Mág.

Těžkopádný Vláčil. Poutavý a v litoměřickém kinu Máj za osobní přítomnosti Jiřího Russella Schwarze dost atmosférický, stejně mám ale jednu zásadní výhradu. Z filmu na mě totiž nedýchlo, že byl o výjimečném člověku naší historie, který by stál v hodinách češtiny za tolik námahy. (Litoměřice 2013, 10/14) (28.08.2013)

Poetické vyprávění o největším českém básníkovi K.H.Máchovi. Vláčil je prostě Vláčil, ten se nezapře, i když není zrovna ve formě. Opět potěší jeho cit pro obrazové kompozice, kamera je znamenitá, stejně jako Svobodova hudba. Ale jinak je to takové unylé, unavené. Je vidět, že ta léta perzekuce za bolševika vyždímaly Mistra jako citrón. (24.08.2003)

Pozdní Vláčil není vysloveně ideálem, leč v dobovém kontextu se sluší připodobnit Mág. například k Jirešovu Lvu s bílou hřívou. Úhrnem jsou oba tyto životopisy materiálem, se kterým je vhodno trávit čas. Dále je možno vzíti v potaz i Nesmrtelného milence Zet Molas a být cele spokojen s koláže, která nám tímto vznikne. Jiří Schwarz podpořil realističnost role úbytkem kilogramů, Veronika Žilková studiem stavů zmučené duše režiséra na place a Vančurová a Hrušínský nikdy nerecitovali lépe. Též scenario vyprávěné retrospektivně vysloveně potěšilo. Nemohu tedy souhlasit s názorem, že tato poslední položka z režijního díla Vláčilova díla je slabá, naopak Mág. si cením nad všechny Stíny horkého léta či Stíny kapradiny. (22.08.2016)

Chtě nechtě musim Mistrově dílu udělit tak slabou známku. Sám si nasadil laťku nesmírně vysoko a tady už ji prostě nepřeskočil. Téma je zajímavé, zpracování má ještě ucházející úroveň - ale chybí mi tu ta atmosféra, kterou udivuje ve svých skvostech ( hudba, kamera, herci ). Schwarz mě úplně nepřesvědčil a to je asi největší problém, nějak mi u něj schází charizma na takovou roli. Jen mě tak napadlo, kdyby Máchu točil Vláčil o 20 let dřív s Čepkem v hlavní roli... Skvělá je recitace p. Hrušínského. FV už tehdy prostě nejspíš neměl sílu vytvořit to, co si představoval ( viz rozhovor s Žilkovou ) a proto skončil tímhle filmem nadobro - obrovská škoda, když tady ještě 12 let pobyl. Na druhou stranu je to úctyhodná sebereflexe, kéž by si z toho vzali příklad dnešní mnozí takyumělci, často i mnohem mladší než Mistr... (23.10.2008)

Jakákoli myšlenka na Máchu bývá jeden z elementů, jenž často spontánně přiměje mě mysleti a mluviti ve vznešených archaismech. Ač jinak žádný básník ani literát nejsem. Při návštěvě Máchova památníku v Doksech (tamější malé muzeum) natrefil jsem v expozici na DVD Mág, které ke mně vnitřním hlasem promluvilo: "Vydej se na Bezděz." Zanechal jsem okamžitě všeho a rovnou od muzea k hradu jal jsem se vypraviti. K večeru pak, kdy sedíc na vrcholu Malého Bezdězu vzhlížel jsem k oné mystické, gotické zřícenině, sáhl jsem do batohu pro spis o Máchovi, jenž z muzea přinesl jsem s sebou. Otevřela se přede mnou stránka s kresbou Bezdězu, kterážto očividně zachycena z též perspektivy byla, jež před zrakem mým právě se naskýtala. Celý zbytek dne a noci prožil jsem již pouze ve světě omračující, procítěné, poetické i rozervané okouzlenosti. A mně poznání odhaleno bylo, kterak Mácha odkazem svým i k současnosti zcela živě a hmatatelně promlouvati může. Když nedlouho poté konečně i film Mág byl skrze obrazovku předestřen mým smyslům, do stejné nepopsatelné nálady onen Vláčilův snímek uvrhl mě, ač jinak k dokonalosti mu chybí mnohé. Film však trefně to podstatné nám přináší - obraz básníkovy jedinečné osobnosti, s níž nepředvídatelný osud naložil po svém, aby nevědomky básníkovi samému a způsobem nevídaným pro celé generace budoucí posloužiti mohl. Buďme shovívaví k některým chybám a nedostatkům technickým, místopisným či historickým zdejším, neb na autentické přesnosti rázu tohoto snímek ambice si nedělá. A nejlépe vydejme se po filmu tom snovém taktéž do nádherného kraje básníkova Máje, objevovati krásy míst a zákoutí, jejichž fascinující duch snad nejslavnějším veršům českým popud k jejich vzniku dal. (04.07.2011)