The Lost City
Stratené mesto
Režie:
Andy GarciaKamera:
Emmanuel KadoshHrají:
Andy Garcia, Inés Sastre, Bill Murray, Tomas Milian, Richard Bradford, Enrique Murciano, Nestor Carbonell, Hemky Madera, Steven Bauer, Dominik García-Lorido (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Andy Garcia vzdává ve svém celovečerním režijním debutu hold rodné Kubě. Vyprávění se odehrává v Havaně v roce 1958 – v době, která některým přála, ale pro jiné byla nešťastným obdobím spojeným s vládou diktátora Batisty. Radikální revoluční proměny spjaté s osobností Fidela Castra ovšem pro hrdinu vyprávění, jímž je majitel nočního hudebního klubu El Tropico Fico Fellove, znamenají drastickou změnu. Muž spjatý s životním stylem své bohaté rodiny a společenské třídy se jen bolestně loučí s představou, že možná navždy zaniká třpytivý a elegantní svět, v němž vyrůstal a který pro něj symbolizuje hudba... Projekt inspirovaný románem kubánského spisovatele Guillerma Cabrery Infanteho, který je rovněž autorem scénáře a který zemřel loni v únoru, má v případě Andyho Garcii lehce autobiografický charakter. K realizaci nazrával celých šestnáct let, natočen byl však za pouhých 35 dní. Důležitou roli ve vyprávění, v němž se vedle Andyho Garcii coby režiséra, výkonného producenta, autora hudby a představitele hlavní role objeví i řada dalších známých hollywoodských tváří, hraje kubánská hudba, jíž se Garcia věnoval už jako režisér hudebních dokumentů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (106)
Trochu nostalgický Garciův počin s notnou dávkou resentimentu. Batistův režim je zde vykreslen skoro jako ráj na zemi, pravdou zůstává, že jednoho diktátora vystřídal druhý, z "ostrova svobody" byl za Batisty spíše veřejný dům pro američany, nicméně ani s nástupem Castra se situace bohužel kromě změny kurzu ze západu na východ o moc více nezměnila. I přes to však dávám za čtyři, neboť co se dalo čekat od kubánského emigranta žijícího ve státech? ()
Krásný film, u kterého jsem se, ani přes trochu delší stopáž, ani minutu nenudil. Osudový příběh majitele havanského kabaretního clubu, jehož rodinu rozdělí revoluční události koncem 50.-tých tet na Kubě. Jistě, Fulgencio Batista byl diktátor a odpor který proti němu jako člověku, který pošlápával demokratické principy, je pochopitelný, ale věřím, že ti z řad jeho odpůrců, kteří snili o pluralistické svobodné Kubě, by se s udržením Batistova režimu smířili, kdyby jen věděli, kam budou směřovat události po revoluci, ovládnuté komunisty. "Komunismus je svinstvo a komunisti jsou svině" a platí to ve všech místech světa, kde se jim podařilo uchvátit moc. Člověk v té době, ale nesměl propadat beznaději, ikdyž přišel o vlast, majetek a lásku, protože, jak pronese Bill Murray na adresu Sochy svobody: "Pochodeň této dámy je Aladinova lampa - kouzelná lampa, splní ti každé přání v životě". Mile mě překvapila malá role Dustina Hoffmanna, coby gangstera Myera Lanskyho, jedné z nevýznamějších postav amerického podsvětí, kterému se za vlády Batisty na Kubě velice dařilo a čile zde, s jeho požehnáním, rozvíjel své "podnikatelské" aktivity :-). ()
Ztracené město je filmem, který poskytuje pohled nazpět, na Kubu, jaká byla bez komunistů a Castra. Blištivá, zářivá, hudebně svobodná, tedy vše, co s nástupem komunistického buldozeru skončilo. Skvělý Andy Garcia opět dokazuje své nezpochybnitelné kvality. ()
Má to jistě dost nedostatků, zejména co se tempa týče, ale pokud máte rádi nostalgické filmy a kubánskou hudbu, mohl by se vám film líbit. Je na něm vidět, že pro režiséra a nejspíš i ostatní účastníky bylo důležité ho natočit. Bez Murraye a Hoffmana by to ale bylo o hvězdičku míň, fungují jako "osvěžovač" děje a zmírňují sentimentalitu. ()
