The Pendulum, the Pit and Hope
VOD (1)
Obsahy(1)
Animovaný triptych o lidském utrpení a zoufalé vůli člověka žít. Scénář, výtvarník a režie J. Švankmajer. Na motivy próz E. A. Poea a Villierse de l´Isle Adama vznikl triptych Kyvadlo, jáma a naděje (1983). Vyjadřuje kruté destruktivní tendence moci, procházející dějinami lidstva v nejrůznějších podobách, i zoufalou vůli člověka žít. Jedná se o klasický hororový příběh z období působení inkvizice. Zatímco u E. A. Poea hrdina uniká z ďábelské pasti inkvizitorů, ve Švankmajerově pojetí - a zde je inspirace u Isle Adama - je jeho útěk rafinovaně vyprovokován. Podobně jako v jiných Švankmajerových filmech, hrdina nemá šanci uniknout svému osudu. Oživením drtivé, osudové makrostruktury hmoty, iluzivním pohybem věčného hledání, ohrožení a úniku dociluje autor strhujícího efektu. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Podobně jako Pád domu Usherů je i Jáma a Kyvadlo jedním z vyprávěných, černobílých snímků, které by člověk nejradši vypnul a s jekotem utekl. Přesto je dokouká a do mozku mu to vypálí takovou malou, bílou jizvu. ()
Musím říct, že sledovat Švankmajera v noci při nulovém osvětlení už nikdy nebudu. Pokud je vůbec možné adaptovat Poea se vším všudy, pak jedině takto - experimentálně, krátkometrážně a intenzivně. Už od samého začátku kamera těká po kostlivcích na stěnách místnosti, a pravidelně švenkuje, čímž diváka trvale udržuje v nepříjemném napětí. Neexistují celky, neexistují ani polodetaily. Vše je provedeno v čistých, rychle stříhaných detailech, které informační hodnoty celků nemají, a divák se nedokáže orientovat v místě, čase a situaci. Je tedy maximálně ztotožněn s postavou, čemuž napomáhá množství záběru evokujících pohled vlastních očí. Film je díky tomu maximálně subjektivizován a nedovoluje (a ani nechce, protože zkrátka NESMÍ) divákovi poskytnout informace, které v klasickém filmu očekává. Zde existuje jen postava (respektive divák), jáma, kyvadlo, místnost, kostlivci, jídlo, krysy, a nic jiného. Sled záběrů udržuje standardní kontinualitu a svým způsobem tvoří miniaturní "děj", který pokračuje v logickém řetězci příčiny a následku. Vlastně tedy nejde o surrealismus - a nejde ani o příběh - ale o čistou lyriku, která je nosným a vlastně i jediným znatelným prvkem Jámy a kyvadla. Poe nikdy nebyl bůhvíjaký vypraveč, ale kompozicí textu a květnatými popisy dovedl úžasně hypnotizovat čtenáře a vnutit mu intenzivní pocity paranoie a děsu. Švankmajer to pochopil naprosto dokonale, a natočil film, který svým minimalismem maximálně využívá svého potenciálu. Hypnotizuje diváka a nedovolí mu soustředit se na žádný rušivý prvek, který by zastínil jeho přímou reakci na sled záběrů. Kyvadlo, jámu a naději nelze stavět na stejnou metu jako kteroukoliv jinou adaptaci Poeova díla. Tento film sice stojí na základech filmové řeči, ale používá ji nikoli k vypravování, ale k co nejvěrnějšímu vyniknutí lyrické geniality Edgara Allana Poea. 90% ()
Jáma a kyvadlo z pohledu unikajícího hrdiny. Skvěle vyjádřená úzkost a strach i bez pohledu do jeho tváře a beze slov. Lepší ztvárnění Poea si umím představit jen těžko. ()
Svankmajerovi se dari navodit velmi sugestivni atmosferu diky pouziti POV zaberu a vysledkem je originalni, kratky ale o to intenzivnejsi horurek. ()
