Bouřlivé víno

Ve víně je pravda, ovšem tady to neplatí. Ve filmu o víně se dehonestuje 68', pak akce bratrů Mašínů s podpálenými stohy, ze socialistických družstevníků se dělají milionáři a ze svobodných emigrantů lumpové, co dřou bídu a musejí okrást ty první, aby v kapitalismu vůbec přežili a k tomu znějí malebné zvukové vlny Karla Svobody. Na pana Vorlíčka zvláštní pohádka. Ano, dříve nám všechno patřilo, a teď naše země patří západním židům a korporacím. Opravené domy a dálnice jsou na dluh a ve státní kase je taková díra, že by doktoru Husákovi praskly oba půllitry. Ale ve filmu o víně? Jednu hvězdu za Menšíka, že z toho udělal jakžtakž koukatelnou věc a jednu za vinice. (17.04.2017)

Strašná normalizační slátanina, nikdo tam nemá co hrát (ani Menšík, jenž zjevně nemohl improvizovat, jak u něj bylo zvykem), navíc je to šíleně zdlouhavé. Trpěl jsem u toho jako zvíře. Bohužel Macourek s Vorlíčkem to museli natočit, aby mohli natočit Což takhle dát si špenát. Nejvíc ze všeho nechápu, proč se to pravidelně vysílá jako skvělá lidová komedie. Asi kvůli Vorlíčkovi, který za to získal Státní cenu Klementa Gottwalda, což vypovídá o mnohém... (03.10.2015)

V době vzniku měl film asi opravdu plnit osvětovou činnost v rámci tzv. "Poučení z krizového vývoje" z let před rokem 1968 a během roku 1968, než nás okupovala nevítaná sovětská armáda, jak zde píše Marci. Já ovšem dnes, i když jsem film viděl i krátce po jeho vzniku, nevidím ve filmu pouze jen tu tehdejší socialistickou kritiku soudruhy zavrhnutého počínajícího obecně tržního hospodářství v šedesátém osmém roku, ale také výsměch hlouposti, řekněme "pomatených" lidí po politickém převratu. Vidina velkých peněz a moci prostě dělá z některých lidí zaslepené hlupáky. Ostatně, tato hloupost některých z nás se opět opakovala i po osmdesátém devátém roku (po tzv. sametové revoluci) a s údivem jsem hleděl, jak někteří doslova znovu naletěli na "vyčůranost" některých "podvodnikatelů", kteří si mysleli, že podnikání je vlastně podvádění těch druhých. Proto dnes s odstupem času, na rozdíl od toho prvního zhlédnutí kdysi v letech před rokem osmdesát (kdy jsem to chápal pouze jako nevkusnou agitku v utužujícím normalizačním procesu), chápu tento film opravdu už jen jako komedii, i když dosti nahořklou a je mi při něm stydno za ty vyčuránky i za ty podvedené trouby. :-) Podváděni a manipulováni byli všichni. Nejenom v oblasti byznysu, ale také machinacemi a intrikami v oblasti politiky. Tenkrát, jako i dnes. Lidé se nepoučí a budou stále krást, podvádět, lézt do zadků jiným, lhát, ty druhé manipulovat atd. atd. ... a na druhé straně ti naivní a poctiví na to budou zase jen doplácet. Dobře nám tak. :-) A tento film by nám to měl stále připomínat a otvírat oči. /obdobným filmem, který se snažil formou komedie ukázat naivitu a hloupost některých lidí po roce 1989 (tedy opět po politickém zvratu) je film "Trhala fialky dynamitem" s Helenou Růžičkovou v hlavní roli. Tento film nám jako na dlani předkládá opět naši vlastní hloupost a možná právě proto, že se v něm tak dobře vidíme, jsme dotčeni a následně jej hodnotíme málo body nebo ho dokonce považujeme za odpad. Stejně, jako v případě tohoto Bouřlivého vína, které dozrávalo v politicky bouřlivé době roku 1968/ (29.03.2009)

Nemám rád zpolitizované jakékoliv umělecké počiny, taktéž i filmy. Jasně se z děje rýsuje taktovka komunistů, kde datum děje, 1968, a samotná rádoby zápletka dokazuje falešnou skutečnost, jak by to dopadlo, kdyby nás nepřijeli v srpnu sověti zachánít. Všude by se roztahovali imperialisté a diverzanti. A nebo to Vorlíček udělal jako satiru a já to nepochopil. Ztvárnění jako vždy socialistické, ale na rozdíl od jiných filmů herci zde mají snahu hrát. (14.11.2009)

Tak je to agitka, o tom žádná, Menšík ztvárňuje roli hlavního hrdiny - charakterního normalizačního předsedu družstva, který potírá nekalé rejdy demokratizačních tendencí Čestmíra Řandy a jeho bandy, jimž jde - jak jinak - o mrzký zisk (tfuj)! Do toho navíc zasahuje svým nemravným obchodním návrhem Jiří Vala, který je podvodný emigrant, jenž z vlasti utekl za vidinou západního pozlátka, a zatím ho osud svedl do holportu a nuzného živobytí s poněkud santusákoidním Hlinomazem. Ale vážně. Normalizační komika se u mě minula účinkem; takže Menšíkovo žvanění anebo zesměšňování Hlinomaze mě ani moc nezajímalo; film ovšem nabízí mnohem výživnější okamžiky - například komickou představu Česmíra Řandy ohledně provozování podniku, do něhož bezhlavě vkládá veškerý svůj kapitál, aniž by se staral o formální náležitosti investice, načež obdrží Valův šek, a vůbec ho nezajímá, zda je krytý. To musím taky někdy zkusit. Janžurka měla poměrně pěknou postavu a neváhala se propůjčit striptýzovým scénám, ovšem mám podezření, že za takovej hambinec by tehdy soudruhy pěkně zavřeli do báně. Stranou zájmu kritiků zůstal podle mého naprosto geniální herec Zdeněk Kryzánek, kterej hraje jako vždy skvěle a navíc byl v roce 76 už rok po smrti, o to víc je jeho herecký výkon obdivuhodný (nejsou na něm patrné větší známky tlení či rozkladu). (06.11.2014)