Andělská tvář

Hana Marie Körnerová je pojem. Alespoň pro cílové divačky a tím pádem i čtenářky nejkřišťálovějšího literárního braku našich luhů a hájů. V poměru se zahraniční konkurencí (a nemusíme chodit ani tak daleko, i když typicky profilovými se staly až latinskoamerické telenovely, byť to samé, i když v poněkud sofistikovanější podobě, dá-li se to vůbec o tomto žánru s klidným svědomím tvrdit, bez problémů najdeme v některých západoevropských státech) se TVÁŘ dokonce jeví jako ne zcela konzumní součást národní identity porevolučního filmového spotřebitele. Tzv. spotřební divák bude s filmem spokojen čistě pro jeho účelové vyznění, které bylo spoluvytvářeno s ohledem na potenciální zpětnou vazbu, jíž se mu dostává v míře ne právě malé. Milan Kundera v románu Nesnesitelná lehkost bytí předkládá definici kýče jako druhé slzy: objekt sám o sobě se kýčovitým stává pouze tehdy, nestavíme-li se k němu s pomyšlením "To je krásné!“, ale s úvahou "To je tak krásné, že nás to dojímá!“ Bezbřehá sebeonanie nachází své uskutečnění v emocionálně vyhraněných exteriérech, které v rámci svého poslání plní funkci samoúčelného výtvarného zátiší, nahrazeného v opačném směru přemírou efektních dekorací, ulpívajících na obecných představách dobové autenticity. Pro srovnání je zajímavé sledovat, jak s tímto typem filmového prostředku pracuje například Formanův Amadeus. Kunderově definici kýče pak nejlépe odpovídá Maláskova hudební kompozice, neomylně se strefující do vkusu cílového diváka. Zmiňovat se o jednotlivých hereckých představitelích je takřka zbytečné, neboť film jich mnoho nemá. Má pouze duševně prázdné šablony, jakými jsou v první řadě étericky prkenná Michaela Kuklová a humpolácký Jiří Pomeje. Zdá se tedy, že vše do sebe bez výjimky zapadá a není důvod se domnívat, že by Troškův film mohl a dokonce měl zklamat. Ale zklamal. Diváky a posléze producenty. Proč? Že by konečně nastal posun obecného vnímání kvality? Kam se poděla typická česká malost? Kdo koho zmanipuloval? Co dělá Hana Marie Körnerová? A co na to Jan Tleskač? (19.08.2010)

ja som sa rehotal uz na zaciatku pri poziari klastora a potom to komedialne tempo pokracovalo kazdou ubiehajucou minutou, treba vypichnem scenu ked pomeje murmurom hovori kuklovej "odejdete z tohoto domu, dokud mate cas, odejdete jestli chcete zustat ziva a zdrava a uz se sem nikdy nevracejte" naco zmizne zo sceny. no snazte sa pri tom nesmiat! a to by som mohol povedat o kazdej vete ktoru tu ktokolvek prenesie. aha, to malo byt teda drama a nie komedia, uff takze hodnotenie je jasne. ale ako vypln pre drahe kostymove porno (ala pirates) by to bolo celkom dobre... (07.03.2008)

Výprava, kamera i hudba vypadají, jako by snad ani nepocházeli z českého filmu - natolik jsou dobré a v tuzemských podmínkách neotřelé. Tímto Troška příjemně překvapil. Celkově je však film nudná a trapaná srágorovina hodná časopisecké edice "Večery pod lampou"...V tomto ohledu Troška nepřekvapil ani trochu. Ale za technickou stránku a hlavně za ten pokus natočit film žánru a ažení, který se u nás moc nenosí dávám dvě **. (01.10.2007)

Velmi nepovedená adaptace docela slušné knihy. Kdyby se do toho necpal mermomocí Troška a neprotlačoval do hlavních rolí své oblíbené herce Míšu Kuklovou a Jiřího Pomeje, kteří jsou opravdu zcela mimo a neuvěřitelně se tam nehodí, možná to mohl být alespoň průměrný romantický film. Tohle je jen jedna zbytečná velká nuda. (30.07.2005)

Kostýmní romantické drama, které je velmi solidně nasnímáno, vypráví příběh o chudé dívce, která je mezi dvěma bratry, ale příznivý dojem velmi kazí nevhodné herecké obsazení. Zdeněk Troška sáhl po kousku z červené knihovny a sáhl poměrně vedle. Film se totiž svým pojetím blíží parodii, a to on určitě neměl v úmyslu. Technická stránka filmu ovšem na velmi vysoké úrovni. 60% (04.03.2009)