Ghost in the Shell 2: Innocence

O dost víc filosoficky zabarvených citátů, krásná animace (i když bych to 3D hned měnil za staré dobré dva rozměry) a opět zajímavá hudba. Ghost in the shell 2 už mi tak nevyrazilo dech jako první díl. Není tu vlastně nic moc zcela nového (nepočítám-li tunu geniálního designu a neotřelých záběrů), a chce se mi trochu napsat, že se jedná jen o kvantum na první pohled/poslech nepochopitelných filosofických myšlenek, které obalily jinak celkem primitivní děj. Ale to je podobné jako řešit tohle například u Aronofskyho Fontány. Někomu se to líbí a někomu ne. Jednoduchost obalená v postmoderním nerozluštitelném mišmaši. Ale i přesto, že je mi podobný přístup proti srsti, okouzlení z vizuálně našlapaného světa budoucnosti mi dalo zapomenout na drobné nedostatky. (01.11.2007)

Brr... "Dvojka" známého kyberpunkového anime není vlastně ničím jiným, než jen nekonečnou přehlídkou brilantních citátů, a polemikou nad otázkou života a smrti - případně do jaké míry je člověk schopen kontrolovat sám sebe a potýkat se s tenkou hranicí mezi sny a realitou. Všichni lidé jsou jen loutkami a loutky by nikdy nechtěly být lidmi. Před shlédnutím doporučuji posilnění nejméně třemi silnými kafi a k televizi přichystat velkou mísu růžovoučkých marshmallowů; něco tak syrově depresivního jsem neviděl pěkně dlouho. Tohle je snímek pro extrémní filosofy a Mamoru Oshii samotný musí být způlky kyborg, jestliže se mu podařilo nejen napsat, ale i animovanými okénky vytvořit něco tak odzbrojujícího. Člověk po shlédnutí jen strnule sedí jako čerstvě vytesaná socha, a snaží se zběsile přehrávat všechny cool pravdy, které se během 99 minut objevily. Přidat více originální hudby a jednu akční scénu, a bylo by to maximum. (19.06.2010)

Klasický prípad toho, čo sa stane, keď umenie príliš tlačí na pílu. Obrovský obrazový potenciál stráca na sile, pretože nie je naviazaný na koherentné rozprávanie, ktoré je i tak z polovice tvorené z citátov, v ktorých sa divák stratí. GITS pracoval len s jedným motívom z Prvého listu Korinťanom a výsledok bol na rozdiel od tohto veľmi intenzívny... (27.04.2014)

Dva kyborgové ze sekce devět si začnou hrát na kolegy z americké jednotky Blade Runnerů, nahánět androidy a utápět se v odkazu minulosti (rozuměj v odkazu prvního dílu), kdy se snaží skloubit de facto béčkový příběh (kde je samo vyšetřování nechutně zjednodušené ve stylu nejdřív palba, potom hovor) s nadměrnou porcí citátů a "chytrých" myšlenek, přitom základní myšlenka je vlastně skoro stejná, jako u prvního dílu a zpracování ani atmosféra jejich kvalit nedosahují. Pořád je to ale hodně povedená záležitost, dokonce ani cgi hrátky v animaci mi nijak nevadili a při některých přeletech kamery to nevypadalo špatně, ale děj, hudba i všechno ostatní je jednoduše stupeň horší, než by bylo potřeba, což platí i pro celek a nespasí to ani smutné oči přítomné fenky (to prosím není žádný divnojinotaj, prostě myslím normální samici od psa), teskně hledící do divákových očí. (06.03.2014)

Tak nějak nevím.... Ghost in the Shell první film i Stand Alone Complex seriál se velmi líbily, ale z Innocence jsem mírně zmatený... Na úžasné vizuální stránce se shodneme všichni. Příběh je klasický, Sekce 9 vyšetřuje další zločin. Co mi ovšem nesedlo, byly dialogy - a nebylo to tím, že bych nestíhal japonštinu nebo angličtinu, titulky byly české. Totiž, jak spolu postavy rozmlouvají, tak každou chvíli citují někoho moudrého (Buddha, Descartes, aj.), takhle přeci normální rozhovor normálních lidí/ kyborgů nevypadá. Budu to muset vidět ještě jednou, a pak se rozhodnout, jestli je to natolik intelektuální a filosofické a já to nepobral, nebo jestli to je jen namachrovaná onanie v počtu citací za minutu. (07.11.2004)