Advent

Syrový, surový a drsný pohled do života svobodné matky, která trpí pro svého synka u lakotného staršího sedláka, jenž v podstatě žije se služkou. Snáší psychické týrání a za jitrnici je ochotná uvěřit ve změnu. V duchu padesátých let je mocně kritizováno náboženství. Naštěstí po zásahu shůry je problém vyřešen sám, přestože to bylo v moci hlavní hrdinky. Věrné zobrazení horského venkova 30. let a zažitých rodinných stereotypů, až z něj mrazí. (22.04.2017)

Advent. A máme tu advent. A další nepodařený sňatek, ze kterého by měly plynout pro oba manžele jen samé výhody. On, který se považuje za statného a krásného a nijak ještě starého, by si ještě chtěl užít mladého ženského těla. Ona, která ještě mladá rozhodně je, má navíc synka, pro kterého chce hodného otce a materiální zabezpečení. To, co nám divákům připadá od samého začátku podezřelé, se rychle naplňuje. Františka není milující manželkou, a navíc se domnívá, že pilnou prácí na statku se to dá vykompenzovat. Jura jí to a jejímu synovi oplácí hrubostí, která roste po každém nepodařeném pokusu o smíření a navození alespoň trochu sympatie (kdy už ne lásky) plného vztahu. A tak pomalu kloužeme do oné smutné koncovky "kdo z koho". Pozn. 1: Od počátku se tu ale objevuje dramatický prvek, který celé dění povyšuje na méně předvídanou a tedy vyšší úroveň, a který se zřejmě i odrazil i při vysokém hodnocení tohoto filmu - Rozína, které jde o všechno a která nemá smysl pro žádné kompromisy. Pozn. 2: Mezi románovým a filmovým pojetím se rozevírají především jazykové nůžky. Nejde o to, do jaké míry zvládli "valašštinu" Glazarová nebo Vlček, ale o vypravěčský styl, kterým je pro Glazarovou moderna, a u Vlčka již socialistický realismus. (Příklad z románu: "Je tady příběh s kuličkami. Je příběh s deštivou pastvou a stokorunou. Je příběh dvora, chleba podlahy, příběh s kotětem a se stvrzenkou. Příběhy se tyčí, oproštěny od příčinných souvislostí, a širá plochá mapa jimi ožívá" - některé příběhy známe i z filmu). Ve srovnání s knihou b bylo třeba korigovat "filmový" charakter Podešvy ve smyslu oportunistické manipulace s na něm závisejícími bytostmi, ale nechme to zatím jako "leží běží". Pozn. 3: Zatímco film se zabývá osudem Františky, v knize se Františka zabývá osudem Metodovým: "Metúde, Metúde, už na tebe s metlú de", jde v ní spíš o tragedii jednoho dětství; než o "Modli se a pracuj bez únavy, Bůh ti dopřeje věnec slávy." NinadeL ***** lituje, že se tehdy, po Adventu a Vlčích jamách, nenatočily další filmy podle Marie Glazarové. Natočme Chudou přadlenu teď, už jsme jako daňoví poplatníci zaplatili dost za všemožné zbytečné balistické projekty. (22.12.2018)

