Ďáblova past

František Vláčil v roce 1961 natočil neuvěřitelně moderní a doznívajícím dobovým schematismem nezatížený (velko)film srovnatelný s předními evropskými historickými snímky Bergmana či Tarkovského, v němž rozvíjí především svou příznačnou spiritualitu, ale jakoby v něm již předznamenává historické snímky pozdější - a to nejenom svou legendární Markétu Lazarovou, ale především Vávrovo Kladivo na čarodějnice - Vláčil tu staví prostý příběh, který mohl systémem stranických dohližitelů (rozuměj cenzorů) projít jedině tak, že se primárně stavěl proti církvi a její historické úloze. Pod tím se však kdesi hlouběji skrývá podobenství o mnohem současnějších věcech, v němž tmářství ruku v ruce s mocí a manipulací davem přispívají ke konstituci totalitní moci. Ústředním fenoménem je dogma a dogmatické myšlení, které spojuje jak katolickou (a obecně jakoukoliv) církev, tak i zřízení komunistické (což např. politolog prof. Klein-Jánský považuje také za svého druhu církev a náboženství...). Oproti adaptaci vrcholného Vančurova románu Markéta Lazarová nedosahuje ještě takové symbolické síly a pestrosti, nerozmachuje se tak ve výpravě a netočí poému ze syrového středověku, nyní je mnohem komornější a prostější. Zajímavý je zvýrazněný kontrast mezi vertikálním a horizontálním, symbolické podzemní rozcestí a především ta úžasná Vláčilovská vizuální síla - pravá genialita velkého režiséra spočívala v řeči obrazu, skvostné práce s kamerou, všechny ty jízdy a podhledy, častá subjektivní kamera, které ve spojení s expresivním hudebním (i ruchovým) doprovodem a nadstandardními hereckými výkony dělá z Ďáblovy pasti skutečně velké dílo... Podobné filmy: Kladivo na čarodějnice, Marketa Lazarová, Údolí včel (12.12.2008)

Boj o vodu alebo boj o ženu. Jeden aj druhý je o život, akurát ten prvý je sofistikovanejší, nezaobíde sa bez inkvizície a ten druhý si vystačí s nožom. Znalosť prírody a prírodných javov sa prieči cirkevnému učeniu a tak nastáva boj proti kacírovi. Ako som si na začiatku filmu myslel, že sa to Kladivu na čarodejnice nemôže rovnať, tak ma postupne atmosféra, hudba a kamera presvedčili, že môže. Záver potešujúco nie je taký temný a depresívny, ale skôr dobrodružný a kto si pamätá Manon od prameňa, v niečom sa mu pripomenie. –––– Svým způsobem i to sucho je voda na mlynařův mlýn. –––– Jenom z vůle Boží vydá skala vodu. (05.12.2014)

Zase Vláčil, zase Liška... Zase skvost. Tentokráte velmi povedená barokní záležitost o svobodném mlýnu a nepoddajném mlynáři, na kterého si hodlají došlápnout regent s jezuitou. Tohle je jak správně píše Radyo s Markétou Lazarovou a Údolím včel zkrátka rodinné stříbro, podobně jako Švédové mají Bergmana s Pramenem panny a Sedmou pečetí. (28.07.2011)

Od filmu jsem očekával, že to bude "něco jako Kladivo na čarodějnice". A svým způsobemu tomu tak opravdu bylo.....Do Kladiva schází ona údernost a temnota, místo toho se film zaměřuje na téma, které bude žít vždycky - střet výjimečnosti a odlišnosti s průměrností, stádovostí a předsudky. V mnoho momentech snímek doslova mrazí a jen můžeme kroutit hlavou a radovat se, že alespoň co se církevní zaslepenosti týče, udělal civilizovaný svět obrovský pokrok. Naprosto dechberoucí jsou také záběry - jen takové záběry na sečící kosu nebo pro film typický pohled ze sedla koně musí zaujmout. Do plného hodnocení schází jen trochu silnější závěr. (15.12.2008)

Jedno ze čtveřice baladických děl končícího středověku a začínajícího novověku... O lidech, společnosti, kultuře, porozumění si, vypovídají popisné velkofilmy Markéta Lazarová, Kladivo na čarodějnice, Údolí včel a právě skvělá Ďáblova past. Snímky jsou hlavně postaveny na kvalitních výkonech tvůrčí režie a našich nejlepších herců..! :-) (12.05.2011)