Běžná selhání

Jestliže v našem domácím rybníčku, jemuž říkáme "česká kinematografie", něco akutně chybí, je to druh ryb jménem "žánrovky". Přičemž snímek Běžná selhání na první dobrou působí jako prototyp vztahového dramatu – jenže v jádru pudla jde o velice originální feministický protipól katastrofického žánru, který na relativně minimalistickém měřítku nápaditě operuje jak s vědecko-fantastickými prvky [viz. futuristicky stylizovaná kosmopolitní architektura], tak stylistickými motivy [fialová barva, světla, oheň]. Co se týká příběhu, sleduje jeden den v životě tří různých žen – vdovy Hany, teenagerky Terezy, a matky Silvy – jejichž osudy se vzájemně protnou na pozadí mysteriózní přírodní katastrofy, která divákům zůstává až do konce neodhalena.... A jasně, strašně rád bych tomu za tu jinakost a nevšední tvůrčí zpracování chtěl dát 5 hvězd, protože "na český poměry dobrý" – akorát prolnutí jednotlivých dějových linek mohlo být přeci jen o něco inovativnější a otevřený konec tomu všemu taky moc nepomáhá. I tak jde o neskutečně vynalézavou, konceptuálně rozmanitou a progresivní žánrovku, která snadno strčí do kapsy všechny komerční škváry s Jiřím Langmajerem v hlavní roli. Cena za režii pro Cristinu Grosan naprosto zasloužená.... VERDIKT: 8 robotických pejsků z 10 (31.12.2022)

Byl jsem hodně zvědavý, když jsem zjistil, že po 4 letech od Důvěrného nepřítele došlo v česko-slovenském filmovém rybníčku na další pokus v oblasti mysteriózní sci-fi, což je kombinace žánrů, na jakou lze v současné domácí tvorbě narazit opravdu jen svátečně. Tentokrát za tím stojí režisérka rumunského původu, která svůj předchozí snímek realizovala v Maďarsku, takže o to víc stoupla naděje v cosi nevšedního a snad i zdařilého. V rámci očekávání jsem relativně spokojen. Nápad odvyprávět nejdřív tři nedokončené příběhy, které se později v okamžik existenciální situace propojí a pokračují dál, se mi líbil. O kousek horší to bylo se samostatnými příběhy, z nichž ten první o Haně mě hodně vtáhl a připadal silný od začátku, druhý o Tereze mě chytl alespoň kdesi v polovině, ale třetí o Silvii se mi začal zdát plně zajímavý a napínavý až poté, co se všechny tři příběhy spojily. Jakoby scenáristka nebo režisérka nedokázaly všechna ze tří dramat rozehrát od prvního okamžiku stejně údernou měrou a chvílemi jsem se neubránil dojmu průměrného dramatu. Okamžiky (a také celkové poselství), ke kterým Běžná selhání ve své vrcholné části dospěla, však dělají z filmu poměrně kvalitní záležitost se silnými momenty a chvíli jsem si připadal (myšleno v dobrém) jako u takové skromnější a optimističtější variaci na von Trierovu Melancholii. :) Vůbec nemám problém udělit lepší 3 hvězdičky, přestože má tento počin i své slabiny a zatím v mých očích nepřekročil stín zpestřujícího filmu na jedno zhlédnutí. [65%] (24.01.2023)

Snímek vypráví příběh tří žen různých generací, jejichž osudy se protnou během návštěvy obchodního centra. Bohužel mi film i přes svoji krátkou stopáž (přibližně 75 minut čistého času) připadal rozvláčný, ani na jednu hrdinku jsem se nedokázala naladit a katastrofický závěr na mě působil uspěchaně a nedodělaně. Možná jsem se ale na projekci jenom špatně vyspala. (04.06.2023)

Sledujeme jeden deň v živote troch žien z rôznych generácií, ktorých príbehy sa v istom momente pretnú. Rumunsko-maďarská režisérka Cristina Grosan pracuje s témou straty a smútku, inakosti a sebaspoznávania, ako aj s pochybnosťami o rodičovstve a svojom mieste v odmietavej spoločnosti, zatiaľ čo vonku to začína vyzerať na koniec sveta. Pastelovo-neónová farebnosť, futuristická architektúra a akási odľudštenosť sálajúca z okolia, dodáva na tej správnej atmosfére. Potešilo. [Febiofest, 2023] (20.03.2023)

Pokud jste před lety zaregistrovali film Melancholia, tak vás u sledování Běžných selháních trkne až nápadně velká podobnost s tímto filmem. Tvůrci to sice nikde nepřiznávají, ale je jasné, že Melancholia je ve velkém inspirovala, a celý námět je přebraný právě z ní. Cristina Grosan a Klára Vlasáková však nejsou Lars von Trier, a nedokážou tak prodat tíživou atmosféru blížící se katastrofy takovým způsobem, aby to ve vás zanechalo nějaké hlubší zamyšlení. Běžná selhání jsou také jedním z těch filmů, které pocitově trvají asi tak dvojnásobek své délky, a to hlavně kvůli extrémně pomalému začátku, představujícím postupně jednotlivé charaktery a příběhy. Tři ženy, tři nudné příběhy o vlastním porozumění si uvědomění si svého místa ve světě. (25.01.2023)