Pupendo

Jan Hřebejk mě opět nezklamal (a z pohledu věcí, jež přišly poté, se ukázalo, že to bylo naposledy). Další výlet do naší národní minulosti přinesl zase jiný pohled než předchozí dva kousky. Dobře protřepaný mix zábavy a vážnějších témat zahraný osvědčenými herci a herečkami a opět hláškové scény, na které se nezapomene. Velmi odvážný výkon Vilmy Cibulkové, která se naštěstí nemá za co stydět a moje nejkrásnější filmová scéna roku 2003 - Nikola Pešková a Miro Žbiro... U mě naprostá tutovka. (20.01.2005)

Hořká komedie. Vlastně by se dalo napsat, že tam, kde Pelíšky skončily, Pupendo navazuje (jo, je tu skok asi deset let, ale i tak). Ale na rozdíl od Pelíšků, které jsem viděl asi pětkrát, tohle zřejmě nebudu "muset" tak často vidět. Nevím proč, ale navzdory vtipným momentům ("Vstávat, za patnáct minut vám zvoní budíček!") a hořkým scénám (rozhovor ke konci) mě tento film nevzal tak, jak by měl. Možná proto, že nemůžu říct, jak to vlastně tenkrát bylo, protože jsem tu minulou éru nezažil. 80 %. (16.06.2011)

Vynikající film. Hřebejk ho přinesl v době, kdy český filmový trh ještě nebyl přesycen jím samotným a Holubovou, Duškem, Liškou, Kleplem... a díky tomu se setkal s poměrně slušným a zaslouženým úspěchem u diváků i kritiky. Kdyby stejný film natočil dnes, byl by opět strhán a haněn čistě jen z principu českých filmových pseudoodborníků. (11.12.2008)

„Pupendo“ mohlo být výborným filmem, kdyby se tolik nepřipoutalo k vidině komerčního úspěchu a nešlo na ruku diváckým očekáváním. Výsledný tvar je zábavný, příjemný, ale dle mého názoru rozbitý a plýtvající silou poselství. Dvě a půl hodiny jsem v kině odseděl s chutí, neboť humor šabachovsko-jarchovsko-hřebejkovský je na míle vzdálen debilitě televizních estrád a je proklatě dobře, že na něj chodí miliony. „Pupendo“ se stane klasikou, ale to nic nemění na faktu, že kvalit Pelíšků (o „Musíme si pomáhat“ raději nemluvím) nedosahuje. Jan Hřebejk ze svého stínu vykračovat umí, tentokrát to ale bohužel nepředvedl. (25.01.2004)

Pupendo je jakýmsi "šedým" pokusem o nahlédnutí do života "osudem zkroušeného" sochaře Máry někdy během "zlatých" 80.let. Ta doba by mi měla být blízká, vždyť v 80.letech jsem prožil velkou část své puberty, nicméně její zobrazení v Pupendu na mě nějak nezabírá. Jistě, chápu, že to není jen o té době, ale ona tam hraje nedílnou roli, neboť kdyby nebylo oné éry, nebylo by ani Márových problémů. Jelikož Jan Hřebejk je se mnou generačně spřízněn, čekal jsem spíše nějaký pohled více přizpůsobený jeho tehdejšímu věku. Ovšem ačkoliv se ve filmu vyskytují teenageři, nemají tam zase až tak zásadní "pozice", vše podstatné se totiž točí kolem Máry a lidí, bezprostředně souvisejících s jeho prací a kariérou. Takže jsem tímto filmem zkrátka a prostě nebyl nijak výrazně osloven. Milá byla ovšem připomínka několika songů z té doby, za nimiž tehdy spousta teenagerů docela bláznila (Pavel Roth a Zahrada ticha, Miro Žbirka a Balada o polných vtákoch, aj.). A co se týče oné nahoty - nevím, možná mi něco uteklo, ale mi přišla poněkud samoúčelná, jako by šlo jen o to předvést, jak dobrou postavu má Vilma Cibulková i ve svém věku. Nu, popravdě, bylo na co koukat. :) Ale na více hvězdiček to nestačilo. (25.11.2003)