobielý atmosferický dokument. Nie je to špatné. No od človeka, ktorý bol priekopníkom horrorovej kinematografie v socialistickom československu, by som čakal predsa len o niečo viacej. ** (11.09.2011)

Jako video je to rozhodně zajímavé – nikdy jsem tam nebyl (alespoň inspirace se zas podívat na nějaké zajímavé místo v naší republice), ale já dávám přednost „klasické“ tvorbě Jana Švankmajera. Ten lehce morbidní komentář průvodkyně byl až směšný a já bych odtud asi odešel holý jak kostelní myš – se všema těma pokutama (fixou či propiskou bych tam nic nečmáral, ale tak šáhl bych si…). Opravdová raritka a těch kostí a lebek – no některé věci jsou z tama vážně pozoruhodné. (18.02.2020)