Kubánská Salsa se nese celým filmem i když někoho vraždí. Perfektní pohled na přelom v kubánské historii Batista/Fidel. Jak to cítili někteří lidé, co se dělo atd. Bohužel to bylo podobné jako v každé jiné zemi, kde banda měkomozků zaváděla komunizmus. Nádherná scéna byla atentát na Batistu, skvělá hudba, kamera, střih, mělo to šťávu. Navíc Bill Murray je fakt magor :) ()
Krásny film o nepriazni osudu, ale pevnej vôli a odhodlaní, o bolestných rozhodnutiach, rodine, láske, salse, ľuďoch... O živote. Paráda. ()
Včera, dnes a zítra. Demokracie, právo, revoluce. Všichni bojují, každý jinak, ale za co? Za svobodu! Klíčová hesla každého novodobí, každého hnutí odporu. Film o iluzích a nadmíru reálná ukázka CheGevarovské - Castrovské svobody. Poutavý snímek s neskutečnou kubánskou atmosférou té doby a s dechberoucím soundtrackem. Je to Garciův film! Do kterého vložil srdce a jeho nejlepší film. Krásné zpracování revoluční Kuby, která už pro aristokratickou rodinu nebude jako dřív... ()
Sentimentální a dojemný film o tom, jak někomu může chybět rodné město. Je krásně natočený, hýří barvami, a situaci na Kubě v 50. letech zobrazuje poměrně věrně. Je trochu delší, což je způsobeno sentimentálními a tanečně-hudebními scénami, milovníci kubánské hudby budou rádi. Výborný je výběr herců obou dobových hlavních záporáků - Fulgencia Batistu hraje Juán Fernández známý jako záporák Miguel z Krokodýla Dundeeho 2 a Ernesta "Che" Guevaru hraje Jsu Garcia. Oba mají ve filmu ty správné záporácké obličeje. Vynikající scénky a dialogy ("Marx? Jaký Marx? Karl Marx nebo Groucho Marx?" :o) ) zde má skvělý Bill Murray coby komik v krátkých kalhotách. ()
Andy Garcia = rodák z Havany, ve 4 letech utekl spolu s rodinou na Miami... Pochybuji, že si z rodného "ostrova svobody" něco pamataje, ale i přes to natočil film, kterým představuje Kubu a tím i její pozitivní a negativní tvář. Na jedné straně tropický ráj plný hudby, tance a všeho co k tomu patří a nadruhé straně Batista a následně Fidel. Kuba tím nešlápla z bláta do louže, ale z louže do totálních sra*ek. Ale dost k politice. Garcia zde předvedl, že není jen kvalitní herec, ale i kvalitní režisér a dokonce i skladatel, hudba ve filmu byla opravdu báječná. Místy sice zdlouhavý ale jinak poutavý příběh, který mě ukázal že kuba není jen ostrov doutníku a starých kočárů. Další tip na dovolenou. ()
Tento film se asi nestane kultovním filmem typu Vykoupení z věznice Shawshank, Forrest Gump nebo Přelet nad kukaččím hnízdem, protože si myslím, že není tím typem filmu, ze kterých se kultovní filmy stávají. Přece jenom Ztracené město nevypráví nějaký strhující příběh. Vypráví „jen“ příběh kubánského provozovatele hudebního klubu a jeho rodiny v době revoluce. Nechci příběh určitě nijak zlehčovat – mě se líbí, ale myslím, že Ztracené město si nezakládá na ději, ale hlavně na hudbě. Nejedná o hudební film, ale o film s velmi zajímavým příběhem ve kterém je hudba většinou doprovodem ale zároveň i tím hlavním, co téměř děj zastiňuje. Garcia natočil jeden z těch filmů, které vás úplně vtáhnou do děje, kdy vás atmosféra prostředí a děje zcela pohltí – tak jako například Kmotr, nebo Tenkrát v Americe. Tyto filmy patří k těm delším, ale délka rozhodně není na závadu. Naopak – u takových filmů si přejete, abyste závěrečné titulky viděli co nejdéle, nejlépe, aby film neskončil vůbec. I tak jsem se cítil po shlédnutí Ztraceného města – po skončení titulků by se klidně mohlo rozjet pokračování, na které bych se poté, co bych se protáhnul a občerstvil, s velkou chutí ihned kouknul, aniž by mi vadilo trávit další více než dvě hodiny u obrazovky. Sledovat tento film za teplého srpnového večera u otevřeného okna, skrz které by do pokoje proudil čerstvý večerní vánek, budu si připadat jako bych se ocitl na Kubě. I když jsem film sledoval v chladném březnovém večeru, tak i tak jsem si často podupával do rytmu nádherných melodií. Snad jediná věc, která mi na filmu může vadit je, že v něm nebylo právě