Jan Hus

Historický výpravný film, který je aktuální v každé době. Otakar Vávra byl řemeslník nejvyšší úrovně a v každém režimu dokázal točit kvalitní látku a filmy, co si budeme povídat. Jan Hus je první částí Vávrovy trilogie o českých dějinách a historicky je zpracován velmi věrohodně, i když dobová ideologie se trošku podepsala. Krásné kostýmy, kulisy a veškeré miniatury navrhl Jiří Trnka podle přesných dobových reálií. Herecky vedle Zdeňka Štěpánka exceluje Bedřich Karen (kardinál), Vladimír Řepa (výběrčí odpustků), František Smolík (papežský legát), František Kreuzmann (papežský komisař) nebo Karel Hoger (Václav IV). (19.06.2018)

Vávrovu Husitskou trilogii provází zvláštní pověst. Často je osočovaná z pokřivování historie poplatné době. Zároveň je ovšem považována za klasiku a klenot československé filmografie  a na svou dobu je nazývaná velkofilmem.  Přesto jsem se dlouhou dobu trilogii vyhýbal. I jako mladšího ročníka mě staré filmy velmi  baví a jsou mým zájmem,  ale tohle mě nedokázalo nalákat a dýchalo to na mě na první pohled jistou nepříjemnou archaičností. Nakonec jsem ale k (zatím alespoň prvnímu dílu trilogie) shodou okolností dostal a zhlédl. Minimálně jsem nakonec rád, že jsem si odškrnul rest a snímek  jakožto klasiku viděl. Trošku jsem doufal, že tam jakožto laik ty agitační prvky až tak nepoznám. Asi jsem byl předem trochu zaujatý, ale prostě hned na začátku z toho bohužel  trčely  na sto honů. Všechny ty plakátové postavy ,patetické dialogy, sošné herecké výkony a Jan Hus myslící  sice na Bibli, ale hlavně  na lid a  fujfuj vrchnost  mě trochu vyvedly z míry a zacházely až do nechtěné parodie. Trochu živé vody do toho dával Karel Hoger jakožto živelný král Václav IV, který mi přišel jedinný jako plastický člověk z masa  a kostí. Jinak jsem se bohužel často neubránil nechtěnému výtlemu a radši to ani nebudu dále rozvádět.   Ale po menším výsměchu má přijít uznání.  Jsem naprostý laik na historii a příběh Jana Husa byl už tolikrát, zmiňovaný a zapsaný v učebnic dějepisu, že si možná ani člověk neudomí, jak moc se doopravdy obětoval a jakou má jeho příběh dodnes sílu a přesah (ach, ten patos, že?). A to přece jen ani v 50.letech nedokázali zahrabat pod zem. Hus mi zde přišel trochu zdeformovaný, ale něco z něj tady snad přece jen zústalo. Po hodině, kdy jsem film bral spíše jako exkurs do doby do 50.let a tehdejší pohled na historii, to přece jen nabralo jisté osobní grády. Ten příběh prostě nešel úplně smazat,  takže to jistým způsobem i gradovalo. A pasáž v malé tmavé vězeňské komůrce mě už i jistým způsobem dostala. Závěrečná sekvence po upálení  se zase ve stylu takového nepříjemného agresivního patosu, ale co už. Celkově nechci filmu určitě upírat jisté filmařské kvality a vysmívat se nemalému zástupu příznivců. Já s panem Vávrou na jedné lodi úplně nejsem, ale párkrát se mi během sledování podařilo na ni nastopit. Takže přestože to na mě bylo občas moc archaické, zatuchlé dobou, sem tam nechtěně směšné a  tak nějak vyčerpávající, výsledný dojem je tedy určitě minimálně smířlivý.  A I TAK JSEM SVOBODEN, MOHU SE SVOBODNĚ ROZHODNOUT. (11.05.2021)

