Leonardův deník

2* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak jsem si dal za úkol projet celou filmografii - i ty slabší kousky, jako třeba tenhle. Vyzdvihnout můžu jen hezkou animaci Leonardových kreseb, ale v kombinaci a při konfrontaci se sestřihy mi to nesedlo. Možná chtěl touto koláží provokovat tehdejší totalitní systém, ale ze současného úhlu pohledu mi to nepřijde zajímavé ani vtipné. A proto jen 2 hvězdy. [ PŘÍBĚH: 0 /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: X /// NÁLADA: 1 /// ART: /// STYL: 1 /// CASTING: X (3*MAX) ] (05.02.2020)

No ano, h l a v n ě vnímat ty >kontexty< že... ;-] . . . Vnímajíce i při ixtém repete furt za pět! - - - - - (Poprvé viděno kdysi pradávno v dobách klubových, hodnocení 22.03.2009, deníčkovský komentář zde po dalším repete na >renesančním prostoru< v rámci cyklu M.Č.A.F. jako patnáctý - 15.7.2011) (15.07.2011)

Na rub listu si znamenám Shelleyho slova: "Obraznost se šíří účastí s bolestmi a vášněmi tak mohutnými, že v představě rozpínají schopnost toho, čím jsou představovány; city dobré se posilují soucitem, rozhořčením, hrůzou a hořem; a povznesený klid se prodlužuje v hojnosti tohoto vznešeného cviku až do shonu všedního života; sám zločin se svléká z poloviny své hrůzy a veškeré své nákazy, tím že je zobrazován jako osudný následek nevyzpytatelných činností přírodních; omyl se takto zbavuje vé schválnosti; lidé se již nemohou s ním laskati jako s výtvorem své volby. V dramatě nejvyššího řádu je málo potravy pro hanu nebo nenávist; spíše učí poznávati sebe sama a míti úctu k sobě samému. Ani oko ani mysl nemohou viděti sebe samých, aniž se odrážejí v tom, co se jim podobá." (16.11.2011)

Surrealismus? Ale kdeže, každá další minuta tohoto paskvilu jasně napovídá, že Leonardův deník v sobě skýtá koncept. Opakující se motivy, převládající sportovní tématika, animace nevybočující kvantitou obsažených znaků z rámce jednociferného čísla. V celé Mistrově tvorbě tohle považuji za krok do tmy, fantazie selhala, Bože, dokonce i Zdeněk Liška selhal... Na druhu stranu, kdoví, rok 1972 nebyla žádná prdel a téměř všichni umělci měli svázané ruce. I na panu Švankmajerovi se to zřejmě muselo podepsat... Leonardův deník? Ne-e. (28.08.2013)

Chápu, že se tu Švankmajer pokusil ukázat kontrast mezi kresbami da Vinciho a mezi několika výjevy malosti současného života let raně sedmdesátých, sice to považuju za pitomý hlavní motiv (nebo to alespoň mě jako hlavní motiv přišlo), ale ok.. Jenže proč na to mám koukat deset minut, když v kratší podobě pár závěrečných minut by to bylo mnohem údernější a mnohem snesitelnější? Navíc ani animační stránka se tu moc nepředvedla a vlastně je na ní něco zajímavého jen v jediném záběru, což zjevně chápal i autor a hádám že to je důvod, proč se ona scéna opakovala několikrát za sebou, čímž pak zajímavou být přestala. ...Vhíííí... (02.07.2014)