více hudebních kousků – minut, během kterých by byla v centru dění jen hudba a tanec. Ale poté by byla délka filmu pro sledování v kině neúnosná. Ale i tak mě během několika úvodních minut střídání kubánské hudby s klavírními melodiemi skutečně dostalo. Herecký výkon Andyho Garcii je po hudbě druhým pilířem, o který se film opírá. Myslím, že je nemožné o někom tvrdit, že je nejlepší herec na světě, či nejlepší herec všech dob. Takové tvrzení může vyslovit spousty lidí o spousty hercích. Když se kouknu na 100 náhodně vybraných filmů, objevím v nich určitě desítku skvělých hereckých výkonů – ať už u herců v hlavních rolích, či rolích menších. Přece jenom, občas se vyskytne taková role, že herci skvěle sedne a podle toho vypadá i výkon. Ale opakovaně podávat špičkové výkony, to se vidí jen u herců té nejvyšší kategorie a tím bezesporu Garcia je. Když už byla zmínka o rolích, které herci skvěle sednou – takovou rolí je i role filosofického komika s humorem Angličana, kterou ztvárnil herec s duší komika Bill Murray. I Murrayho výkon je určitě dalším z důvodů, proč se vyplatí na tento film kouknout. Viva la Cuba! ()
O konci diktatury a dalšímu začátku diktatury na Kubě, celkem dobře dějove sestavený film potápí pouze zbytečná délka filmu, která je zapříčeněna klišém v podobě sentimentálních scén... ()
Tady musím jít až na tři. Není to špatné, ale tak nějak mi to nesedlo. Co mi vadilo? Především délka. Přes veškeré jiné klady (atmosféra v první části, Bill Murray et cetera) je to hrozně utahané. Souhasím, že některé jednotlivé scény (přepadení prezidentského paláce) jsou vynikající, ale jako celek nic moc. Jediná další věc, kterou bych ještě vyzdvihl je hudba. Ale to je asi tak vše. Sic trošku jiný pohled na konec "vlády" Fulgencia Batisty a nástup Fidela Castra, jenže značně nudný. P.S. A Benicio del Toro byl zcela bezpochyby daleko lepší a charismatičtější Ernesto "Che" Guevara. ()
Na celovečerní debut zatraceně dobré. Trochu dlouhé, ale bylo by dobré pouštět to lidem hned po Motocyklových denících...okouzlující je to stejně. ()
Takhle povedený film o Kubě a revoluci v 50. letech se může povést zase jen kubánci . Andy Garcia exceluje režijně i herecky. Nevadí mi lehce přestřelená stopáž filmu, nevadí mi jeho klidný a převleklý příběh, protože podmanivost prostředí, zajímavých postav, krásné hudby a skutečných životních hodnot mě naprosto pohltila. Miluji tento film. ()
Trochu dlouhé, ale nudu zahánějí kubánské rytmy, podmanivost a několik skvělých scén... a Bill Murray jako samozvaný zábavný společník v saku a v pruhovaných kraťasech, jenž tu má přibližně stejný smysl jako šašek na královském dvoře. Příběh neposune vůbec nikam, ale přejete si, aby nikdy neslezl z plátna... ()
Za životní dílo se nic jinýho než plná palba nedává. García nepřekonatelnej, z Inés Sastre bych měl celou dobu ruku v trenkách, kdyby to nebyla taková dáma a Bill Murray je génius, kterej se tu rozhodl příliš nezastiňovat hlavní charakter. ()
Pravděpodobně hodně osobní film A. Garcii. Zajímavě zachycený rozkol v jedné kubánské rodině daný bouřlivými změnami na Kubě 50./60. let. Škoda že se Hoffman coby mafiánský kmotr ke slovu nedostne víc. Bill Murray se zjevuje jako mimoňský komik a odlehčuje tak atmosféru, která s přibývajícím časem pěkně houstne. ()
Na životních osudech jedné rodiny se promítají společenské změny na Kubě po pádu diktátora Batisty. Ideály zase jednou zpřetrhají rodinné svazky. Velmi zdařilý režijní počin Andyho Garcíi, který září i v hlavní roli. Murrayho mentorující postava mi do celkového kontextu moc nezapadá. Skvělá hudba, skvělý scénář a sem tam nádherné záběry staré Havany. Celkem nenásilně zakomponované dobové filmové dokumenty. ()
