Poklad hraběte Chamaré

Děj příběhu se odehrává v českých zemích v době, kdy začínající osvícenství a jeho myšlenky jen pomalu a ztěžka nachází cestu na odlehlejší venkovská panství i k jejich obyvatelstvu. Tam spíš ještě přežívá všudypřítomná dusivá atmosféra odeznívajícího baroka, rekatolizace a protireformace. Ztělesněním této staré epochy je pan abbé (vynikající Eduard Cupák), bývalý jezuita "koniášovského typu". Jeho protikladem je doktor Kamenický (P.Svoboda) - nový lékař, jehož příjezd na panství je jakousi předzvěstí nástupu nové, osvícenské éry (např. pomáhá luteránské rodině - děj je zasazen do doby v "předvečer" vydání císařských patentů o náboženské toleranci a zrušení nevolnictví). Hrabě (P.Pípal) se více než o své panství zajímá o mladou schovanku, komtesu Renátu (P.Havlíčková) a hlavně o hledání pokladu, ukrytého podle pověsti v rozvalinách hradu. Nejvýraznější postavou filmu je hraběnka Chamaré (naprosto brilantně a dokonale ztvárněná Blankou Bohdanovou), jejíž nešťastný až tragický životní osud od dětství zdravotně postižené, teď již stárnoucí ženy, je příběhem propastné lidské samoty, zklamání a neporozumění. Film natočil podle historického románu Aloise Jiráska Poklad režisér Zdeněk Troška. V úvodní scéně filmu se mu podařilo sugestivně vystihnout Jiráskův pohled na baroko jako na dobu temna. (04.11.2009)

Společně s prvními dvěma Slunci a Jasněnkou asi to nejlepší z Trošky.  Poklad jsem léta míjel, možná i proto, že jsem si ho pletl s o mnoho let mladší a zřejmě mnohem horší Andělskou tváří.   Opatrně jsem tedy opět dal na dosud osvědčený tip kolegyně helianto a  vůbec nelituju.  Začátek až ve stylu filmového Hieronyma Bosche je vážně ohromující a jen dokazuje, že v "srdíčku" pana režiséra dřímalo i něco jiného než pitvořící se čertíci,  huhlající babky a  Kikinčuk.  Hned na to jsem se tedy chvíli s jeho neučesaným stylem vyprávění  chvíli ladil, ale vždy, když promluvil pan Cupák byl jsem blíž  a blíž pocitu tzv. "na vlně". Kdo někdy surfoval, ví o čem mluvím. Já tedy na tom nikdy nestál. A ačkoliv mě některé pro dění i důležité figury iritovaly, Kuklové jsem snad (a zase) ten osud i přál, a jiné jsem skoro nevnímal, Hanáka jsem třeba poznal až v posledním jeho záběru, tak celkový obraz byl výborný , a to i po formální  stránce, kdy se Troškovy temnou kamerou dařilo vytvářet a držet pochmurnou atmosféru končící Jiráskovy doby Temna.  A duo Cupák a Bohdanová rovněž vynikající. (06.03.2024)

Dnes již dávno zapomenutý a jediný doklad uměleckého embrya režiséra Zdeňka Trošky. A je to škoda, protože Poklad hraběte Chamaré je fantastický film, temný, hororový, skličující, nádherně modelující zlo v jeho nejrůznějších podobách. Bohužel ďábel později posedl i pana režiséra a ten nic podobného už nikdy nenatočil (a nenatočí). (02.03.2010)

Temný syrový historický příběh tehdy ještě nadějného režiséra Zdeňka Trošky, v kontextu jeho tvorby zcela vyjímečný počin. Úvodní apokalyptická scéna s hořícím kostelem, peklem a upalováním čarodějnic naznačuje, že by jeho vysněný projekt o hraběnce Báthoryové nemusel dopadnout špatně, ačkoliv jeho poslední "veledíla" tomu moc nenasvědčují. (27.05.2002)

Hořící kostel, fanatický kněz, čarodějnice, pekelná jáma a nazí hříšníci srážení do ní Ďáblovými pomocnicemi. Skvostná scéna jako z gotického románu nezklame ani po letech. Herecký koncert Blanky Bohdanové snímané pro změnu šerosvitnou kamerou připomínající dobu baroka. Osvícenské nálady a postoje začínají pomalu prosakovat i na český venkov, kde ale nejsou vítány. Eduard Cupák po Kladivu na čarodějnice znovu v roli církevního hodnostáře, nyní však zatrpklého, nesnášenlivého, nenávistného. V 80. letech působil snímek naprosto překvapivě, divák i věděl, koho si aktuálně kam dosadit. Čas kvality snímku prověřil. Viděno 5x a znovu jsem spokojený. (14.11.2020)