Andělé v Americe

Hodnotím sice v půlce, ale v tomhle případě už si troufnu. ... Pokud bych měl vyjádřit svůj vztah k tématu i kvalitám dohromady, pak asi takhle : Já kávu nepiju, ale tahle mě svou vůní přilákala a tak jsem si ji dal. Musím říct, že je výborná, neslazená ... a hodně, hodně silná (mám co dělat, abych se po každém doušku zvednul z křesla). (07.01.2005)

Vždycky jsem měla Američany za prudérní tupce, ale poslední dobou nestíhám žasnout, jak svojí mizernou reputaci napravují ve filmech. Tady rýpou snad do všeho: do xenofobů, náboženských fanatiků a pokrytců nejrůznějšího druhu. Je to neskutečně otevřený a tolerantní seriál, který říká, že je fuk, jak jste jiní nebo divní, protože jste to vy a to je hlavní. Přitom tak činí způsobem mimořádně nenásilným a půvabným: kašle na moralizování, jde spíš cestou metafor a nadpřirozené atmosféry. Co je pravda a co sen, to není podstatné. Podstatné je, že je to skvost a že vás to sebere - a pokud ne, chybí vám nějaký ten závit, případně fantazie, což je ještě horší. Já říkám: kouzelné! (25.12.2009)

Věřím, že každý máme svého anděla. Ten můj vypadá určitě zdeptaně. Je stejně jako já furt ve stresu a myslí pesimisticky. Jenže Mike Nichols vysvětluje, že ten váš okřídlený strážce vám pomáhá na cestu poslední. Tedy smrti. Tenhle seriál by se možná lépe vyjímal jako film. Je sice pravda, že ta seriálová forma vás přinutí víc se sžít s postavami a ke konci už ani nedýcháte a chtěli byste jim nějak pomoct. Gayové, lidé bohatí, ženatí, svobodní, černí, bílí- v tomhle seriálu si najde opravdu vše. A je to jedině dobře. Zkrátka nemám výtek...snad jen že Patrick Wilson mi pil krev. (22.03.2008)

Pro někoho už pár let po vzniku zastaralé, pro mě, který jsem jeden z nejslavnějších původních počinů HBO nechával ležet ladem trestuhodných patnáct let, stále aktuální, stále živé, stále řešící témata, která nikdy nezestárnou. A je úplně jedno, kdo je u moci, kdo se musí stydět přiznat orientaci či u lékaře slyšet libovolnou osudovou diagnózu. Lidé budou vždycky chladní, nepřístupní, ale jiní zase budou přející, věřící a plni naděje. Snad. Samotný seriál pak je v mých očích neopakovatelným rozsvícením pochodně, kterou nesou zejména můj navždy milovaný Pacino, čarokrásná Mary-Louise a jako kometa zářící a srdnatě hořící Justin Kirk. Je mi smutno za všechny ztracené duše, za všechny zapomenuté anděly, za všechny diváky, kteří Nicholsův (a zejména Kushnerův) opus odsuzují jako nudu nebo jako ostudu a v neposlední řadě je mi smutno z toho, že jakkoli patří Andělé v Americe rokem natočení do tohoto století, mám těžko vysvětlitelný strach z toho, že takové podívané už se dnes netočí. Race, taste and history finally overcome. And you ain't there. (31.08.2018)

Stanice HBO se opět vytáhla. Naprosto úžasný seriál s vynikajícím scénářem, hereckými výkony, hudbou a v neposlední řadě kamerou. Vadili mi dvě věci - přehnaně dlouhá stopáž a šestý závěrečný díl. Z konce seriálu jsem byl takový rozpačitý, čekal jsem ho trochu drsnější... Ale když celý seriál shrnu, jde o mimořádné dílo. (16.07.2005)