Ďáblova past

Mám tenhle film rád a současně ho nenávidím. Líbí se mi, protože to je Vláčil, se vším co k tomu patří. Tehdy, pravda, ještě nebyl úplně na vrcholu svého umění, ale měl k němu zdatně nakročeno. --- A proč ten film nenávidím? Vláčil se skoro vždy obracel k historické látce, takže bychom mohli oprávněně očekávat, že měl historii rád a rozuměl jí. Ovšem soudě podle tohoto filmu, buď nic nepochopil, anebo jeho mravní zásady za moc nestály. Technikova předloha i Vláčilův film jsou dobrodružným a romantickým příběhem postaveným na velmi pitomých, jiráskovsko-marxistických historických fabulacích. V jednašedesátém nebylo zas tak temno, a kdyby Vláčil chtěl, mohl by si jistě zvolit důstojnější látku. (11.12.2015)

Mrazivá podívaná, překvapující perfektním zpracováním, ve které je jediným mínusem trošku slabší děj. Po schlédnutí Kladiva na čarodějnice a Ďáblovo pasti začínám mít trošku apatii na církev. Herecké výkony jsou perfektní a nastiňují hrůznou dobu 18.století, kde o radosti obyčejný člověk asi moc nezavadil. To pak si říkám, že ať je teď jak chce, pořád lepší než v takto hrůzyplné době. (17.05.2009)

Tak neviem kde sa vzalo v obsahu, že ide o baladický príbeh, skôr by som povedal že ide o melodramatický príbeh o láske, poverách a ľudskej hlúposti živenej náboženstvom. Miestami som mal dojem, že tá téma je živá aj v dnešných časoch, a to máme 21. storočie a nie počiatok 18. storočia. Čo sa týka výpravy nebol som celkom spokojný. Niektoré kostýmy mi pripomínali skôr 19. alebo dokonca prvú polovicu 20. storočia. Podobné šaty aké mala tá dievka nosila v mladosti aj moja babka. Slabší nadpriemer. 70/100 (03.12.2018)

František Vláčil v roce 1961 natočil neuvěřitelně moderní a doznívajícím dobovým schematismem nezatížený (velko)film srovnatelný s předními evropskými historickými snímky Bergmana či Tarkovského, v němž rozvíjí především svou příznačnou spiritualitu, ale jakoby v něm již předznamenává historické snímky pozdější - a to nejenom svou legendární Markétu Lazarovou, ale především Vávrovo Kladivo na čarodějnice - Vláčil tu staví prostý příběh, který mohl systémem stranických dohližitelů (rozuměj cenzorů) projít jedině tak, že se primárně stavěl proti církvi a její historické úloze. Pod tím se však kdesi hlouběji skrývá podobenství o mnohem současnějších věcech, v němž tmářství ruku v ruce s mocí a manipulací davem přispívají ke konstituci totalitní moci. Ústředním fenoménem je dogma a dogmatické myšlení, které spojuje jak katolickou (a obecně jakoukoliv) církev, tak i zřízení komunistické (což např. politolog prof. Klein-Jánský považuje také za svého druhu církev a náboženství...). Oproti adaptaci vrcholného Vančurova románu Markéta Lazarová nedosahuje ještě takové symbolické síly a pestrosti, nerozmachuje se tak ve výpravě a netočí poému ze syrového středověku, nyní je mnohem komornější a prostější. Zajímavý je zvýrazněný kontrast mezi vertikálním a horizontálním, symbolické podzemní rozcestí a především ta úžasná Vláčilovská vizuální síla - pravá genialita velkého režiséra spočívala v řeči obrazu, skvostné práce s kamerou, všechny ty jízdy a podhledy, častá subjektivní kamera, které ve spojení s expresivním hudebním (i ruchovým) doprovodem a nadstandardními hereckými výkony dělá z Ďáblovy pasti skutečně velké dílo... Podobné filmy: Kladivo na čarodějnice, Marketa Lazarová, Údolí včel (12.12.2008)

Ne tak silné jako Údolí včel, tajemnější, mystičtější, symboličtější, divácky náročnější, ale splňuje všechna má očekávání. Vláčil je má spřízněná duše, obdivuji jeho specifický způsob, jakým pracuje s náboženskou a historickou tematikou, jakým rozkrývá dogmatické smýšlení doby. Nádherná souhra obrazu a zvuku. František Belfín je opravdu pan Umělec a na Víta Olmera za mlada bych se mohla dívat každý večer... :-) (15.01.2007)