Výbuch

Mám rád tyhle náměty, které své postavy připraví o jejich ontologickou jistotu a nutí je, aby se s tím nějak popasovaly. Zvlášť pro letošní rok je to takové ryze aktuální. Esem tohoto filmu jsou nicméně především dva hlavní hrdinové, kteří mezi sebou mají skvělou chemii. Takováhle středoškolská romantika s těmito hrdiny by se mi asi dost líbila i tehdy, kdy jejich spolužáci samovolně nevybuchovali. Závěrečná třetina bohužel trochu ztratí směr a v porovnání s předchozími šedesáti minutami už to není ono. Ale epilog je zase fajn. (14.12.2020)

Sociální výpověď o zmatenosti současné dospívající generace v současném světě? Děsí je život kolem tak moc, že z toho až pocitově vybuchují? Filmová exkurze do mysli dospívající mládeže na základě románu Aarona Starmera, který smíchal fantasy motiv s milostnou etudou, ukazující především jaké nebezpečí může číhat v tomto věkovém rozhraní. Zvýšený tlak ve škole, sexuální dospívání, problémy s vrstevníky, sociální sítě. To způsobuje uzavírání se do sebe, kde se tlak kumuluje do takové fáze, že dotyčný sakrálně vybuchne. Jen je to ve snímku prezentováno takovým způsobem, že je divák naprosto zmaten nad tím, co se to vlastně děje a proč. Ve školní třídě prostě exploduje dívka, ze které zbudou jen krvavé stříkance na spolužácích a místo ní zůstane na židličce kaluž krve a to všechno zcela bez vysvětlení. No, tady to chce hodně přemýšlet nad danou situací. Tragický realismus coby portrét hlavní hrdinky ztělesňuje její ztrátu a zoufalství, které se samozřejmě snaží kompenzovat drogami a alkoholem. Realita všedních dnů mnohé mládeže vedoucí jen k neporozumění ze strany rodičů a vůbec celého okolí. Je tu jisté morální varování ve víru hlubokých nepochopitelných záhad, což právě vlivem neznalosti působí snad jako metafora temné sociální satiry. Snímek atmosféricky vyznívá spíše nudně a svým způsobem dost zmateně. Je tak prezentován život mládeže v normálním nebo obyčejném spektru? Nebo v tom je právě ta zmatečnost v duši jednotlivce, které ani rodiče nedokáží prohlédnout, vedoucí k celistvým problémům? Máme tu tak pátrání po příčinách zoufalství soustředíc se převážně na následky. Je jednoduché přijít o život a to bez ohledu jakým způsobem. Onen výbuch je jen neutrálním zpodobněním dané vážnosti. (14.01.2022)

Bye bye happiness, I think I’m gonna die. Perfektný film do súčasnej pandemickej neistoty. A doslova súhlasím s tým, čo napísal užívateľ lamps; Prvá polovica je originálna, s funkčnou chémiou medzi postavami, klasicky sympatickou Langfordkou a nábehom na kultový status. Ešte okolo konca prvej hodiny som si hovoril, že o takých 5 až 10 rokov možno... Potom ale scenárista nedokáže uspokojivo uzavrieť to čo vytvoril a tak tu máme ďalšiu variáciu na teenagerské traumy, čo síce v tomto poňatí stále originálne je, zároveň ale How I Live now a I’m Not Ok With This už sme tu mali. Škoda toho potenciálu. 65% (26.10.2020)