Jarmila Glazarová nesporně náleží mezi nejzajímavější autorky dvacátého století. V její tvorbě si získávají výraznou pozornost zejména dva romány postavené na střetu dobra a zla. Zatímco Vlčí jáma (zfilmovaná o necelý rok později Jiřím Weissem) je přesná v kritice maloměstské prudérie a s ní svázané morálky, Advent je příběhem ženy, která marně hledá lidské podmínky pro své dítě. Děj se odehrává během jediné noci, v níž si hrdinka, hledající ztraceného syna, vybavuje všechna dosavadní zastavení své křížové cesty a dospívá k poznání, že po celá ta léta, kdy se kvůli synkovi ponižovala, jej vlastně ztrácela. Prudkou gradaci retrospektivně vyprávěného děje, který směřuje ke katastrofě, způsobuje vytrvalé úsilí hrdinky najít ve vzpomínkách na běh svého života příčiny jeho ztroskotání. Filmové realizace se ujal kontroverzní režisér a držitel oficiálních komunistických cen Vladimír Vlček, který s překvapující pečlivostí dokázal román Glazarové převést do podoby strhujícího dramatu. Silný vliv na něj jistě měla osobní zkušenost z mládí (Vlček se v Beskydech narodil a strávil zde plných osmnáct let). Z hereckých představitelů jednoznačně vyniká Gustav Hilmar, který rolí zlého Podešvy završil svou několikaletou galerii tvrdých selských mužů z předmnichovského a protektorátního období. Vpravdě životní výkon podává univerzální tragedistka Marie Vášová, jejíž poživačná služebná je jednou z nejodpornějších postav domácí kinematografie. ADVENT bezesporu tvoří vrcholný dotek nové etapy českého filmu, který se pomalu odvracel od stereotypních schémat gottwaldovského temna a začal si všímat člověka jako prosté bytosti. Milující, chybující a odpouštějící. Tak, jak je tomu odnepaměti. (20.12.2009)

Pětice filmů, které Vladimír Vlček samostatně realizoval, je celá barevná, což je na naši produkci let 50. významným faktem. Zkušeností nabýval jako asistent u barevných říšských blockbusterů, což se mu stalo nejlepší školou. Svou kariéru nakonec korunoval prvním širokoúhlým domácím filmem a dál už nebylo jaké mezníky kořit. Advent podle Jarmily Glazarové patří v bilanci deseti barevných filmů roku 1956 mezi to nejlepší, přičemž laťka byla nasazena opravdu vysoko, jmenujeme-li čtveřici dětských filmů a pohádek, patřících dnes již mezi klasiku, a také první díl Dobrého vojáka Švejka. Sám Advent navazuje na vrcholy selských dramat, které slavily svůj největší úspěch v polovině 30. let s nástupem Rovenského Maryši. Ostatně sama Glazarová psala svá díla v letech 1936-1940. Advent z roku 1939 je baladickou prózou odehrávající se v průběhu jedné noci. Postavy zde mezi sebou mluví severomoravským nářečím a celek vyjadřuje autorčinu náklonnost k Valachům. Několik hlavních rolí hrají velice sugestivně Nina Jiránková, jež oplývá specifickým křehkým půvabem a nádhernou měkkou dikcí, Gustav Hilmar jako její starší zarputilý gazda a Marie Vášová jako nejzrůdnější figura českého filmu vůbec – děvečka Rozina. Protipóly dvou starších žen kořenářky a babičky vytvořily Zdeňka Baldová a Jarmila Kurandová. Dětský herec Vojtěch Rosenberg spadá pak svým výkonem do dobového standardu a tehdejší mladík Otto Lackovič nepřekvapuje svým lyrickým hrdinou. Není se konečně čemu divit, že další adaptace (Vlčí jámy) se Glazarová dočkala už následující rok. Dnes můžeme jen litovat, že tvůrci nedospěli k realizaci dalších jejích prací, minimálně Chudá přadlena je látkou s podobně silným potencilem. Pravým konktrastem by pak byly Roky v kruhu, které sepsala na motivy svého vlastního šťastného manželství. (29.09.2009)

Samotná sociální balada Jarmily Glazarové je silnou předlohou, kterou se podařilo Vladimíru Vlčkovi zdařile zasadit do prostředí Beskyd. Příběh odráží venkovký život a především úděl žen. Trošku mi na filmu vadila barevnost. Příběh sám o sobě je ponurý. Příjemné byly scény, v nichž se filmaři soustředili na zobrazení lidových tradic; herci zaslouží pochvalu za používání nářečí. Nejsilnější jsou scény, v nichž Metúdek touží odejít z nehostinného prostředí domů. (20.12.2009)