Pupendo

Hořká komedie. Vlastně by se dalo napsat, že tam, kde Pelíšky skončily, Pupendo navazuje (jo, je tu skok asi deset let, ale i tak). Ale na rozdíl od Pelíšků, které jsem viděl asi pětkrát, tohle zřejmě nebudu "muset" tak často vidět. Nevím proč, ale navzdory vtipným momentům ("Vstávat, za patnáct minut vám zvoní budíček!") a hořkým scénám (rozhovor ke konci) mě tento film nevzal tak, jak by měl. Možná proto, že nemůžu říct, jak to vlastně tenkrát bylo, protože jsem tu minulou éru nezažil. 80 %. (16.06.2011)

Tak vtipné a přitom tak vážné. Hřebejkovi se povedlo ukuchtit znamenitý koláč té nejkrystaličtější zábavy a zachytit přitom smutné aspekty tehdejší napjaté doby. Podivuhodně živý scénář Petra Jarchovského podpírají standartně vysoce kvalitní herecké výkony předních českých hereckých špiček a jednotlivé vtipné epizodky opravdu drží pohromadě a netvoří tak jako v Pelíškách pouze mozaiku situačních grotesek bez ladu a skladu. Jan Hřebejek je velký český režisér a pokud bude v podpírání nastavené laťky kvality pokračovat (či jí dokonce přeskočí), máme v něm na příštích pár let záruku té nejlepší zábavy. A to přece není vůbec málo... (04.03.2003)

V nejednom komentáři jsem naznačil rezervovaný postoj k tragikomediím a jejich glorifikaci. Ten nadále trvá, ale jedním dechem dodávám, že pánové Jarchovský a Hřebejk jsou čestné výjimky, kteří s tímhle umělým žánrem dokážou pracovat. Jenomže v případě Pupenda mám neodbytný pocit, že objevují už objevené a tak trochu mlátí prázdnou slámu. Pupendo obsahuje řadu scén, které se zapíšou do historie, několik replik, které se zřejmě budou donekonečna opakovat v kdejaké hospodě, tradičně velké příležitosti pro dobré herce... To je všechno fajn a jsem za to moc rád. Jenže pokud znáte Petra Šabacha, tak dobře víte, že když jste četli jednu jeho knížku, jako byste četli všechny. To dovolovalo dvojici J+H čerpat hned z několika titulů a libovolně slepovat jejich fragmenty v jeden film - a to byla možná chyba. Mám prostě dojem, že se nějak nemohli rozhodnout, o čem ten film vlastně bude. Jestli o paralelních světech rodin Márovy a Břečkovy a jejich společné předposranosti, pak tam ale nepatří postava Vladimíra, milostný život Břečky jr. nebo logicky zdůvodněná, ale beznadějně křečovitá scéna s nahou Vilmou Cibulkovou (jinak nic proti jejím půvabům). Ono je to asi v tom, že scénář se mnohokrát přepisoval, některé motivy nabobtnaly a z jiných se muselo ukrajovat. Část už natočeného materiálu jistě spolkla střižna. A kromě toho se mi nelíbí okázale "symbolický" konec. Hřebejk je příliš dobrý režisér, než aby měl zapotřebí lacinou manýru. No, to jen tak na vysvětlenou, proč je to tentokrát "jen" 80 %. Včetně špachtle. (15.02.2005)

Když se začne opakovat Holubová s dříve geniálním Duškem a nemají vás čím překvapit, tušíte zradu. Když se ale z Hřebejka poprvé stane otravný rutinér, je to skoro k pláči. S odstupem se tak Pupendo stalo předvojem krize českého filmu, kdy divák při zběžném zhlédnutí obsazení snímků jen málokdy nenarazil na jeden z osvědčených hereckých týmů nebo jejich kombinaci. Když pak taková situace nastane a vy jste otráveni, že vidíte pox-té scénu známou odjinud, nezbývá než čekat, až zase přijde Pavel Liška, rozčísne atmosféru svým nezapomenutelným výrazem a vepřovým hlasem pronese věčné moudro. Komplikovat nudně vystavěné rodinné vztahy volební urnou nebo sochařskou zakázkou, tomu říkám scenáristická bezradnost. Nafouknutá osobitá bublina totiž pořád zůstává jen bublinou. (17.04.2006)

„Bedřichu! Vy hnijete." Pásomnica, bazén, poisťovacia agentka, Kde jsou ta rána stříbrná, Pavel Liška, téma „Pohlavné orgány“, socha, 80. roky, okno, zrazený dopravák, voľby, Balaton, Bolek Polívka, učiteľka, hlášky a dialógy ("Onanoval každý a kto hovorí že nie, onanuje dodnes.“ - „A ty?“ - „Rád by som, ale mám mamičku.") a balón. Pupendo je bomba. Ale Pelíšky sú Pelíšky. Ku koncu to už dosť nudí. (07.06.2006)