Hvězdy Velkého vozu

Claudia Cardinale a Jean Sorel v brilantnej dráme maestra Viscontiho, režiséra, ktorého trestuhodne doceňujem až tak neskoro. Komorný príbeh, odohrávajúci sa v starom sídle, plnom temných tajomstiev, ktoré nemali byť nikdy odhalené, ale ktoré sa doslova s úpenlivým výkrikom derú na povrch. Visconti sa v určitom období zrejme až vyžíval v opisoch rozpadu tradičnej rodiny a najmä odhaľovaní nielen jej večného pokrytectva, ale aj prísne strážených úchylností. Príbeh mladej židovky, ktorá sa vracia aj s novým manželom domov je nasiaknutý atmosférou, prekonávajúcou aj viaceré gotické horory tej doby. Celý dom ožíva temnou atmosférou starých čias a jeho "genius loci" sa vinie ako strašidlo celým filmom.. Sú tu dva piliere, silná atmosféra rodinného sídla a scenár na ktorých je celý film postavený. Herecké výkony Jeana Sorela a aj Claudie Cardinale nie sú tu až také podstatné a to je len dobre. Doslova cítime dobu, v ktorej sa príbeh odohráva a tragický koniec je len logickým vyústením toho všetkého. (11.01.2021)

Jednoznačně nejatmosféričtější film letošní LFŠ. Staré sídlo jako by vypadlo z Poeova Zániku domu Usherů, kde přízraky minulosti doteď visí nad každou sochou, každým koutem. Zároveň jde o nejlyričtější film o incestu a starých křivdách, jaký si lze představit. Faktuální pravdivost (ve smyslu "co se tenkrát doopravdy přihodilo") nemá ve vyprávění relevanci. Divák může tak maximálně tipovat, ale pro vyznění snímku to stejně nehraje roli. Skvělou práci odvádí kameraman zejména s rámováním záběrů. (01.08.2016)

Slabší snímek v jinak úžasné filmografii mého favorita Viscontiho. Jeden z mála, jenž časem hodně vyčichl. Problém vidím v tom, že tvůrce neadekvátně spojil dvě nestejnorodá a nesouvislá. i když jako by "podobná" témata do jednoho celku: společenskou stigmatizaci kvůli "rase" (zde Židé pronásledovaní fašistickým režimem) a společenskou stigmatizaci kvůli nepřijatelnému sexuálnímu chování (zde podezření z incestu). (24.10.2011)

Maestro Visconti prý chtěl dokázat, že dokáže natočit film i bez astronomického rozpočtu a extrémních nákladů. Jeho rukopis ale zůstal. Postav je sice jen pár, ale děj se odehrává v paláci, film je černobílý, ale obrazově dokonalý a příběh je sice komorní, ale zpracování velkolepé. Claudia Cardinale exceluje coby živelná Sandra, žena, která pátrá po pravdě o své rodině a minulosti, a touží se s touto pravdou vyrovnat skoro stejně silně, jako před ní touží utéct. Michael Craig, který představuje jejího oddaného manžela Andrewa, se vedle ní trochu ztrácí, zato Jean Sorel v roli jejího bratra Gianniho, je přesvědčivý až hrůza. Kontroverzní téma incestu Visconti zpracoval kultivovaně i nestranně, aniž by obhajoval jeho zvrácenost nebo ploše moralizoval. A pokud se dá z Hvězd vypreparovat nějaké univerzální moudro, pak to, že člověk nemá zbrkle soudit, protože lidské jednání je jen málokdy černobílé. (06.12.2011)

Visconty v tomto filmu rozehrává téma fašismu a incestu, ve své době odvážné dílo. Zpracování je však takové nejasné a tápavé, asi to byl režisérův záměr. Co ale snímek vyzdvihuje ke Hvězdám Velkého vozu je kamera a zejména dům a jeho interiéry, ty chodby, vysoké stropy, pokoje, různé místnosti - to vše je zahaleno do tajemství, které jakoby ukrývaly celou Sandřinu (Cardinaleová) minulost, když se po létech z Ameriky do rodného domu vrací. Ještě chybí nějaké zvuky, skřípání, vrzání a byl by to slušný horor. A hlavně tomu dodává to pravé ořechové ta černobílá kamera. Claudia sice nepodává bůhvíjaký herecký výkon, ale vše za ni vynahrazuje onen zmíněný krásný dům. Ještě za zmínku stojí pouze klavírní hudba, kdy některé pasáže působí až depresivně psychoticky. (17.04.2018)