Ukradené polibky

Z toho důvodu, že film mezitím vstřebal a rozmělnil to, co z Truffauta dělalo tak výjimečného tvůrce, může být kvalita jeho filmů pro současného diváka méně zřejmá. Přesto dal Truffaut do svých filmů něco, co nelze jednoduše zkopírovat a rozmělnit: své srdce. V Doinelovském cyklu zmíněné srdce převažuje nad potřebou zkoušet možnosti filmové řeči, která se projevovala v některých dalších filmech. Je paradoxní, že právě „sentiment“, který dobová kritika autorovy vyčítala, se nakonec zdá být tou nejtrvalejší hodnotou Truffautova díla. (08.11.2010)

Pro me velice vtipny a rozumny film, ktery snad kazdeho potesi, ale nikoho neohromi. Sam nevim, zda mi byl Antoine sympaticky ci nikoliv, nejvice vsak na filmu ocenuji, ze pribeh se stat mohl a vicemene se stava bezne ( asi:-) ). Potesily take obrazky z Parize sedesatych let, velice kvalitni film, urcite vsak zadny Truffautuv vrchol. (11.03.2008)

Takový pohodový filmeček. Od Françoise Truffauta jeden z těch, kterým jakoby slavný režisér ani nic hlubšího moc nesděloval, jen prostě bavil diváka na téměř klasický způsob, tedy příběhem se zajímavými postavami a někdy i nečekaným vyústěním... a mě ty trampoty jednoho mladého smolaře, který za krátkou dobu vystřídal tolik různých povolání, zapletl se s nejrůznějšími lidi včetně záhadného kouzelníka i úchylného slídila a přitom se přepotácel řadou zkušeností i trapasů, většinou hodně bavilo sledovat. Jen by mě možná více zajímalo, jak se Antoine po nezdarech v obchodě s obuví dostal z ničeho nic k opravování televizorů, dokonce jako soukromník s vlastním vozem, jak začal vůbec technice rozumět a čím si prošel, než mu vůz a nářadí vůbec svěřili... Ovšem náhled do profese soukromého detektiva a úřadu s detektivním podnikem je zde nesmírně zábavný a poutavý, hodně se mi líbila scéna s Michaelem Lonsdalem coby podivným klientem a také postava starého šéfa. O něco méně mě braly některé delší romantické scény, ale na poutavosti filmu a celkové atmosféře ani těmi Truffat naštěstí moc neubral. Celý film vyniká příjemný kouzlem, nenuceným humorem a přirozeným výkonem Jeana-Pierra Léauda. Spokojenost. [80%] (07.01.2023)

Takové odlehčenější a ne tak vážně, jako předchozí díly, ale i tak to funguje a Doinelova kariéra soukromého detektiva prostě dost pobaví. Navíc se to příjemně sleduje a ačkoli to nemá žádný větší děj, kupodivu to vůbec nevadí. Ono se ale vlastně není čemu divit, když je to slušně zahrané a Truffaut tomu všemu dal příjemnou atmosféru a dokázal to celé zručně ukočírovat. K dokonalosti mi zase něco chybělo, ale i tak se mi to líbilo a rád si to někdy zopakuji. 4* (15.09.2021)

Třetí díl volné pentalogie o Doinelovi. Jeho osudy tentokrát sledujeme ve věku čtyřiadvaceti let od propuštění z armády. V Ukradených polibcích je mi nejméně sympatický, jelikož se chová jako floutek, ale pro jeho vývoj v dalších dílech je toto podstatná epizoda. Jinak klasické "truffautovské" motivy zde jsou opět skvěle zpracovány a z celého snímku doslova čiší pozitivní nálada, jelikož ať se hlavnímu hrdinovi stane cokoli, tak se hned vrhá do nových milostných i pracovních eskapád. Rozhodně nadstandartně kvalitní snímek, který je ale spíše zajímavý v celkovém kontextu této pentalogie, než-li jako samostatný snímek. (24.01.2007)