Operación Ogro

Prvotní co mne napadá - film se vleče, táhne, v-l-e-č-e a skoky v čase mu příliš nepomáhají. Což by mohlo oslabovat poslání snímku, kterým je dle mého názoru vzkaz nejrůznějším „bojovníkům za svobodu“, aby se nevzdávali, a když jim selže jeden úžasný plán na prosazení toho jejich jediného správného pojetí svobody, je třeba vypracovat jiný. Oněmi „bojovníky za svobodu“ jsou v tomto konkrétním snímku příslušníci (tvůrci prominou, ale jiné pojmenování pro ně nenalézám) baskické teroristické organizace ETA, (Euskadi ta Askatasuna, čili Baskicko a svoboda). Divák musí dávat pozor, aby z náznaků vydedukoval (není-li znalý některých historických reálií ze vztahů Španělsko - Baskové, frankistický režim - Baskové), že Baskové, za občanské války, stojící převážně na straně republikánů, setrvali i po vítězství frankistů na své nacionalistické pozici – kterou frankistický režim, usilující o jednotné Španělsko, patrně i nechtě podporoval (například zákazem baskičtiny) – a k ní přidali pozici socialistickou (ve filmu se to osloveními „soudruhu“ jen hemží). A že v Baskicku, i po ukončení bojů občanské války, boj neustal – ztráty na životech zaznamenávaly obě strany. V centru vlekoucího se díla je příprava a realizace vraždy admirála Carrera Blancy, designovaného nástupce generála Franka. Její vlastní provedení snímek předvádí naprosto excelentně. Nesměle naznačuje, že činnost této teroristické organizace s koncem Francova režimu ukončena nebyla; jen se názorově rozštěpila na radikály, pokračující v zabíjení a na umírněné, ochotné k dialogu i jinak, než pomocí bomb a kulek. Po zhlédnutí vás napadne, že s koncem Francova režimu se i Španělsko dostalo do situace, kdy je stát proti teroristům takřka bezmocný – třeba jako bylo Německo proti RAF (Rote Armee Fraktion) – hlavně respektujme občanská práva teroristů. (Baskická teroristická organizace ETA pokračovala ve své vražedné činnosti do roku 2018, kdy oznámila své rozpuštění. Žel nešťastné Španělsko se terorismu nezbavilo, Basky vystřídali muslimové, hodlající zvrátit výsledek reconquisty.) (23.01.2021)

Operace Ogro je ozbrojeným bojem za svobodu v politickém kontextu. Gillo Pontecorvo zadaptoval knihu Operace Ogro: Jak a proč jsme popravili Carrera Blanca od španělské levicové aktivistky a spisovatelky Evy Forest. Ta napsala knihu roku 1974 na žádost ETY, kterou v sedmdesátých letech podporovala, sama byla Francovou klerofašistickou diktaturou vězněna a mučena a s umírněným zakončením Pontecorvova filmu nebyla spokojena. Umírněnější zakončení, tedy ta teze, že násilí může být ospravedlněno pouze odporem násilí diktatury, si však vyžádala dobová situace s Rudou brigádou v Itálii. Film je poměrně intimní, neboť právě ve vnitru se odehrává nejtužší konflikt v obhájení přesvědčení o nutnosti násilného odporu, tomu též odpovídá intimnější hudební podkreslení Ennia Morriconeho. Suverénní státní útvary, nehledě na jejich politická zřízení, si už dlouhodobě nárokují právo nazývat odpory a rebelie, zvláště ty s použitím násilných metod, za terorismus (s tímto měřítkem je více než přijatelné za teroristy označit rovněž husity), přestože si své často zaryté nepřátele víceméně vyrábějí státy a ideologie osobně. Nicméně, ten, kdo používá násilné metody k upevnění státního zřízení, musí být také připraven na násilí opětované, které mu ublíží či ukončí jím upevňované zřízení. Boj za svobodu je z mnoha úhlů pohledu nepochybně bojem nejsvětějším, na nějž má člověk bytostný nárok. Hlavním hrdinou v současném pojetí extrémnější formy boje za sebeurčení je Txabi (Eusebio Poncela), ve svém přesvědčení a nenávisti neústupný baskický mladík. K výrazným postavám příběhu patří Txabiho kamarád z dětství a spolehlivý velitel troufalé baskické akce s pozdější smířlivostí po určitých politických změnách Izarra (Gian Maria Volonté) a mladá Txabiho manželka, nešťastná z choťovy neústupnosti, Amaiur (Ángela Molina). Z dalších rolí zaujmou další dva členové baskické troufalé akce v Madridu, svědomitý Iker (José Sacristán) a trochu prchlivější Luque (Saverio Marconi), Txabiho učitel, kněz a jeden z čelních představitelů ETY José María Uriarte neboli Yoseba (Féodor Atkine), stávky bez zbytečného strachu pořádající zedník (Georges Staquet) nebo cíl troufalé baskické akce, přední tvář klerofašistického režimu a, jak říkali sami Španělé, první španělský astronaut Luis Carrero Blanco (Agapito Romo), Operace Ogro: to je co nejvíce intimně vyprávěný příběh o možná kontroverzním a zčásti rozpolceném, přesto však také a především bytostně přesvědčeném boji za svobodu a za sebeurčení. Ta jistá niterná nejistota boje filmu sluší. (27.09.2023)

Minimalističtěji pojatý politický skoro-thriller působí až neskutečně realisticky. Stejně jako v Alžíru je režisér na straně atentátníků, zároveň však stejně upozorňuje na problematiku takovéhoto boje. Mezi herci samozřejmě vyniká Volonté, jenž promýšlí detaily akce do posledního puntíku. A ta, přátelé, stojí za to. Budete si samou nedočkavostí hníst pohlavní orgány, než to bouchne! (19.09.2013)

Tak jsme viděli, jak čtyři hoši z ETA připravili atentát. Nic zajímavého se během přípravy nestalo, nic napínavého také ne. Filmaře musím pochválit za technické provedení výbuchu auta. Druhým světlým momentem filmu bylo to, že mě vůbec neštval Volonté. Ale kdybych tenhle zapomenutelný film neviděla, naprosto nic by se nestalo. (02.04.2016)

Zajímavý a velmi dobře natočený pohled do zvrácených myslí levičáckých teroristických zrůd. Jejich konání nedokáže ospravedlnit ani fakt, proti komu vedli svůj boj. Nefandil jsem nikomu, z ideologií obou stran mi bylo fyzicko nevolno. Ovšem právě díky tomu, mě film nakonec opravdu bavil a hltal jsem každou jeho minutu. Lepší čtyři. (12.07.2014)