Howlův kráčející hrad

Ve své první polovině velice vtipný snímek, který svými šílenými, leč originálními nápady zaručeně rozesměje a okouzlí. Celou dobu se tak divák veze na vlně pohody, uklidňující hudby či setkávání se s novými postavami v čele s němým, nýbrž neuvěřitelně kouzelným Tuřínem. Nelze opomenout jednoho z hlavních hrdinů, kterým je Calicifer, jenž v mnoha ohledech připomíná západní produkci animovaných filmů, ovšem v žádné scéně na druhý konec zeměkoule nijak výrazně nesklouzne. Co jest hlavním prvkem Zámku v oblacích je práce s postavami, a to ve způsobu jakým je divák schopen je vnímat. Záporné postavy se v jednu chvíli zdají být odpudivé, nehostinné a nepříjemné, ovšem Miyazaki podle šablony rozhodně nejede, a tak se divák nemůže připravit na určité zvraty či přerody právě záporných či kladných postav do svých protipólů. Kouzlo filmu podtrhuje opět fenomenální Džó Hisaiši a jeho orchestr, který silně ovlivňuje emoční složku v samotném klimaxu, který bohužel spadá do naivity a klišé více, než bych u Miyazakiho čekal. [85%] | Kino (29.01.2017)

Nejspíš jsem udělal chybu, že jsem HMC viděl po třech částech ve třech dnech, na druhou stranu myslím, že i kdybych ho viděl v celku, můj dojem by byl stejný. Jedním slovem bych ho shrnul jako "zmatek". Prvních 50 minut bylo příjemných, počínaje prvním setkáním Sophie a Howla, přes Sophiinu proměnu a hledání, až k nalezení pohyblivého zámku a seznámení se s ostatními, byly moje pocity velmi kladné. Ovšem asi po hodině (Sophie šla za králem) jsem se přestával orientovat, kdo, co, kdy, s kým a proti komu a některá rozhodnutí a chování mi přišla úplně nelogická a nepravděpodobná. Samotný konec, ač IMHO zbytečně nedořečený, byl pěkný a možná /jak někdo naznačil/ mohlo jít o Miyazakiho rozloučení se. (17.01.2006)

Ano, příběh je možná trochu méně přehledný a trochu více překombinovaný a může se zdát poněkud delší, ale to není nic, co by dokázalo otřást jedním pro mě nejdůležitějším faktem. A tím je ta bezbřehá fantazie a dobrodružství, které mě vždycky tak pohltí, že mám chuť být zase dítě a dalo by se říct, že jako dítě si ten film prožiju. O to mi jde u Miyazakiho především - až potom je vizuální úchvatnost nebo počet nových vychytávek - a to se mu především dobře daří. Zatím s každým jeho filmem, co jsem viděla. A teď již dost bylo sentimentu. Zámek v oblacích i na Miyazakiho poměry umí zase něčím zajímavým překvapit, například si nepamatuju, že bych kdy viděla film pro děti, kde hlavní hrdinkou je stará babka, co sem tam slušně zahlásí. Pak taky bezkonkureční ohňodémon co neutrpěl ani předabováním do angličtiny a krásná hudba to dorazí. Oou, až tenhle pramen vyschne, to bude černý den! (21.03.2012)

Zámek v oblacích, který jsem viděl s anglickým dabingem, je pro mne nejlepší a nejcitlivějším animovaným filmem, který jsem viděl nejen od Miyazakiho, ale celkově. Nádherná hudba, skvělý a kouzelný příběh, sympatické a roztomilé postavy a hlavně je to balzám na duši. A to jsem byl kdysi odpůrne anime... (03.03.2009)

Krásný magický příběh plný čarodějů, kouzelniků a všeho možného. Howlův hrad je hotová směsice všeho, co je na světě krásné. Hlavní hrdinka sice nedosahuje sympatii princezny Mono, i samotný Howl zaostává za Ashitakou, ale tam kde to oba dva nezvládají, je krásně doplní skvělé vedlejší postavy. Konec filmu je naprosto famózní a vůbec jsem se v něm neztratil. Japonci zase byli o krok dál. (20.05.2008)