Žiletky

Hodně neznámej ale o to lepší film. Hned ze začátku mě to pohltilo, protože to vůbec není intelektuální, jak jsem si myslel. Navím mě přišpendlila skvělá hudba od Topola, stejně jako jeho hereckej výkon. Hra s barvama skvěle podtrhovala náladu hlavního hrdiny a ostatní herci, třeba Hanák, byli skutečnější než ve skutečnosti. Taky mě zaujaly některé moudra: "Kdo nekouří, nedělá nic. Kdo kouří, přemýšlí o životě." Nebo nádhernej a poetickej závěr filmu: "Kam táhneš tu mrtvolu?" "Bylo toho na ni moc." A tak mi teď v uších zní klavírní podklad, kterej Topol má taky overšovanej (Chce se mi spát): "Když přídu ráno domu, sednu si a zapnu televizi, venku choděj krásný holky, začíná novej den, no jo ale co dělat, chce se mi spát. | Občas se osprchuju, zatopim v kamnech, holky se mi dívaj do oken, z televize se na mě taky dívaj, no jo ale co dělat, chce se mi spát. | Jednou mi jedna řekla, že vypadám jako James Dean, ale že je vidět, že prej moc chlastám, co na to říct, chce se mi spát. | Byla moc krásná a voněla, kouřila drahý cigarety a furt se smála, v očích měla plameny, byla to velká láska, no jo ale co dělat, chce se mi spát. | Nechci vypadat jako James Dean, nechci kouřit drahý cigarety, nechci se smát, nechci polykat plameny, stejně to nejde, chce se mi spát. | Protože když ráno přídu domu, sednu si a zapnu televizi, venku choděj krásný holky, začíná novej den, no jo ale co dělat, chce se mi spát." Slyším ten text a hned mám před očima znovu útržky z tohohle nadčasovýho a podceňovanýho filmu... PS: myslím, že francouzští koproducenti z toho moc chytří nebyli (11.02.2008)

Po dlouhou dobu můj nejoblíbenější film. Temné, komorní, existencialistické drama vypovídajících o osudech undergroundové generace nové vlny osdesátých let. Silně antimilitaristické pojetí a symboličnost prozrazovaly v režisérovi veliký talent. Musím říct, že jeho další filmy mě nikterak nenadchly. Výborně se zde střídají barevné tóny scén podle nálady hlavního představitele a charakteru scény. Kamera je v tomto případě až hypnotickým nástrojem. Okolní fragmenty exteriéru, jako výtah, děla apod. se povedly tvůrcům takřka personifikovat a stávají se z nich další herci. V neposlední řadě vynikající hudba kapely Psí vojáci, dokonale dotvářející naturel filmu. Velice temné, depresivní ale zároveň neskutečně přesvědčivé. Film se v podstatě skládá ze dvou částí. Film jak jsme ho mohli vidět po české premiéře v českých kinech obsahoval i posledních 20 minut psychedelického, snového bloudění a hledání milované dívky. Před uvedením na Berllnalle byl tento konečný kus odstřihnut a promítnut mezinárodnímu diváctvu bez něho, čímž podle mě, hodně utrpěl. Jedno z nejlepších filmových děl devadesátých let, bohužel často velmi nepochopené a jak jsem se někdy setkal i předem odsouzené. Přece jenom vklad skupiny Psí vojáci do tohoto filmu je obrovský a jasně čitelný. Největší zásluhu na tom má Filip Topol, jež hraje hlavní roli a zde není ani uveden v tutilku. Že by chyba v Matrixu? (02.07.2003)

Podivnost. Skvělé scény střídají hrozné, příjemné herectví střídá nepříjemné (k dialogům se snad raději nebudu vyjadřovat). Krásné záběry, leč občas prázdnotou zející - krásné myšlenky, z jejichž zobrazení je však docela často cítit amatéřina - krásný Filip Topol a krásná hudba jeho Psích vojáků, avšak ta bohužel dostala krutě málo prostoru (titulní skladba na závěr je ovšem vskutku duši-drásající). Přesto je v tomhle snímku "něco", co mě nutí chtít ho vidět znovu... (23.03.2007)

Do sebe zahleděný ufňukaný film. 1) Do sebe zahleděný ufňukaný snímek se mi nelíbí. Nelíbí se mi herecké výkony (že prý dobré!), nepříjemný střih a především asociální hlavní hrdina, který se stýká jen s ženami a to pouze za účelem sexu. 2) 29letý Filip Topol nevypadal zle, ale ve filmu zcela zřejmě nešlo o to, vypadat dobře. 38letý režisér Zdeněk Týc možná dozrával, jak praví oficiální text distributora, ale mně prostě výsledný plod nechutná. 3) Výstižný koment: honajz. (13.10.2015)

Radikální kombinace Kafky, Lynche a československé nové vlny hozená do trochu formalisticky hravého hávu. Takhle si nějak představuju, že by točil Juráček v době "neomezených možností". Nezastírám, že nebetyčné nadšení je z 80% způsobeno obrovským plátnem Světa techniky, na kterém jsem restaurované Žiletky viděl, ale čert to vem, forma konzumace taky dělá zážitek. Každopádně obrovský dík Ostrava Kamera Oko za tu možnost... Více Tyce do české kinematografie! 90 % (17.11.2019)