Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Čepek, Jan Kačer, Věra Galatíková, Zdeněk Sedláček, Zdeněk Kryzánek, Jana Hájková, Michal Kožuch, Ladislav Gzela, Petr Štěpánek, Josef Somr, Miloš Willig (více)Obsahy(1)
Příběh filmu režiséra Františka Vláčila a libretisty Vladimíra Körnera se odehrává v druhé polovině 13. století. Český zemanský synek Ondřej z Vlkova přišel do řádu ještě jako dítě. Nestalo se tak dobrovolně. Snad si ani neuvědomoval, že byl vlastně obětován na usmíření otcova násilného činu, spáchaného na něm samotném, a že byl tedy dvojnásobnou obětí. Až po deseti letech odříkání poznává, že existuje ještě jiný svět, ještě jiný život než ten, který uzavírají pevné zdi řádového hradu. Podlehne volání domova, volání rodného Údolí včel, a pokusí se o návrat. Již se zdá, že bude mít více štěstí než bratr Rotgier, jehož pokus o únik skončil krutou smrtí. Ale i v jeho případě se ukazuje moc řádu silnější a náboženský fanatismus znovu triumfuje nad v té době beznadějným pokusem jedince o vzpouru proti síle dogmatu spojeného s mocí. (Bontonfilm)
(více)Recenze (402)
"Řádu mě zaslíbil otec. Pro spásu své duše." Nebýt o rok mladšího Herzova Spalovače mrtvol sedělo by Údolí včel na mém pomyslném trůnu krále nad tuzemskou kinematografií. Takto je sice odsouzeno do pozice toho druhého, ale co už s tím... Z čehož plyne mimo jiné i to, že patřím k té "barbarské lůze" co považuje tento Vláčilův snímek za lepší Markéty Lazarové (což je trochu paradox, když vznikl vlastně jen pro upotřebení zbylých kostýmů a dekorací právě po ní). Bergmanovské proporce, nepopsatelně nádherná kamera (obvzláště záběru v závěru s mizením Ondřeje do temna se asi nikdy plně nenabažím) a Liškova partitura dělají ze sledování požitek pro mysl, zrak i sluch. No a herci jsou přímo... Tady není žádný Petr Čepek, ale jenom Ondřej z Vlkova. Není tu ani žádný Jan "rodinnými pouty zpoutaný" Kačer, ale pouze a jedině Armin von Heide. To samé platí i o všech ostatních. Jasné? Jasné! ()
Údolí včel je tak temné, jak jen Vláčilova adaptace možná nejtemnějšího románu Vladimíra Körnera za doprovodu mrazivých gregoriánských chorálů Zdeňka Lišky může být. Dokonce i prosluněné okamžiky jsou v tomto filmu jen předzvěstí a kulisou obrazů bolesti, marnosti a zkázy. Strhne vás k sobě do hloubky a vy, se studeným potem na čele, budete vědět, že nemůžete zpátky, dokud temné poselství, vypovídající o bolestném bezčasí středověku v mezičase dvou křižáckých výprav, nedojde ve velkolepém finále naplnění. ..."Děti?" polkl pro jistotu mnich. "Copak nebyly čisté?" "Není rozdílu," odpověděl křižák. "Pak by nezůstal na živu jediný člověk," užasl Blasius. "Život by zanikl." A tu slyšel něco, co se blížilo udeření hromu. "Nechť zanikne!" zvolal Armin. "Zůstanou andělé!" Měl jsem to štěstí, že jsem film viděl před dvěma lety při zvláštním promítání pod širým nebem na místě, kde se kdysi natáčel - v kamenném torzu jihočeského Kuklova. Síla zpracování a výpovědi, mnohokrát znásobená tímto zážitkem, zůstane jedním z mých nejsilnějších setkání s filmem. A úžasný soundtrack jeho připomínkou. ()
Z mého pohledu působivější a snad také vydařenější snímek než Marketa Lazarová - dost možná i proto, že Údolí včel mi nedalo takovou práci pochopit, jeho scénář není nijak "zašifrovaný" (monology a dialogy z pera Vladimíra Körnera se nezapřou) a jednání postav je dobře čitelné. Naprosto úžasný je Petr Čepek, Jan Kačer doslova démonický... Nejvíce mi však k srdci stejně přirostl Josef Somr v malé, ale důležité roli. Hudba Zdeňka Lišky je jako vždy nádherná, Vláčilovu režii nemá smysl vynášet do nebes, neboť tam už dávno je. Stoprocentní film. ()
Filmů mapujících 13. století jsem neviděl mnoho, proto se jednalo o zážitek zajímavý, kterého určitě nelituji. Hned na začátku jsem nemohl rozdýchat ten fail, jak Zdeněk Kryzánek uchopil Zdeňka Sedláčka a mrštil jím o zeď. Docela úlet. Jinak už je film docela v pořádku. Samozřejmě ty šermířské souboje vem čert. Příběh je docela jednoduchý a slušně je popsán v obsahu. Dodám snad pouze, že je naprosto přímočarý a bez všech nadbytečných odboček, což se dá připisovat jeho stopáži. V této nábožensky fanatické době bych určitě žít nechtěl. Působí docela depresivně. Těžko se dohadovat, jestli vypadala přesně tak, jak nám ji film ukázal, ale tak nějak si ji prostě představuji a představovat budu. Kdovíjak atraktivní film samozřejmě není a těžko přetěžko se mi dává pouze 2*, protože podle zdejších komentářů si u filmu nejeden či nejedna uživatel či uživatelka vyhonil či vyhonila. ()
Další syrové středověké dílo Františka Vláčila. Je to chudší sourozenec Markéty Lazarové, ale i tak se jedná o neuvěřitelně silný a intenzivně působící snímek. Příběh rytíře prchajícího před svou minulostí je natočen, tak jak to Vláčil uměl nejlíp, tak nějak poeticky a zároveň autenticky. Děj je jednoduší než u M. Lazarové, sleduje příběh jen pár hrdinů, a tak je film jednodušší, přesto je však Údolí včel rovnocenným partnerem. Skvělí jsou zde dva začínající herci Kačer a Čepek. Vláčilův rukopis je nezaměnitelný. Jedná se pravděpodobně o nejlepšího českého režiséra, jehož autorství se od ostatních originálně odlišuje. ()
Galerie (31)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jan Kuděla
Zajímavosti (25)
- Existuje i upravená televizní verze snímku z roku 1977, ve které nejsou uvedena jména autorů, nemá žádné titulky a neobsahuje dokonce ani konec. Ten byl kvůli vyznění vystřihnut pro jistotu celý. (DaViD´82)
- Tvrz Vlkov vznikla z nedostavěného kláštera Kuklov na Prachaticku. Klášter byl filmaři dostaven pomocí sádry a novoduru. Pouze klenba a střecha byly dělány původními postupy. Vše se poté obtáhlo igelitem. Stalo se tak na přání kameramana, aby se dosáhlo efektu zvláštně rozptýleného denního světla. (DaViD´82)
Reklama