Vojna a mír IV: Pierre Bezuchov

Poslední část velkolepé filmové epopeje. Ve střídání vojna - mír je tahle část spíš ten mír. Strategický ústup, kdy je nepříteli vydána Moskva, odchod větší části civilního obyvatelstva, velké Napoleonovo očekávání a stejně velké zklamání, které mu člověk škodolibě přeje. Záběry na pusté město (můj oblíbený průhled na chrám Vasila Blaženého, ještě že tenkrát Napoleon nerealizoval svůj plán "vyhodit mešitu do vzduchu"). Hořící Moskva a opětovné setkání Nataši a knížete Andreje. Zajetí Pierra Bezuchova a jeho setkání s Platonem Karatajevem. Kde jen sehnali toho vořecha, když jinak tam všichni měli veleušlechtilé lovecké psy? Horečnaté vidiny knížete Andreje a potom kousek, který pro slzy neuvidíte a vzápětí kombinace štěstí a zoufalství při osvobození zajatců, mezi nimiž je Pierre Bezuchov a smrt Péti Rostova. Stejně jako se Sergeji Bondarčukovi podařilo vystihnout tápání jím hrané postavy, tak se mu jako režisérovi povedlo navodit ambivalentní pocity, které (i v předloze) vyjádřil Michail Illarionovič Kutuzov: Když byli silní, tak jsme je nelitovali, ale teď je politovat můžeme. Také jsou to lidé. Tak, mládenci. Kdo je k nám zval? Dostali na pamětnou. Držkou do hovna! Při závěrečném setkání Pierra a Nataši jsem (velmi vzácně) ráda za odchylku od knihy, respektive za to, že film knihu nenásleduje. Film končí počáteční úvahou, kruh se uzavřel. Vždycky mám na konci stejný pocit a mám ho i u knihy. Klidně bych začala zase od začátku. (09.10.2010)

Tak nám konečně zvítězil kýč nad zlobou a nenávistí. Úvodní půlhodinová destrukce Moskvy bere dech a nemám k ní výhrad, mám na mysli druhou polovinu, kdy si režisér bohužel neodpustí prolnuté záběry typu "letecký pohled na krajinu orámovaný výřezem z vlnícího se obilí na poli"... v dost nestřídmém rozsahu. Tenhle díl už podepírá Bondarčukovo herecké ego na plné pecky, akorát režisér Bondarčuk ho moc nekrotí... Zase jsou zde dost pěkné subjektivní pohledy, nejlepší je asi onen do krajnosti, očima popraveného až po zahrabání hlínou... Patetické, kýčovité, mohutné, megalomanské bez sebekontroly, obstojné. Jen kdo nečetl knihu, bude mu chybět nějaký závěr. (03.11.2012)

Obrovské množstvo krásnych a monumentálnych obrazov, prakticky od začiatku do konca. Na rozdiel od predchádzajúcej časti sa ale takmer vôbec nebojuje, vojská a ľudia sa stále niekam presúvajú. Zábery vyľudnenej Moskvy taktiež berú dych. Len keby ma aj naďalej dokázali zaujať osudy postáv, asi by som viac docenil aj tú neskutočnú výpravu. Ide vskutku o výnimočný seriál s parametrami tých najväčších veľkofilmov všetkých čias, ale osobne ma príbeh týchto ľudí skrátka nezaujal. (09.11.2019)

O vítězství, které se změnilo v prohru. O Moskvě, "matce všech ruských měst", která strpěla, aby do ní francouzská vojska vstoupila, ale ve skutečnosti se nikdy nevzdala. O neslavném návratu slavné napoleonovy armády, o cestě nepřátelskou mrazivou krajinou, která jakoby sama povstala proti nepřátelům ... A o lidských osudech. Celou sérii spojuje pomalé tempo vyprávění za pomoci jedinečných, podmanivých obrazů kamery, která v poklidných i dramatických okamžicích dokázala vystihnout situaci - i podstatu ruské duše. Z každého záběru je znát nákladnost celého projektu, a musím říct, že Sergej Bondarčuk dokázal každý rubl využít beze zbytku - navíc postavu Pierre Bezuchova zahrál dokonale. (10.02.2010)

Mně k těm megalomanským bitvám a destrukci to melodrama sedí. Závěrečný díl Vojny a míru nešetří ani jedním. Přesto platí, že Bondarčuk ukočíroval jak formu, tak i obsah. Poprvé tu dochází k jistému přesycení - ale není divu, po megalomanském roce 1812 už skutečně není kam pokračovat ve spektáklu, kterým je tahle produkce především. Ačkoliv jsou skvěle zvládnuté i osobnější scény - třeba působivá poprava. Za pochvalu stojí, jak málo je to nasáklé propagandou (i když tu samozřejmě je, ale vyčítat by to bylo mimo realistické uvažování). (12.02.2013)