Jedno nelze Garciovi upřít, má to velmi dobře obsazené a sám se také nedrží nejhůře. Jenže jak manipuluje, to už je dost do očí bijící, zvláště ty přelyrizované pasáže na letišti atd. Ty dle mého soudu shazují zbytek filmu. Řekněte mi, v kterém totalitním režimu byste si mohli dovolit nadávat na Castra a hodit po Cheguevarovi skleničku před očima sovětského velvyslance a pak si v pohodě odejít?:-) ()
Jeden z možných pohledů na kubánské dějiny, po umělecké stránce slušně umělecky ztvárněný. Každý režim má své světlé i stinné stránky, záleží na úhlu pohledu, pročež se lidé co svět světem stojí stran politiky nedokážou shodnout. Níže nabízím svoji ryze subjektivní glosu, jde o autentický záznam snu. – Fragment snu o emigraci na Kubu – (v noci z 15. na 16. června 2017) Protože kapitalismus se už nedá vydržet – protikuřácký zákon byl poslední kapkou – a jelikož Evropě hrozí brzká islamizace, rozhodl jsem se emigrovat na Kubu. Doprovázet mě budou dvě ženy: Tereza a ... (Poznámka: Říkejme jí Jindřiška. Skutečné jméno si už nedokážu vybavit, přestože ve snu jsem je znal. Jde o osobu, s níž jsem byl v kontaktu v roce 1984. Když se o rok později dozvěděla, že se stěhuji do Rakouska, vyjádřila politování, že nemůže jet se mnou. Řekl jsem, že bych ji s sebou rád vzal, ale že nevím, jak by se to dalo zařídit: „Oženit se s tebou nemohu, adoptovat tě nemohu, ledaže bych tě deklaroval jako spoluzavazadlo.“) Tereza mi bude velmi ku prospěchu, protože umí španělsky. Rozhodla se, že se vykašle na svého amerického manžela, nechá ho v Čechách i s dítětem a spolu se mnou a s Jindřiškou začne nový život na Kubě. Trochu mi dělá starost, jak propašovat do ciziny teprve šestnáctiletou Jindřišku, aby mě její rodiče nenaháněli kvůli únosu. Bude třeba zamést stopy. Vymysleli jsem to takto. Tereza půjčí Jindřišce svůj americký pas a sama se bude prokazovat českým pasem, takže na letišti v Praze by nemělo dojít k problémům. Na Kubě by však americký pas nepůsobil dobrým dojmem, proto na letišti v Havaně bude Jindřiška na chvíli symbolicky ovinuta kobercem a prohlášena za spoluzavazadlo, takže na kubánské území oficiálně vůbec nevstoupí. Později ji nahlásíme jako naši dceru, která se nám narodila až po příjezdu a v příznivých klimatických i politických podmínkách Kuby rychle vyrostla. Nicméně je třeba předem zařídit, aby to kubánští celníci akceptovali. Bavím se o tom s jedním v Praze žijícím kubánským podnikatelem, který zná tamější poměry a ví, koho podplatit. Slibuje, že to zařídí. Je to míšenec s vizáží sicilského mafiána. Na první pohled sympatický a důvěryhodný člověk. Ptá se, co budu na Kubě dělat. Říkám, že mám v úmyslu začlenit se do komunity čarodějů kultu palo a živit se jako palero. Jednám na kubánské ambasádě o možnosti kuřáckého asylu na Kubě. Úředník se ošívá: „Kubánská vláda důrazně odsuzuje skutečnost, že v České republice je diskriminována víc než třetina populace, ale váš případ by se mohl stát precedentním. V posledních letech registrujeme stále stoupající počet migrantů z Evropy: Irové, Angličané, Němci... Samé kuřácké asyly! A teď to vypadá, že podobný exodus začne i u vás. Jenže Kuba je, ehm, ostrov, a není, abych tak řekl, nafukovací. Tři a půl milionu Čechů bychom přijmout nemohli. Proč místo toho, abyste si ve své zemi vybojovali slušné a důstojné životní podmínky, chcete všichni utíkat do Latinské Ameriky?“ Úředník se zajímá o můj kádrový profil. Ukazuji mu potvrzení o mých kontaktech s rakouskou ultralevicovou skupinou Rudý krtek, které mi obstarala jedna spřátelená vídeňská punkerka. Úředník říká, že takový doklad má váhu a nepochybně bude zohledněn: „Vypadá to, že vy ten kapitalismus asi vážně moc nemusíte, že? A co vám to vlastně zazlívali komunisté?“ „Kritiku zleva,“ odvětím trochu rozpačitě. „Por Dios!“ zvolá muž a rozesměje se. Zajímám se, jestli nehrozí, že by Spojené státy po Fidelově smrti vyvezly na Kubu tu svoji demokracii. Prý nic takového nehrozí. Kubánský lid to nedovolí a Raúl to ohlídá. () (méně) (více)