American Pop
Režie:
Ralph BakshiScénář:
Ronni KernHudba:
Lee HoldridgeHrají:
Ron Thompson, Richard Moll, Vincent Schiavelli, Lynda Wiesmeier, Mews Small, Lisa Jane Persky, Roz Kelly, Frank DeKova, Helen Morgan (a.z.), Leonard Stone (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Americký animátor Ralph Bakshi proslul jako průkopník animovaných celovečerních filmů orientovaných na dospělé publikum. V době, kdy animace automaticky asociovala rozjařilé grotesky ze série Looney Tunes či výpravné celovečerní snímky studia Disney, přenášel Bakshi na plátna fantaskní příběhy, které reflektovaly dobovou popkulturu, promlouvaly o společenských problémech, nebo prostě jen přenášely diváky do psychedelicky fantaskních světů. Po kultovním debutu Fritz the Cat (1972) svou pozici uznávaného animačního experimentátora a vizionáře upevnil snímky Heavy Traffic (1973) a Coonskin (1975), jež také zachycovaly ruch velkoměstského nočního života a duch nespoutané doby. Po dvojici titulů z fantastických žánrů – mixu sci-fi a fantasy Wizards (1977) a adaptaci Pána prstenů (1978) – se Bakshi vrátil zpět do městského prostředí osobnějším projektem Americký pop. Snímek sleduje čtyři generace rodiny rusko-židovských imigrantů v USA a jejich snahy stát se hvězdami hudebního světa. Souběžně pak vypráví o proměnách americké populární hudby v průběhu dvacátého století. Díky svému statutu uznávané autorské osobnosti dokázal Bakshi pro film levně získat práva na zahrnutí populárních hitů od velikánů jako Bob Dylan, Jefferson Airplane, Janis Joplin, The Doors, George Gershwin, The Mamas & the Papas, Herbie Hancock či Lou Reed. Stejně jako v Pánovi prstenů i tentokrát Bakshi při natáčení použil techniku rotoskopie, kdy jsou herci či objekty v pohybu nejprve nasnímáni klasickou kamerou a následně okénko po okénku překresleni. Díky tomu získávají fluidní a organický rozměr, jemuž se běžná okénková animace zpravidla vyhýbá. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Zajímavé. Asi by se mi to líbilo víc, kdyby postavy trochu dávaly smysl a chovaly se normálně a kdyby hudba nebyla tak brutálně sestříhaná, na druhou stranu ten vývoj a některé momenty (60. léta nejvíc) jsou parádní. Škoda, že to je tak rozvláčné, na tu zápletku si snad ani nemuseli hrát, stačil by hudební průřez 20. stoletím. ()
Sonda do americké hudby části dvacátého století pomocí pár postav, které jsou k sobě svázány krví a kde se jen tak mimochodem objeví pár desítek mrtvol. Možná bych ocenil větší důraz na postavy samotné a na jejich trošku propracovanější osudy, přece jen například závěrečný blonďák toho moc co říct ani nemá a jeho část filmu se změní spíš v sérii pár zajímavě naanimovaných klipů, které jsou navíc ozvláštněné pár animačníma změnama. Co se hudby týče, já, hudební ignorant sem znal odhadem cca polovinu použitých písní a ani jedna z nich mě nijak neurážela, ani neštvala. Konceptu by docela slušelo, kdyby někdo za dvacet let natočil pokračování s dalšími generacemi hudby, jenže další Bakshi v nedohlednu. Nechť je velebena čt ART za to, že byl Americký pop nasazen do jejího programu. ()
Bavila ma animácia a oceňujem aj samotný fakt, že sa niekto pokúsil zachytiť časť americkej kultúry (a nielen tej hudobnej) spôsobom kresleného filmu. Prekážalo mi prelínanie vyfabulovaného príbehu s tým skutočným, hlavne v prípade hudby (napr. vymyslená Frankie a jej kapela, ktorá má hrať po Hendrixovi). Postrádala som celistvosť a zrozumiteľnosť. A niekedy mi bolo ľúto aj tých nedohraných skladieb. V každom prípade zaujímavý počin. ()
Rok 1981 přinesl po dvouleté odmlce i 4 animáče. No a Americký pop to je zase Bakshi, který mě zoufale nebaví. On je to docela zajímavý příběh x generací napříč 20. stoletím, motajícím se kolem hudby. Nechybí tu války, gangsteři, prohibice, světové události... jenže to režisér tak nějak prolítne a většinu filmu se zahnízdí v psychedelických 60-70. letech. Takže je to hnus, depka, fetování... zkrátka hippies art film. Hudba slušná (jazz a rock); přičemž ten rock mě bavil víc, najde se tu i pár klasik (California Dreaming, Somebody To Love, Freebird). Animace ovšem hnus na entou - odpudivé postavy, kresba to celé kořeněné LSD psychedelií a reálnými záběry. Mě se to prostě zoufale nelíbí, zajímalo by mě, jestli Bakshi natočil někdy normální film. Za hudbu a ten průlet historií 2*. ()
Teda žádnej vodvaz, ale koukat se na to dá. Animace nejspíš vobkreslená podle natočenej herců, ale to neberu jako negativum. Dost divný je že podle těch připojených obrázků které jsou spíš 4:3 to ČT Art to vysílá divně vořízlý na 16:9. Například u tý punkový scény sou ty žlutý brýle dole total uřízlý. ()
Galerie (10)
Photo © CPT Holdings, Inc.
Zajímavosti (3)
- Některé scény z období války gangů pocházejí původně z filmu Veřejný nepřítel (1931). (Morien)
- Ačkoliv jsou všechny postavy ve filmu fiktivní, mnoho jich bylo částečně inspirováno skutečnými lidmi. Například postava zpěvačky Frankie je založena na Grace Slick z kapely Jefferson Airplane a samozřejmě také na Janis Joplin. (Morien)
Reklama