Pasáček z doliny

Hlavní hrdina je dítě. Chudé a negramotné. Jeho šance navštěvovat školu je mizivá. Zase dědka hraje Kemr.  Mě to nebavilo, nenadchlo a je to veskrze zbytečný film. Pražští pepíci se tu snaží hovořit nářečím. To je to samé jako když 70% řeckého obyvatelstva mluví anglicky. Nikdo jim nerozumí. "Ar sidi on de tebl nes to dir" To znamená "Our CD is on the table next to door" Osobní zážitek z města Pigadia na ostrově Karpathos. (25.12.2023)

Knihy Ladislava Fuchse jsou jsou dosud nevyčerpaným zdrojem filmařské inspirace. Soudobému trendu byl odpovídal jak Pan Theodor Mundstock, tak Myši Natálie Mooshabrové. Jenom Vláčilové už tu nejsou. V "dolinách" to takhle chodilo, žádná sociálka. Alespoň - jak film napovídá - vyrostl z pasáčka řádn člověk, tak jako z jeho předchůdce. Už nemohoucí (Kemr) a dosud nemohoucí (Drbal) tu vytvořili prostředí skutečně živé. - Filmy z těchto let jsou hrozně zahuhlané; pomohly sluchátka. (29.11.2021)

Bylo by fatální chybou hovořit o Vláčilovi pouze jako o fenomenálním tvůrci velkoformátových historických pláten, neboť jeho tvorba sestává i z komorním a zdánlivě méně vyznamných obrazů lidského života. Jedním z nich je i PASÁČEK, téměř dokumentárně pojatá valašská balada, odehrávající se v nanejvýš tragické době poválečné obnovy a výstavby československého státu, na nějž stále citelněji doléhala vlna socializace. Děj je odvyprávěn pohledem malého chlapce, bezvýznamného otroka všech, který jediného spojence nachází v dědečkovi, jehož prášilovským historkám o kouzelných skřítcích podléhá s dětskou naivitou a touhou vrátit sobě a udřené matce ztracenou radost ze života. Snová fantasie se prolíná se syrově naturalistickým přístupem, jež dokresluje pečlivě zachovaný půdorys oblastního nářečí. Pozoruhodný a jakoby spontánní výkon předvedl v titulní juniorské roli malý Vlastimil Drbal, vysokou laťku hereckého umění zde ovšem nasazuje silně nedoceněný, vynikající Ilja Prachař a Josef Kemr v další variantě lidového mudrlanta s otevřeným srdcem. Nepodceňoval bych ani výraznou Libuši Geprtovou, ačkoli se u ní do jisté míry počala nebezpečně vytvářet škatulka "viktorkového" typu. Celkově bych tento Vláčilův lyrický film nepodceňoval a už vůbec nepřirovnával k nezdařeným výtvorům jeho rozpolcené osobnosti, protože se v mnoha ohledech jedná o jeden z vůbec nejlepších celovečerních počinů dramaturgicky mdlých osmdesátých let. (25.07.2010)

Fuksovu předlohu převedl do scénáře Jiří Křižan, možná i proto mi některé scény připomínaly film Je třeba zabít Sekala. Herectví dětského představitele Vlastimila Drbala je velice přesvědčivé - včetně moravského dialektu. Zajímavé prolínání bezútěšné poválečné doby s klukovskými představami. Scény pasáčka s mamienkou (Libuše Geprtová) či staříčkem (Josef Kemr) patří k nejsilnějším. (26.07.2010)

Melancholický dojemný příběh chlapečka žijícího krásou pohádkových vyprávění, která mu zahalují doznívající tragédii druhé světové války. Odstřižen od reality hrubého a nenávistného světa dospělých a nebezpečí banderovských přechodů prožívá svá malá dobrodružství. Myslím, že film zaujme nejen zajímavostí záporných a kladných postav, ale i kouzlem chvilek dobroty a něhy v kontrastu s obrazy tuposti, hulvátství a krutosti. Rukopis Františka Vláčila v tvrdých realistických scénách hezky zapadá do poezie příběhu. (04.11.2011)