Primární je snaha o identifikaci, především díky neustálému pohledu z 1. osoby. Divák tak objevuje vše v pŕesném pořadí jako odsouzený nešťastník: tma, jídlo, krysy, kyvadlo, mechanismus, jáma.... Film je to nepochybné výborný, ale utvrzuje mne v tom, že Poe je nepřepsatelný a to navzdory všem mnohačetným pokusům po celém světě. Adaptací jeho děl jsem viděl skutečně poměrně dost, ale ačkoliv se Švankmajerova díla nejvíce pŕibližují jeho odkazu, Poe sám je stále o tisíce svételných let dál. Jeho genialita totiž je a patrně ještě velmi dlouho bude naprosto neztvárnitelná. Ale to už se dostávám trochu někam jinam. Ješté zmíním, že slovo Naděje má v názvu oproti originálu dosti zásadní význam, neboť film nekončí stejně, nýbrž si finále vypůjčuje z jiné stejnojmenné povídky V. de l'Isle- Adama. Velmi zajímavé a pojetím rovnocenné originálu. ()
Nervydrásající - konec hořce ironický.Ve všech rovinách levný film,který může s přehledem trumfnout všechny dnešní rádoby horory ()
Tak už je jasné kde se inspirovali tvůrci Saw. Jelikož toto je taková umělečtější verze z 80. let z Československa. Dílko s výbornou atmosférou. ()
Nejsilnější emocí, která snímek provází je naprostá sklíčenost a stísněnost všeho co níčí lidskou duši v kobce kterou důmyslně vymysleli inkvizitoři pro týrání lidí, kteří nevěřili a připravili jim tak neskutečná muka těsně před smrtí. ()
Jako obdivovatelka E. A. Poea preferuji knižní podobu, ale film byl působivý. ()
Me ty jeho hrany kratasy moc neberou. ()
Filmová ich-forma dovodená Janem Švankmajerem téměř k dokonalosti. Třetina úspěchu stojí na absenci hudby a dechu hlavního hrdiny. Závěr, přesto že k němu film od začátku nezadržitelně a jasně směřuje, funguje na výbornou. Hodně, hodně silný zážitek. ()
Copak můj synu? Zítra budete možná spasen... a vy jste chtěl od nás odejít! Poe se Švankmajerem v jednom. Výborný. A ta Švankmajerova krysa:-) Celkově ne moc pozitivní, zato trochu depresivní, chladný a až horrorový snímek s atmosférou, která by se dala krájet. ()
Klasicky oscilace mezi odpadem a geniálním dílem, pro mě to i to . ()
Zatím nejlepší krátkometrážní Švankmajer. Prakticky naprosto věrné předloze. Neskutečně děsivé, úzkostlivé. Výborný horor. I tak málo stačí k vyvolání strachu. ()
Tak už vím, kde tvůrci série Saw brali inspiraci! Atmosférická lahůdka. 85%. ()
Tak přesně takové obrazy se mi míhaly hlavou při čtení povídky Jáma a Kyvadlo. Je to poprvé, co režisér spatřil při čtení to, co já. Dokonale přenesl na plátno povídku od stvořitele hororu. Švankmajer si nastavil laťku vysoko, ale on skočil ještě výš. Skvělé. ()
Dávám nejjasnější pětku. Švankmajer je opravdový génius. Skvěle přenesl hrůzu a chladnokrevně vykalkulovanou pointu z Poeovy povídky do filmu. Použil k tomu relativně málo- skvělou zvukovou kulisu a brilantní "first-person" kameru, díky které se divák snadno stotožnil s postavou. Tento fakt ve vás umocní ony pocity stísněnosti, strachu a napětí, které Švankmajer excelentně navodil. Pouhá "cesta temnou chotbou" byla opravdu napínavá a já si celý ten dlouhý záběr moc užil. Zrychlený tep a dech, záběr na rozdrásané nohy, tu na cihlovou zeď...skvělý krátkometrážní počin, na kterém je jasně vidět Švankmajerův rukopis. Parádní záležitost! ()
První polovina docela fajn, i když je to předělávání Poa, což nesnáším. Druhá část slabší, proto 3* ()
Prostě a dobře zajímavý film, který dokáže zaujmout. V člověku se to sevře, když si přestaví jak by se cítil na místě oběti. Vše skvěle dotváří emotivní hudba. Umí úplně pohltit,... děsivé skřípání. ()
Bez jediného slova odvyprávěna povídka od Poea, všechno vykresluje kamera, střih a atmosféra, která vás sejme, jak rána sekerou. Geniálně natočené a odvyprávěné. Bezmocnost cítíte od první chvíle snímku a naděje odchází jako poslední. Krásné umění. Brava pan Švankmajer. ()