Slunce, seno, erotika

Zdeněk Troška se stejně jako tisíce českých turistů vydal na (scenaristickou lehce lechtivou) prázdninovou cestu do Itálie. Vyrazil z Hoštic a jako Venuše se mu zjevila hned na šumavských mokřadech vnadná Helena Růžičková. Hoštická Venuše. Taková masovka, ta cesta na Jadran. Jenom je škoda, že to byla jen cesta imaginární, filmová, a že tam Zdeněk se svou filmovou suitou nezůstal... (i když pana Vondrušky či Jirky Lábuse by byla škoda...) Ale ptejme se takhle: Co bude dál? Náměty zjevně nejsou vyčerpány... Slunce, seno a zoofilie? (11.07.2007)

Jestli srovnáte tuhle místy hodně ujetou práskaninu s Kameňáky, musíte uznat, že má ještě "úroveň". Mé 2* berte trochu s rezervou. Objektivně by mělo být nižší, ale o objektivitu nejde, jde o subjektivní pocit diváka...a ten můj je vcelku ucházející. Stále jsou tu vtipy, které připomenou první dva díly a u nichž se vrcholně pobavíte. Ale mnohem více se do děje vkrádá nuda a tak trochu okatá maškaráda. Je možná dobře, že Troška tímto dílem skončil. Věty jako: "Táto, ty si se zul..." jsou stále skvělé, hlavně když je pronese Helenka Růžičková, která tento film společně s několika hereckými jistotami drží nad pomyslnou močálovitou hladinou. (12.01.2007)

Před revolucí těch bobrů a klacků moc na plátně ukázat nemohli, o tom žádná. Stejně jako české kamery na západě. Ale zbytek je jen odvar z minulého dílu, který už tak byl mlácení prázdné slámy. Je to od Trošky velkorysé, ale potenciál jeho "lidového" humoru se už kompletně spotřeboval během pár facek. Ani Italové Dejdar s Kaiserem to nevytáhnou. (20.09.2018)

Docela paradoxně působí fakt, že zatímco předchozí díl vyprodával kina po tunách, tenhle díl se do kin skoro ani nedostal. Já kdysi odchyt v Mětské knihovně, ale bylo to tak, tak a bylo nás tam cca deset. První čás, kdy naši buránci jedou do Itálie mě fakt bavila, protože sledovat jak obyvatelé Hoštic buraní je fakt neuvěřitelný, hlavně díky dialogům. Ve druhé části se děj přesune do Hoštic a zábavnost rapidně klesá a behěm nahatýho finále u hráze klesá na nulu. I tak ovšem musím přiznat svůj úsměv během filmu, který se samozřejmě odráží v hodnocení: Jo a dostala mně poslední věta Helenky Růžičková, když v roce 1990 řvala " A te%d nás čeká budoucnost o který jsme ani nesnili." Ano Helenko, měla si pravdu o tom co se dneska tady děje, jsme skutečně nesnili. (17.10.2013)

Troška točil hodnejm srdíčkatejm lidičkám svou typickou buranskou řachandu pro nevinné zasmání, a nějak mu z toho nechtěně vylezla generační výpověď o všeurčujícím českém komplexu méněcennosti, která éru svého vzniku zachycuje s podobnou kousavou přesností jako Chytilové Dědictví. Omylem geniální. Se děsím, jakou neplánovanou satiru za deset let vykoukám z Babovřesků. (30.12.2021)