Romantická komedie z prostředí střední školy (už tohle může leckoho odradit) s poměrně zajímavým, ale totálně nevyužitým nápadem. Nic jsem si o tom filmu nezjišťoval dopředu, jen jsem byl zvědavý, co za sci-fi prvek v tom údajně bude. Zhruba tak první čtvrtina filmu vypadala zajímavě a zaujala mě, jenže se ten nápad jakési "nemoci", po které studentům zničehonic exploduje hlava, nikam nevyvíjel a tak jsem se musel "spokojit" s nevtipným humorem, nesympatickými postavami (z čehož nejnesympatičtější je právě hlavní hrdinka) a hlavně čím dál tím větší nudou. Tak alespoň že mezi hlavní dvojicí ta chemie fungovala, když už nic jiného. Stejně z toho nakonec byla jenom studentská romance, kde ten zajímavý nápad je jenom na pozadí, vysvětlený vůbec není (a v to jsem pořád tak nějak naivně doufal, že se to ve finále aspoň trochu zvedne a nějak vysvětlí, co se vůbec dělo, ale bohužel, Duffield se evidentně jakéhokoli možné vysvětlení zalekl, zbaběle to zakončil a pak to taky tak vypadá...) a nakonec ani nevím, proč tam vůbec byl. Odkazovalo to na koronu a současnou dobu? Protože jinak jsou tam ty exploze úplně zbytečně. Vlastně ani nevím, co mi ten film chtěl říct - teda jestli vůbec něco říct chtěl. Že si mám jít za svými sny, vykašlat se na všechny překážky a užívat si života? Budiž, sice mi to řekla dříve už hromada jiných filmů, ale ať mi to aspoň sdělí postava, která během toho filmu projde nějakým emočním vývojem, ne postava, která se chová na konci úplně stejně jako na začátku. Jen víc chlastá a v srdíčku navždy bude mít Dylana. No super. Nakonec z toho stejně byla jen středoškolská romance s promarněným a nedomyšleným nápadem. A to je na celém Spontaneous asi to nejhorší. 2* (27.12.2020)

Mal som predstavu, že dostanem cynickú zábavu o vybuchujúcich stredoškolákoch, ale tá rýchlo prehrala svoj boj s citlivou (či skôr chápavou) sondážou do emocionálneho života mládeže (ak sa dá nazvať citlivým prístup s pozadím kamarátov a spolužiakov miznúcich v gejzíroch krvi). Autor (či už filmu alebo predlohy - kniha od Aarona Starmera) sa zrejme potreboval vyrovnať s touto fázou života a vytvoril na pozadí bizarného nápadu stredoškolský film (knihu) v tom najlepšom slova zmysle, v hlavnej úlohe s tými, čo ešte málo kalkulujú, no o to viac cítia - a svojim citom veria. Všetko to okolo slúži len k riešeniu základnej mládežníckej otázky - Čo so životom ? - teda otázky, ktorú tí, čo už viacej kalkulujú a menej cítia, respektíve svojim citom menej veria a menej sa nimi riadia (rozumej: dospelí) už nikdy potom nepociťujú tak pálčivo. Ja osobne som pochybnosti ohľadom tejto otázky uspokojivo nevyriešil dodnes - a preto ma tento príbeh o úprimnosti, nevinnosti, irónií a láske, o ich skaze a predovšetkým o prchavých, vzácnych okamihoch, ktoré môžu byť v ktoromkoľvek okamihu posledné, hlboko zasiahol. O to viac, že som čakal cynickú zábavu o vybuchujúcich stredoškolákoch. A pre úplnosť nutno doložiť, že línia explodujúcich tiel bola absolútne nezvládnutá, bez vývoja a bez nápadu - okrem samotného nápadu. Iba zábavné pozadie, respektíve prostriedok pre srdcervúci príbeh o mladej láske a strate, komentovaný s citom a humorom a fenomenálne odzbrojujúco zahraný. To u mňa jednoznačne víťazí, hoci sa takému žánru s ohľadom na svoju precitlivelosť voči mladosti vyhýbam. Práve preto - že bez tej absurdne lákavej premisy a menu Briana Duffielda, ktorého scenáre sa mi náramne pozdávajú, by som sa k SPONTANEOUS a k tej emocionálnej búrke, určenej zrejme úplne iným ročníkom, asi len tak nedostal... (27.03.2021)