Dívka s mušlí

Nepříjemně drsný masakr dětský dušičky. Moc nechybělo a moje oči navštivily slzy. Sílu příběhu ještě zvýraznila skvělým hereckým výkonem Dita Kaplanová v roli Vendulky a hudba Petra Hapky. Nebýt těch "vzpomínkových" prolínaček nevahál bych s pěti hvězdičkama. Už dlouho se mě nestalo aby mě nějaký film seřezal jak kus slámy. (25.05.2010)

Moc smutný film o dětech z rozvrácené rodiny, matce-alkoholičce (výborná Evelyna Steimarová) a jedné malé dívence, která se zoufale snaží zůstat pohromadě se svými sourozenci, na něž je silně citově vázána. Dita Kaplanová se mi v roli Vendulky moc líbila, její půvab, křehkost a přirozenost mě úplně odbourala, bulela jsem jako želva.. (24.07.2019)

"My za to nemůžeme, že jsme se narodili!!!" Tohle psychologické syrové drama s velkým D je přitom natočeno s tak citlivou a křehkou režií, že smekám před panem Svobodou! Je pravdou, že tento dříve velkým talentem oplývající režisér se nebál a dokázal natočit absolutně jakékoliv téma a žánrově skákal od jednoho oboru k druhému. Dívka s mušlí je příběhem o mladé dívce Vendule, která žije ve společné domácnosti ještě se třemi bratry a matkou, alkoholičkou, která si v noci vodí domů chlapy a o rodinu se vůbec nestará, o tu se musí starat právě Vendula, která to ale dělá s láskou. Matka ji má s jiným chlapem, ostatní sourozenci má zase s dalším. Každý ji po čase nechal a přitom je nešťastná a tak chlastá, prodává dokonce svým dětem oblečení, boty nebo flétnu, na kterou hraje jeden z chlapců, jen aby měla na flašku. Vendula chodí občas na návštěvy ke svému otci, který by ji chtěl mít u sebe a tak ji stále přemlouvá, aby se k němu a jeho nové ženě, se kterou má asi desetiletou holčičku nastěhovala. Ale Vendula by šla jedině, kdyby si vzal všechny, i její nevlastní sourozence. Těžké a složité sociální téma, psychologie postav jsou výborně napsané a všechny výborně zahrané. Vendulu zahrála Dita Kaplanová (nehoráznej výkon), její matku Evelyna Steimarová (tady je asi nejvíce poznat, že její dcera je Anna Polívková, neskutečná podoba, jako by si z oka vypadly). Parádní malinkou roličku si střihl na saxofon hrající Eugen Jegorov jako opilý amant matky, kterého si v noci přivedla do bytu. Film jsem viděl po delší době a úplně mě uzemnil! Podle mě je to nejlepší psychologický film z těžkých a šedivých osmdesátých let, který funguje i jako odkaz tehdejší doby a žádný jiný režisér už tohle téma nikdy nepřekonal. Málem bych zapomněl na nádhernou tklivou hudbu Petra Hapky, která film dělá ještě smutnějším. Jsem rád, že jsem majitelem originálního filmového plakátu, který mi visí na dveřích pokoje. (27.05.2019)

Výborné psychologické drama, knižní předlohu se podařilo převést se spoustou detailů a v solidním hereckém podání - skutečně působivý, dojemný, silný příběh. Ve své době (kdy se přece všichni měli dobře;-)) mi ta morální ubohost, to bídné, špinavé prostředí dna společnosti připadalo neskutečné. Dnes už je bohužel taková realita běžná: věčně zchlastané socky zanedbávající a týrající své děti nikoho nešokují. Ale tohle téma patří jinam, film mě kdysi vzal za srdce a jistě by to dokázal i v cynické současnosti. 80% (05.05.2009)

I taková může být realita. Tak to může dopadnout, když má matka dítě vždy s jiným otcem, když je denně ponořená do lihu... Kolikrát jsem musel odvrátit hlavu, protože se na to prostě nedalo koukat. Těžko říct, jestli existuje ještě horší osud, než Vendulčin. Sice perfektně zahrané, ale velmi smutné. (20.07.2014)