Zázraky se dějí

Šíleně otravná nuda. Hrozné, pomalé, únavné. Jako kdybych si šlehl "Slo-mo" (kdo viděl Soudce Dredd z r.2012 pochopí). Červi !? No a co! Oči jsem měl už skoro zavřené, takže jsem je ani nevnímal. A dokonale zpackaný dabing vše umocnil. Jediné, co je nutné vyzdvihnout, je ono neštěstí a odvaha onoho děvčete. To muselo být peklo. (01.06.2013)

Technicky ani herecky to není žádný zázrak, navíc trpí všemi neduhy typickými pro levnou italskou produkci. Přesto je to silný film. Syrové drama, které si nepomáhá žádnými filmařskými kejkly a táhne silou příběhu, posílenou skutečností, že jde o příběh skutečný. Pokud mohu soudit z toho, co jsem si zjistil, natočený podle skutečnosti je poměrně věrně (snad až na fakt, že skutečná Juliane byla dost krátkozraká a nosila brýle, o které při pádu přišla). Tísnivá atmosféra tragédie a dusné horko džungle je sugestivní, stejně jako otravný hmyz. A samozřejmě scéna s červy. Tu jsem nezapomněl od chvíle, kdy jsem film před nějakými třiceti lety viděl v poprvé. A kupodivu jsem nezapomněl ani rady jak se neztratit v pralese. (12.03.2013)

som bol na to dosť zvedavý, lebo si pamätám že to kedysi rodičia dosť vychvaľovali, boli s toho unesení a keď som na to náhodou narazil tak som sa potešil a... strašná ale strašná nuda a lá made in Italy, od polovice filmu som si hovoril toto určite točili Taliani lebo tieto exteriéry džungle im asi moc sedia tak ako v horroroch 70.-80.rokov, aspoň tá dievka v hlavnej úlohe bola pekná ináč prechádza džungľou na utrápenie diváka /30%/ (14.02.2013)

Rodiče mě donutili se na to podívat se slovy: "uvidíš, jak člověku pomůže, když se drží rodičovských rad". :D Každopádně na červy nezapomenu, to asi nikdo, ale i přes rodičovské doporučení (čili můj automaticky záporný postoj) jsem nebyla zklamaná, dokonce to beru jako velice zajímavé dílko. :) Je z něho cítit ta správná atmosféra strachu o vlastní život v neznámém prostředí. Navíc podle skutečné události, o to víc je to zajímavější. (12.10.2011)

I dnes stále působivý hraný dokument o Juliane Köpckeové, která jako jediná přežila osudný let. Dnes žije v Německu a na základě svých vzpomínek napsala také knihu. Putování dívky pralesem je prostříháno vzpomínkami (otec i matka jí dali spousty rad, jak se neztratit v pralese a dostat se k lidem) i pátráním po zmizelém letadle. Velký díl pak patří pralesním záběrům na rozličné živočichy (hadi, poloopice, krokodýli, mravenci, motýli, ptáci) a rostliny. Nejsou zde ale šokující záběry z pozdějších italských kanibalských filmů, které zachycují lov zvířat či jejich boj na život a na smrt. Italskou gore školu zde zastupují jen tolikrát citované muší larvy, což ale vůbec nevadí. Jen typická italská hudba jakoby předvídala zjevení se nenasytných lidojedů, což se naštěstí nestalo. A že ji nesežrali krokodýlové či jiné potvory, to se rovná opravdovému zázraku. Dvě hlavní věci ve filmu - nikdy to nevzdát a tekoucí voda vás dovede k lidem - mají platnost pořád. (29.05.2013)