Muž, který měl rád ženy

Jsem vždy rád, že někdo natočil film, na který se ale dívám už jako obeznámenější s danou problematikou, a on mi předkládá dosti přesvědčivé charaktery žen i jak se dva lidi sbližují. právě to je to nejzajímavější v životě. kdy a proč se právě ti dva dají dohromady a to už z důvodu kamarádského, skrz povídání, skrz sex, skrz společnou domácnost, skrz děti atd. Fajn, že ten film je! (06.06.2010)

Já byla spokojená, okamžitě po filmu jsem měla chuť vzít si na nohy ty nehezčí botky na podpatku co mám a jít se mrknout do zrcadla, jaký by mohly udělat eventuální dojem na oko opačného pohlaví a přiřadila bych se možná do té kolony žen v úplném závěru filmu. No Bertrand si trochu zapřeháněl, ale kdoví, třeba se najde i takový muž, který je kvůli ženě schopný rozbít i auťák. Mě jeho příběh v každém případě zaujal a souhlasím s tím, že nadpis knihy, kterou psal, je v této podobě daleko přijatelnější. Charles Denner hrál tak skvěle, že nominace za hlavní herecký výkon byla rozhodně na místě. Konec mně vyzněl sice trochu násilně, ale ne zase až tak neočekávaně, natolik Truffauta ještě neznám, možná je to už jeho známý rukopis, šokovat na konci takhle diváka. (26.06.2015)

Kouzelný snímek o notorickém sukničkáři a milovníku žen. Film je chytře vymyšlen a poskládán z řady navazujících, střídajících a doplňujících se (milostných) epizod, které vypráví hlavní hrdina, rekapitulující a vtipně glosující svůj život v knize, kterou píše. Atmosféru celého díla předznamenává už úvodní (a současně závěrečná) tragikomická scéna z hrdinova pohřbu, na kterém se sejdou jenom ženy (pouze v pozadí se po hitchcockovsku mihne F. Truffaut :o). Muž, který měl rád ženy totiž zemřel a byl pohřben stejně jako žil. (02.03.2006)

L’Homme qui aimait les femmes je názov knihy, ktorú napísal snáď najväčší zvodca žien od čias nechválne známych sukničkárov Giacoma Casanovy a Dona Juana, tentokrát menom Bertranda Moranea, ktorý sa o „nežnom pohlaví”, vyjadruje vskutku nadštandardnou citáciou, veď posúďte sami: „Ženské nohy sú kompasy, ktoré sa prechádzajú svetom krížom krážom a dávajú mu rovnováhu a harmóniu,” pritom hneď úvodná scéna predznamenáva mimoriadne smutnú udalosť, vzťahujúcu sa práve na „poslednú cestu” Bertranda Moranea. Momentálne sa síce nachádzam na konci cesty tohto protagonistu, keď som ďalej zvedavý nielen na to, čo jej predchádzalo, t.j. ako k tomu vlastne došlo, teda konkrétne za akých okolností, ale najmä ma obzvlášť zaujímal obsah tejto vizuálnej knižky (časť jeho života), ktorú som si mimochodom počas sledovania i dôkladne prečítal, keďže mi režisér ponúkol množstvo užitočných stránok samých retrospektív, vďaka čomu som sa postupne zoznamoval s týmto „sympatickým záletníkom”, ktorý obšťastnil toľko nevšedných žien, až sa obyčajnému človeku poriadne zatočí hlava, čo chce mať vzťah len s jedným partnerom, čiže pre potenciálne páry sa jedná o nevhodné spestrenie akéhokoľvek večera ?! No na druhej strane si zase myslím, že je film i napriek tomuto "handicapu" vhodným pre akékoľvek poblikum, keď si v ňom každý určite niečo nájde, a to pritom ani nezáleží na tom, či je divák akurát sám/sama, alebo zadaná, zasnúbená, vydatá, rozvedená, či povedzme i vdova a podobne aj v opačnom ponímaní, keďže všetky tieto vedľajšie, ženské postavy, sa vyznačujú najrôznejšími vlastnosťami, ktoré hlavná postava v podaní Charlesa Dennera dopredu netuší, a o to sú jeho reakcie zaujímavejšie, čomu tiež dopomáha i samotná forma, ktorú si Truffaut so svojim dvorným kameramanom Almendrosom zvolili, a súčasne dotiahli až do konca, čo je vôbec z môjho pohľadu značne radostný dôvod na samotné sledovanie a vychutnávanie si jednotlivých záberov medzitým. Herec podáva jednoznačne svoj najlepší výkon, čím mám na mysli, že si kradne film len pre seba, i keď je obklopený množstvom šarmantných francúzskych herečiek, trebárs Brigitte Fosseyová, Geneviève Fontanelová, Leslie Caronová, atď. Na základe predchádzajúcich skutočností, sa napokon vyrysovalo plné hodnotenie, ktoré si podľa mňa tento excelentný počin zaslúži. (20.08.2022)