Dým bramborové natě

Na dobu veselého budování socialismu dost ponurý film. Ale o to věrnější a pravdivější. Doktor Meluzín, nezván a nevítán, si klestí cestu životem na vesnici, která mu měla připomínat šťastné dětství. Jenže vše se změnilo a od dětství ho dělí nejen spousta let, ale také nová doba, tolik odlišná od té dřívější. V tomto filmu je to hodně patrné, proto byl zřejmě také zakázán. (21.12.2013)

Výborně zachycená melancholická atmosféra šedivého venkova, fantastický Rudolf Hrušínský, skvělá Věra Galatíková a vtipný Václav Lohniský. Vizuálně výtečně zpracované, hudba se mi taky líbila. Ale pořád mi to připadá nějak málo a kladu si otázku co dál? Možná jsem čekal, že se bude více do hloubky řešit, jak se hlavní hrdina vnitřně vyrovná se svým životem. Že bude více bilancovat vlastní život a vyrovnávat se s odchodem manželky, ne pouze řešit současné problémy svých nových pacientů. Emigrace manželky i její charakter jsou znázorněny ryze negativně a asi se tady bohužel podepsala tehdejší doba. Některé postavy mi byly nesympatické a připadaly mi tak nějak málo uvěřitelné (Alois Švehlík, Marie Logojdová), což mělo výrazný vliv na emoce, které se nedostavily, když se dostavit měly. (02.07.2012)

Ještě teď mi hučí v hlavě dunění stožáru vysokého napětí v závěrečné scéně, stejně tak mě mučí i zamlžené okýnko, valící se déšť, nepřehledná cesta, černý nákladní vůz. Vláčil do této záverečné scény vtisknul marnou snahu hlavního hrdiny. Vynikající Rudolf Hrušínský a pro mě překvapení Jana Dítětová v roly sestřičky s tak ničivým pohledem, že skutečně zamrazí. (19.01.2008)

Cožpak o to, František Vláčil a jeho kouzlení s kamerou a vytváření atmosféry je z filmu zřetelně cítit, nicméně přes všechno jeho mistrovství a přítomnost Rudolfa Hrušínského, který téměř nezmizí z hledáčku kamery, se jedná o film, který se ani vzdáleně neblíží kvalitám Vláčilových filmů z předchozího desetiletí. Vláčil sice z problematické předlohy získal, co mohl, ale 70. léta se skrytou cenzurou a autocenzurou ve spojení s celkově pokřivenou dobou nejrůznějšími dohlížecími komisemi a zákazy zkrátka udělaly svoje. Za vidění tenhle kousek stojí, ale nemůžu si pomoct, oproti nedávno zhlédnuté Adelheid je to jen poloviční zážitek. Celkový dojem: 60 %. (29.01.2012)

Doktor Meluzin patří k těm, kterými pravidelně vítám svá podzimní odpoledne. Film zachycuje nejen vůni pečených brambor, ale zejména zablácený venkov, kousavé vlněné svetry a lidského doktora Meluzina, který ochraňuje své pacienty před druhými i před sebou samými. Nejde o nikterak vláčilovsky náročný film, ale atmosféra tohohle filmu je zkrátka něco, co mě pokaždé připoutá k obrazovce. (17.09.2013)