Král komiků

Vkusně a na úrovni zpracovaný střihový film s velmi volnou osnovou, který vyznívá jako opožděné poděkování národa, který vůči tomuto vynikajícímu komikovi zaujímal při všem obdivu krajně rozporuplný vztah (od Burianovy předčasné smrti k datu premiéry tohoto díla uplynuly téměř dva roky). Nezdá se, že by tímto filmem naše společnost vůči mrtvému velikánovi beze zbytku zapravila svůj dluh; od Vladimírem Justem prosazené Burianovy lidské i občanské rehabilitace uplynulo už až příliš mnoho let. (22.06.2008)

V době svého vzniku měl tenhle střihový film své opodstatnění jako (sice pozdní, ale přeci) hold nedávno zemřelému Králi komiků. V dnešní době, kdy je Vlasta Burian očištěn a většina jeho filmů je dostupných a víceméně pravidelně reprizovaných, tento umolousaný nesourodý střihák pozbývá platnosti. 40%. (10.01.2011)

Film obsahuje výborné scény ale i ty méně povedené (výborné naštěstí převažují - často ale pochopitelně zkrácené). Kdo komedie s Burianem zná, tak pro toho je tento střihový pořad celkem zbytečný. A kdo by snad Buriana zatím příliš neznal, tak pro toho doporučuji pustit si jednotlivé filmy samostatně. (03.05.2014)

Nejzajímavější je asi Liškova hudba přimíchaná do starých scén V.B. Celkově mi ve filmu chyběla myšlenka, co vlastně má koláž sdělit. Člověk si snad uvědomí jen zálibu V.B. v uniformách a v parodování rakouské aristokracie. Iritovalo mě zdůrazňování odstupu moderního imitátora od "prastarého" p. Buriana. Přitom Burianovy filmy byly v té době jen 20 - 25 let staré, tj. žádný pravěk. (07.01.2017)

I dnes vzbuzuje mezi nejmladší diváckou generací jméno Vlasty Buriana zasloužený obdiv a úctu. Hvězda první velikosti, miláček publika a vynikající komik, ale i velký sportovec a dětinský ješita byl v době své největší slávy vynášen až na samý vrchol popularity, ze kterého byl po válce neprávem smeten komunistickými politruky. Ti Buriana ve vykonstruovaném procesu zbavili důstojnosti i možnosti veřejně vystupovat, aby jej nakonec po trapném sebepokání nechali putovat po dělnických zábavách. Starý nemocný komik nakonec zemřel vyčerpán poslední lednový den roku 1962. A již následující rok je rozhodnuto, že vznikne jakýsi pietní medailon věnovaný Burianovu geniálnímu umění. Na scénáři se tehdy spolupodílel významný filmový historik Myrtil Frída, což má ve výsledku nepochybně své klady. Propojení nejznámějších sekvencí ze slavných filmových veseloher osobou imitátora Jiřího Štuchala nebylo zrovna nejšťastnější, přesto výběr jednotlivých ukázek jakkoli nezklame. Skutečné rehabilitace se však Burianovi dostane až po pádu totalitního systému v roce 1994 zásluhou divadelního teoretika Vladimíra Justa a publicisty Ondřeje Suchého. Ti se pak v roce 2002 zaslouží i o to, aby Král komiků spolu se svou ženou Ninou odpočíval mezi velikány české kultury na pražském Vyšehradě. Paradox ovšem zůstane paradoxem a v tomto případě to platí bezezbytku. (06.03.2009)