Zánik samoty Berhof

Drsný kraj, drsní lidé, drsná doba. Studené a odtažité drama z poválečného léta na česko-polsko-německém pomezí s Janou Brejchovou jako německým werwolfem mělo u mne problém v tom, že jeho jedinou kladnou hrdinkou je mladá dívka Ulrika (Petra Vančíková). Ostatní jsou buď nacisti, primitivové nebo jen letmo nahozené postavy, ke kterým si divák nevytvoří žádný vztah. A potom nemůže fungovat ani nic jiného. (17.01.2020)

Moc filmů podobného ražení v naší filmografii neni. Poněkud neutěšená krajina, životy a doba. Už to je pozitivum. Zvláštní je i obsazení, kde sice většinu herců znáte, ale rozhodně spíš z menších filmových štěků. V tomhle směru mi imponuje především p. Křiváček, kterého považuju za zajímavý, neotřelý typ herce. Příběh je založen na scénáři p. Körnera a z toho plyne i jedno mínus pro film - když člověk ví, jak dopadla jeho spolupráce s mistrem Vláčilem, přece jen Berhof nedosahuje těchto kvalit a mohl se vyšplhat ještě výš... Proto slabší 4* (10.10.2009)

Ta krvavá scéna, kdy samopaly werwolfů nedostanou šanci proti poctivé sedlácké ruční práci s vidlemi, mi utkvěla hluboko v paměti . A kluci z Hitlerjugend, ještě nedávno s bradou od mlíka a teď s rukama od krve. A strhující Jana Brejchová v roli řádové sestry, vnitřně silné a přitom tak bezmocné před blížícím se koncem. Miluje ty kluky, jako by byla jejich máma. Tak moc, že nakonec už dál nechce přihlížet tomu, jak přicházejí o naději na smysl jejich boje, a taky o poslední zbytky lidskosti a tím i o duši... Vpravdě ztracen je muž, umírající bez ženy, která by pro něj plakala... Tento film rozhodně není k puštění jen tak, pro oddychově strávený sobotní večer. Co jsem prožíval já, tam na Berhofu, nepřetržitě po celý film? Tíseň... Hroznou tíseň. (12.01.2013)

Dost depresivní zpodobnění poválečné doby na česko-polsko-německé hranici, která mi nedala spát. K páté hvězdičce mi chybělo snad jenom zmírnění té brutální syrovosti, se kterou pan Jiří Svoboda tenhle film natočil. Bylo mi z toho totiž děsně zle. Představte si, že žijete někde na samotě a doufáte, že se Vám přes ty pole už po německých a sovětských vojskách přestanou procházet další a další armády, když tu najednou válka skončí. Člověk by to všeobecně vnímal veselicí a neskutečně se radoval. Jenže to by se nesměl objevit odboj, kterej není schopnej přijmout prohru. Netušil jsem, že dříve jsme uměli i tak temné filmy. Zánik samoty Berhof je jedním z nich a u mně se stává zároveň jedním z nejatmosferičtějších českých filmů, co jsem kdy viděl. (14.01.2015)

V první řadě překrásně zasvícená prostředí - některé záběry jsou jako namalovaná plátna. Světlo svíčky nebo petrolejky osvětluje pouze část obrazu a zbytek se utápí ve tmě. V některých momentech působí němečtí vojáci až příliš naivně, ale celkový dojem z naprosté deprese a podivna, kterou tento film umí vyvolat, je na tehdejší filmovou tvorbu velký nadstandard - i z dnešního pohledu je to opravdu intenzivní a nepříjemný zážitek. (07.02.2022)