Základní instinkt

Vzhledem k tomu, že jsem to viděla po druhé ( a poprvé se mě to fakt nelíbilo) nesmím upírat tomuto film jeho jisté kvality - hudba a výkon Michaela Douglase a Sharon Stone. Jinak nic moc, prostě thrillerové béčko v hávu rádoby uměleckého vyjádření, k němuž to má fakt hodně daleko. Nehledě na to, že mě jisté rádoby psychologické scény skutečně rozesmívaly, což by asi neměly ( i když byly možná zamýšleny černohumorně, kdo ví). No a režie Paula Verhoevena je skutečně nenápaditá nicméně pevná v kramflecích, čímž jasně podtrhuje můj dlouholetý názor na jeho řemeslně dobře odvedenou práci. I když musím zase podotknout, že tento film se v jeho filmografii řadí mezi tu méně úchylnější část (tím samozřejmě nemyslím ono erotično, ale jeho obvyklé maxi brutalismo). Každopádně Verhoeven vytvořil dobrou tečku za osdesátými léty. Vivat koka, End of 80th's! (03.03.2003)

Paul Verhoeven stojí za řadou kultovních záležitostí (Robocop, Total Recall, Hvězdná pěchota), spousty diváků má ovšem největší místo v srdci pro jeho Základní instinkt. A to nejen díky Sharon Stone, ale i díky výtečné práci s atmosférou, která výjimečně pracuje s očekáváními, skvělému vizuálu kameramana Jan de Bonta, ikonické ústřední melodii od Jerryho Goldsmithe, která zní v hlavě ještě dlouho po konci filmu a především díky které detektivní zápletce, která si s pravidly detektivek hraje tak trochu po svém. Stejně jako samotná Sharon Stone v tomto filmu je tak Základní instinkt nevyzpytatelný. Sharon Stone se díky Základnímu instinktu stala jednou z nejikoničtějších femme fattale v historii kinematografie, po Total Recall navíc definitivně mohla předvést, že se pod povrchem krásné ženy skrývá i schopná herečka, která v jedné roli dokáže vystřídat více poloh. Známý provokatér Paul Verhoeven se bez částečných provokací neobešel ani zde. Jako obvykle v roce 1992 nový Verhoevenův film způsobil pozdvižení, protože se Verhoeven opět nedržel zkrátka. Především co se týče sexuálních scén. Verhoeven přitom natočil thriller, který dokáže snadno evokovat třeba thrillery od Alfreda Hitchcocka, jde o ukázkový neo-noir, který dokáže krom ústřední zápletky rozvíjet nějaké osobní drama, skutečně šponovat atmosféru i přes fakt, že se vše zdá být předem očividné a především proti sobě stojí Michael Douglas a Sharon Stone s vynikající chemií. A díky tomu mohli mít všechny ty erotické pasáže takovou jiskru, jako by divák skutečně sledoval pár milujících se veverek. Ocenit se musí především scénář Joea Eszerhase, který skutečně přišel se zápletkou, která se z diváckého pohledu ráda objasňuje, klíčem je poté to, že Verhoeven by se nejspíš jen tak nechopil filmu, který by neměl nádech satiry. Ta možná v Základním instinktu není tak očividná jako u Robocopa či Hvězdné brány, je ovšem velmi snadné si pár lehkých náznaků všimnout. Především to ovšem skutečně funguje jako thriller, kde napětí skvěle funguje i v samotné závěrečné scéně, která opět ukázkově pracuje s očekáváními. Verhoeven těch kultovních filmů natočit skutečně dost, Základní instinkt je ovšem v jeho kariéře i dost možná nejvýraznější. Motivy sexu a smrti, bravurně budovaná atmosféra a jedna z nejbrilantnějších femme fatale v dějinách filmů, kdy tento film Sharon Stone definitivně nakopl kariéru naprostým právem. Ten parádní soundtrack Jerryho Goldsmithe je pak už jen třešničkou na dortu..... (23.03.2022)

Erotické dusno ve své možná nejlepší filmové podobě. Charismatické duo Douglas/Stone nemohlo být lepší, totéž platí i pro skvostnou atmosféru paranoie a nejistoty. Verhoeven hrající si na moderního Hitchcocka mě baví zhruba stejně jako Verhoeven přehánějící a parodující (RoboCop, Total Recall, Hvězdná pěchota). Lahůdka, která ve své váhové kategorii dodnes nebyla překonána. 90 % (10.12.2018)

Démonický film. Skutečně jiné stručné charakterizování tohoto skvostu mě nenapadá. Verhoeven je přesně ten typ režiséra, který si s danou látkou dokáže poradit na jedničku a tady přesně tak učinil. Temná depresivní atmosféra je úchvatná a nic netušící divák snad ani nemůže napětím vydechnout. Herecké výkony strhující a scénář bez diskuze geniální. Božský Jerry Goldsmith exhibuje na plné čáře a dost možná je právě toto dílo jeho vrcholné. Skvostná pocta žánru noir a jeden z vrcholů kinematografie. Další z mnoha uměleckých děl, kterých v letech devadesátých vzniklo nespočet. (07.12.2003)

Tentokrát jsem prvomájový romantický film mohl vybrat já. Tak proč po 50ti odstínech nesáhnout po klasice. Douglas v nejlepší herecké formě, Stoneová v nejlepší fyzické formě. Fantastická atmosféra, boží hlášky. Verhovenova explicitní a krvavá stylizace mi navíc přivodila stesk po starých časech. Hudba prvotřídní. Vzpomínáme i na Jerryho Goldsmitha. (01.05.2017)