Napoleon

// Napoleon z rychlíku. To nejzásadnější z jeho a Josephina života tu asi je, ale dějiny, zejména dění ve Francii, Scott podal velmi zkratkovitě. Dobrá zpráva je, že bitvy fungují parádně, zejména Slavkov, a jakmile se snímek překlopí do své druhé poloviny, je to nakonec i poměrně vtahující biografie s opět jednou skvělým Phoenixem. 270minutovej sestřih bude jistě zajímavej, ale dřív jak za rok ho vidět nechci. 7/10 (26.11.2023)

Návrat ke klasické látce, která se nikdy neokouká. V rámci příprav jsem si připomněla filmy Marie Walewska a N (Io e Napoleone) a seriál Napoleon and Love. Existuje samozřejmě další telefonní seznam napoleonských filmů, ale o těch zase někdy příště. Ridley Scott Joaquinovi Phoenixovi jako herci rozumí, je to tedy vlastně ideální spojení. Bitvy u Slavkova a Waterloo jsou vynikající, ale chce to kino, předpokládám, že domácí projekce adrenalin trochu sníží. Co se týká výběru dalších kapitol z Napoleonova života, je poněkud s podivem, nakolik se David Scarpa upnul výhradně k císařovně Josephine, ostatní ženy jakoby na Napoleona neměly vliv, ačkoli se třemi dalšími měl tři děti a samozřejmě celou řadu dalších vztahů. Nicméně v rámci celku je tento hlavní vztah s císařovnou funkční a vytváří určitý rámec. Události z etapy Hrůzovlády jsou hektické, stejně jako Vídeňský kongres, ale zase je tu dost místa na Egypt i Rusko, takže si většina diváků dokáže přijít na své. Velkofilmy tohoto druhu je nutné opakovat každou generaci. #čsfdprojekce (23.11.2023)

Kino sestřih dopadl tak, jak asi musel - jako zcela očividně nekompletní fragment rozsáhlejšího díla. Těžko jej hodnotit, je to jako číst román a přeskakovat vždy po deseti stránkách. To, co v kino sestřihu je, je fajn, ale neslévá se to v komplexní zážitek. Je tam Napoleonův osobní život, jsou tam bitvy, ale zcela vypadla "politika" mezi nimi, takže člověk vlastně neví, proč k té které bitvě dochází. (23.11.2023)

Nudný, nezajímavý, z větší části chaoticky vyprávěný film s ojedinělými povedenými scénami, který: a) se do značné míry rozchází s historickými skutečnostmi; b) není schopen se důsledně a do hloubky držet nějakého (jakéhokoli!) tématu či alespoň dějové linky; c) si s až zarážející perverzitou libuje v kýčovité přepálenosti davových (bitevních) scén, u nichž jsem si občas říkal, že jde o nepovedenou parodii na Hru o trůny... Mezi Scottovým Napoleonem a mnou jako divákem byla po většinu času neprostupná stěna; nebyl jsem schopen prohlédnout režisérův záměr, napojit se, necítil jsem žádné emoce, esteticky mě film hlavně rozčiloval... Dlouho jsem nesledoval takto ambiciozní film s takovou lhostejností, bez jakéhokoli zážitku. Po skvělém Posledním souboji a ucházejícím Klanu Gucci Scottův velmi překvapivý kvalitativní sešup... (19.01.2024)

Ridley Scott je zachránce historického žánru před 20. stoletím v kinech a já doufám, že i po Gladiátorovi 2 ještě stihne pár dalších. Už jen za tu výpravu musí člověk tohoto vitálního staříka (za týden 86 let!) cenit. Bitvy v takovémhle formátu již dnes dá se říct nevidíme a mně to evidentně hrozně chybí, takže Ridleymu trošku nadržuji i přes skoky a nekonzistentnost v ději, což pravděpodobně napraví ona slibovaná mohutná režisérská verze na Apple tv+, kde již tradičně tento poslední mohykán dovypráví tento grandiózní příběh. Jestli je nějaký film, který na podzim vidět v kině, je to rozhodně Napoleon, kterého perfektně ztvárnil skoro padesátiletý Joaquin Phoenix, což mě v průběhu filmu vůbec nevadilo a to nemám pro tohoto herce nijak zvláštní slabost. Obecně tu pochopitelně Scott opět nakládá s historií velmi volně, takže chápu, že třeba Frantíci zuří, ale pro dobro filmu jsem to schopen pochopit a zbytek si po filmu nastudovat na Wikipedii. A další naději vkládám do Directors Cutu, takže toto hodnocení je zatím jen z půlky. V IMAXu ale dechberoucí zážitek a to tam už byl letos Oppie. (24.11.2023)