Vojna a mír IV: Pierre Bezuchov

Asi nejlepší díl celé série. Budu se muset opět opakovat - Bondarčuk zase překonal sám sebe. Tentokrát ale válečné scény byly nahrazeny těmi během požáru Moskvy. Vsadím se, že od té doby, co je tato ruská "matka měst" (tak to zaznělo ve filmu) podpálena, ani ten největší flegmatik nezůstane klidný (a což teprve cholerik, jakým jsem). Takhle jsou ty circa dvě třetiny filmu emotivní a hlavně depresivní. Už v předchozích dílech se mi zdálo, že nejlépe zahraná je postava Pierre Bezuchova ztvárněná samotným vládcem režisérské židličky. Něco mi říká, že sám Bondarčuk si to myslel také. Z jeho tvorby jsem neviděl vše, nicméně zde podává asi životní herecký výkon, v některých scénách znásobuje v diváku strach svojí démoničností. Dále bych se nebál označit Bondarčuka "mistrem paradoxů". Přece jen, už podruhé po sobě si vysluhuje pět hvězd, které bych za normálních okolností neudělil. Zde jsem se často od obrazovky odvracel, abych na to hyperdrama zapomněl. A jestli se nemýlím, tak většinou, asi tak v devíti z deseti případů pět hvězd uděluji těm titulům, na které dokáži upřeně zírat na obrazovku po drtivou majoritu minutáže. Nicméně tohle bude asi ta výjimka. To, že závěr byl vlastně takový happyend, mě narozdíl od DaVIDa´82 potěšilo, přece jen, takovou (pravidelnou) dávku emocí jsem nějaký ten pátek ve filmu neviděl. Stejně tak jsem dlouho neudělil nějakému filmu 100%. Tento film si je bez jakékoli debaty zaslouží. (21.03.2009)

Tak nám konečně zvítězil kýč nad zlobou a nenávistí. Úvodní půlhodinová destrukce Moskvy bere dech a nemám k ní výhrad, mám na mysli druhou polovinu, kdy si režisér bohužel neodpustí prolnuté záběry typu "letecký pohled na krajinu orámovaný výřezem z vlnícího se obilí na poli"... v dost nestřídmém rozsahu. Tenhle díl už podepírá Bondarčukovo herecké ego na plné pecky, akorát režisér Bondarčuk ho moc nekrotí... Zase jsou zde dost pěkné subjektivní pohledy, nejlepší je asi onen do krajnosti, očima popraveného až po zahrabání hlínou... Patetické, kýčovité, mohutné, megalomanské bez sebekontroly, obstojné. Jen kdo nečetl knihu, bude mu chybět nějaký závěr. (03.11.2012)

Člověk si při vší úctě a úžasu z celé série musí poctivě přiznat i pocit: tak jsem to zvládl, mám to za sebou. Je to opravdu těžká a velká dávka. Ale když se otočí, je mu jasné, že v něm zůstala řádná porce filmového zážitku nesrovnatelného s žádným jiným. Závěr v samotném konci malinko jako by ztrácel dech, ale možná je to jenom tím, že Bondarčuk netočil pro nás, ale pro své Rusy, kteří věci vidí asi trošku jinak. Nám je jejich patos přece jen méně srozumitelný, a i když se mu usmívám, nemůžu říct, že by byl k smíchu. (28.06.2009)

O vítězství, které se změnilo v prohru. O Moskvě, "matce všech ruských měst", která strpěla, aby do ní francouzská vojska vstoupila, ale ve skutečnosti se nikdy nevzdala. O neslavném návratu slavné napoleonovy armády, o cestě nepřátelskou mrazivou krajinou, která jakoby sama povstala proti nepřátelům ... A o lidských osudech. Celou sérii spojuje pomalé tempo vyprávění za pomoci jedinečných, podmanivých obrazů kamery, která v poklidných i dramatických okamžicích dokázala vystihnout situaci - i podstatu ruské duše. Z každého záběru je znát nákladnost celého projektu, a musím říct, že Sergej Bondarčuk dokázal každý rubl využít beze zbytku - navíc postavu Pierre Bezuchova zahrál dokonale. (10.02.2010)

Závěrečný díl Vojny a míru je poněkud zklamáním. Jasně, celá sekvence s hořící Moskvou je dokonalá ukázka apokalypsy, kamerové jízdy jsou opět špičkové, no zkrátka měl jsem pusu otevřenou a nedýchal jsem napětím. Jenže tu chybí bitva u říčky Bereziny a tady se mohl Sergej Bondarčuk, jak to umí jen on, vyřádit. Místo toho mi naservíroval pateticky blábolícího Kutuzova a celý konec této epopeje tak trochu míří do ztracena. (12.08.2012)