Na špičce jazyka

Vždycky jsem si viktoriánskou Anglii představovala jako emociálně chladnou a hodně upjatou dobu a ona je to překvapivě doba emocemi téměř přetékající. Lidé se stejně jako dnes, možná i o něco více než dnes, chtěli odpočinout od každodenní reality, která číhala na každém rohu a bavit se, prostě zapomenout. Rádi chodili do velkých divadel, navštěvovali nejrůznější kabarety a také samozřejmě hodně pili. O světě kabaretů a nejen o nich je právě tento film, jehož předlohou je kniha Špičkou jazyka od Sarah Waters. Knihu v Británii odmítlo deset nakladatelství. Byla prý moc skandální a pouze pro úzkou skupinu čtenářů a to si nakladatelství nemohla vzít na triko. Někde jsem četla, že je Sarah Waters označována jako druhý Dickens. Budiž jí to ke cti. Píše velmi čtivou formou a dokáže vtáhnout čtenáře do příběhu a nepustí ho, dokud knihu nepřečte celou. Mě se kniha líbila mnohem více než film. Působila jinak. Všechno je skutečně natočeno tak, jako by divák dění sledoval odněkud z povzdálí nebo dokonce klíčovou dírkou. (14.12.2010)

Po přečtení knihy jsem se zapřísáhla, že si film nikdy nepustím. Vydržela sem to tři roky, ale touha prožít to vše s Nany ještě jednou byla silnější než-li já a tak jsem podlehla.Podlehla a prožila 180 minut naprostého kinematografického orgasmu. Něha, láska, zloba, smutek... vše jsem prožívala a cítila jako by se to dělo právě mně. Není potřeba zde psát sáhodlouhé recenze, protože tohle se musí vidět. Kéž by bylo jen BBC a všechny Troškoviny a obdobné stupidity pohltily sváry pekel... (18.03.2013)

Na tuto dramatickou minisérii jsem zabrousila hlavně proto, abych se podívala, jak hrál Benedict, než se z něj vyloupl Sherlock, protože každý herec musí někde začínat... Netušila jsem, že se mi dostane tak příjemné podívané, kde uvidím samé staré známé, příjemnou Rachael Stirling v roli Nancy počínaje a Hughem Bonnevillem, zapáleným to socialistou konče. Teď si říkám, že sousloví "příjemná podívaná" musí vyznít poněkud zvláštně, když si přečtete obsah filmu, ale.. tak nějak jsem se oprostila od toho, za který tým tam holky kopou a vybrala si z toho to podstatné- každý je svého štěstí strůjce (byť teda ve viktoriánské Anglii to měli tehdy těžší, to joo). (31.01.2015)

Vzostupy a pády, raz si dole a raz zase dole... Ale to život obohacuje, tým viac, čím častejšie padne človek na nos...Nemám rád LGBT filmy, no musím uznať, že tento jeden konkrétny ma skoro totálne pocitovo odrovnal. Niečo prenádherné, monštruózne, pocitovo veľmi bohaté a s úžasnou hudbou a ešte lepšou dobovou výpravou. Tento snímok patrí určite k jedným z tých najlepších s lesbickou tématikou, pre mňa rozhodne. Tiež sa mi veľmi páčila britská angličtina, aj keď rečový prejav Nancy sa mi zdal trochu čudný, ale časom som si zvykol aj na ten. Možno to chcelo trošku viac explicitných scén, ale to je len môj skromný názor. Fantastické. Medzi 4-5 hviezdami. 89/100 (10.01.2019)

Tipping the Velvet je popravdě taková červená knihovna s příběhem, která se od běžných románků pro ženy liší tím, že v něm muži příliš nevyskytují. Sarah Waters má ten dar, že všechny její práce, ať jsou lepší či horší, jsou napsány hrozně čtivě, což právě zrovna Tipping the Velvet prospívá (pokud tedy nejste zapřísáhlý vyhledavač milostných scén - a to ještě o něco pikantnějších). Film j podle knihy ztvárněn víc než dobře, jen to televizní aranžmá a pak zejména výběr hereček tomu trochu škodí. Ne že by paní (či slečny) byly ultra nesympatické, ale nebylo se tam na koho a na co dívat. (navíc - milostné scény - nuda!) (26.10.2011)