Sousto pro satana

Ihned po dokoukání jsem jen tak civel do monitoru a hlavou mi okamžitě problesklo "co to kurva bylo?!" ... a tak jsem si říkal, že než to definitivně odsoudím a uvrhnu do vroucích pekel, tak si to nechám uležet v hlavě. A taky, že jsem dobře udělal! Mé první seznámení s Fassbinderem bylo poměrně šokující. Jen v málo filmech jsem viděl tak záměrně křečovité herectví kombinované s totální situační absurditou, ponížením, fašizací, bezohledností, ironíí a vražedným cynismem. Walter Kranz je totální archetyp rádoby geniálního zneuznaného umělce, který si myslí, že být umělcem ho předurčuje a ospravedlňuje k tomu, aby mohl všechny kolem sebe ponižovat, urážet, všem s největší samozřejmostí lhát a s krutostí manipulovat těmi, kteří k němu mají vřelí vztah. Člověka, kterému se pro peníze nehnusí udělat naprosto cokoliv. I přesto, že mi tenhle film zcela uplně nesedl, musím uznat, že režie a herci (Kurt Raab je ďábel) jsou bravurní a vyznění filmu je více než znepokojující. Fassbinder je zajimavý autor a snad budu mít to štěstí vidět další z jeho filmů. Snad budou stravitelnější :o) Šukat mouchy ! (09.01.2012)

Film, který radikálně změní váš vztah k mouchám, Fliegen ficken! Naprosto dokonalý perverzní nářez nekompromisně dekonstruující mýtus titánského revolučního básníka (neodolatelně odporný Kurt Raab) navzdory krutě nespoutanému humoru zachovává charakteristickou Fassbinderovu poetiku a existenciální hloubku. Doporučeno zejména lidem, kteří si myslí, že Němci nemají smysl pro humor. (21.11.2022)

Sousto pro satana je také sousto pro diváka. Absurdní příběh o pomateném umělci, kterému se nechce psát a proto zkouší vše okolo, jen ne psát a pracovat. Fetuje, souloží, zabíjí, šílí a stále se mu nechce. Je to takové pomatené, ale po chvíli jsem tuto šílnost akceptoval a výstřelky bral jako normální chování. Uhlazená němčina tyto zvěrstva krásně a básnicky omlouvá. Vše se dá slovy zaobalit. Divadelní přehrávání ještě více tlačí absurdní projevy na okraj. V hlavní roli hraje Kurt Raab a člověka baví jeho výstřelky a slizské pohledy – chvíli vraždí, chvílí se směje a požaduje po jiných nesmysly a oni je bez mrknutí oka plní. Je to křečovité, ale mrská se to zábavně, tak proč to hned zabíjet (vypínat)? Velmi jiný film a já se nemohu dívat stále jen na normální filmy. Chtěl bych se někdy také tak jednoduše rozhodovat a konat, jako hlavní pošuk (hrdina). (19.09.2016)

Aby si byl člověk alespoň trochu jistý, co je to film, pak si musí (občas, ne však příliš často) pustit nějakého Fassbindera. A tato satanská pečínka se servíruje s takovou mnohovrstevnatostí (zřejmě se jedná o sendvič) a v tak strhujícím tempu (asi je to hamburgr), až přechází zrak i sluch. Náboženství, fašismus, mesiáštví, solipsismus, sexualita, l’art pour l’art atd. atd. se tu pojednává nečekaně zábavnou, až komickou formou. Blíže to rozebírat však nemá cenu. Cenu má pár veršů Stefana George, třeba: "Da dein gewitter o donnrer die wolken zerreisse: / Dein sturmwind unheil weht und die vesten erschüttert / Ist da nicht nach klängen zu suchen ein frevles bemühn? (Nechť tvé hromy a blesky mraky roztrhnou / Tvá bouře nese pohromu a zdrtí pevnosti / Není hledání zvuků pouhou svévolí?)"... A asi o tohle nejspíš šlo. (23.07.2015)

Nejlepší a nejsilnější Fassbinder, kterého jsem zatím viděl (a to se v díle tohoto režiséra už docela vyznám). Strhující snímek o smrtelném egocentrismu a zničující krizi mezilidských vztahů. V obalu komedie, což funguje překvapivě dobře. Ze začátku jsem se docela zasmál, stále více jsem se za to ale styděl, a nakonec jsem se už skoro jen styděl - i když film je vybaven dvěma pointami. Jednou klasickou a jednou absurdně komediální, která je podbarvena Vejvodovou Škodou lásky - asi nejnečekanější použití téhle klasiky ve filmu. Film je to hodně nemilosrdný, dost provokativní a občas i poněkud nechutný (na "otevřené" homosexuální scény ještě nejsem zvyklý.) (09.09.2005)