Způsobem, jakým "Jan Hus" doslova od první minuty s neuvěřitelnou brutalitou překrucuje historická fakta jde nepochybně o film propagandistický, prakticky stejně lživý jako všechny Nástupy, Rudé záře nad Kladnem a Anny Proletářky. Pokud si přecejen zaslouží poněkud shovívavější hodnocení, je to jen díky slušným hereckých výkonům a obstojně provedené, byť v drobných detailech dosti nedotažené výpravě. Pravdivého v něm ovšem není téměř nic. I bez znalosti historických událostí to ostatně jasně naznačuje už černobílé vykreslení postav, kdy "ti dobří" působí jako ztělesnění andělé, zatímco "ti zlí" se mění v podivné vypreparované bezživotné karikatury a "ztělesněná zla"... V podstatě jde o nebezpečný film, neboť jeho lživost běžný divák odhaluje nepochybně poněkud obtížněji, než v případě filmů výše citovaných. Historická fakta jsou zde nenápadně posouvána a měněna, anachronicky vykládána a podbarvována. Manipulace je to stejně umná a propracovaná, jako v politických procesech let padesátých... Že nejde jen o můj pocit ostatně jasně ukazují například nekonečné debaty kolem církevních restitucí, v nichž je církevní majetek jako "nakradené" a "lstí vymámené bohatství" skloňováno až neuvěřitelně často. Téměř každý z nás prošel v dětství ideologickou nalévárnou v podobě, jíž Vávrův Hus reprezentuje v míře vrchovaté... Mistr Jan z Husi samozřejmě prosazoval kázání v české řeči, ovšem proto, aby mohli lidé rozumět Evangeliu, hájil pravdu, ovšem ta mu byla synonymem samotného Krista, který o sobě samém prohlásil, že je "cesta, pravda a život", kritizoval zlořády v církvi, ovšem proto, že tím církev poskvrňovala a znesvěcovala své poslání. Husův skutečný program by byl pro komunisty samozřejmě zcela nepřijatelný, umné překroucení, jímž se z něj stal reformátor nikoli náboženský, ale sociální, je vlastně neuvěřitelným výkonem. Nutno podotknout, že k tomuto překroucení zcela zásadně pomohli historikové předchozích období, kteří z Husa pro změnu činili "českého nacionalistu", bojujícího proti "proradným Němcům"... Největší lží tohoto filmu ostatně nejsou překroucená fakta, ale anachronická psychologie postav. Pozemský život pro středověkého člověka totiž neměl valnou cenu, podstatný byl život věčný, ten po smrti. K tomuto cíli se prosebně upínaly snahy všech, právě z tohoto důvodu ostatně vzniklo učení o očistci a odpustková praxe. Právě proto má Hus odvahu neodvolat, protože ví, že jej čeká Boží milost a odpuštění, že bojuje doslova jako vyslanec Kristův, s nímž se zanedlouho setká tváří v tvář... Jak odlišné vyznění proti materialistické smrti jako definitivní tečce a zoufalému sebedestruktivnímu gestu ve jménu jakési abstraktní filosofické pravdy... Celkový dojem: 35% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, berg.12, Radek99, Subjektiv (11.02.2012)

Kde jsou ty časy, kdy Jan Hus, coby zatvrzelý arcikomunista, vzdoroval té kapitalistické chamradi před koncilem kostnickým!? Jistě se v oku nejednoho soudruha při té nespravedlnosti zaleskla slza a skanula, provázena tichým vzdechem, po tváři do rudého šátku. Ano, pan Vávra umí a umí opravdu tak dobře, že je tato propagandistická komedie dávána tradičně v den vzpomínky upálení Jana Husa, ale není to spíše ostuda!? (06.02.2007)

Dosud snad žádné naše filmové dílo se nesetkalo při své realisaci s tak intensivní pozorností uměleckých a odborných pracovníků i se zájmem široké veřejnosti, jako zamýšlená husitská revoluční trilogie, jejíž první ucelenou částí je „Jan Hus" . Je to pochopitelné, uvědomíme-li si, že v této trilogii jde o zpodobení oné epochy našich dějin, v které se zrodilo revoluční husitské hnutí, jehož historický význam může plně pochopit právě naše současná společnost. Zájem je pochopitelný i proto, že v prvním díle trilogie vytvářejí naši umělci po prvé filmový obraz Mistra Jana Husa, jedné z největších postav našich dějin. Závažnost díla si vynutila i pečlivou přípravu všech jeho složek: na scénáři pracoval několik let spisovatel Miloš V. Kratochvíl společně s režisérem Otakarem Vávrou, pro film byli získáni nejlepší naši herci v čele s národním umělcem Zdeňkem Štěpánkem, který vpravdě mistrovským způsobem vytvořil postavu Mistra Jana Husa. Na Barrandově byly postaveny rozsáhlé interiéry gotické Prahy z počátku XV. století, uliční prostory Kostnice, Betlemská kaple i Týnský chrám, pečlivá pozornost byla věnována i nejmenším podrobnostem výzdoby a zařízení audienční síně na pražském hradě, komnatě v arcibiskupském paláci, prostředí církevního koncilu v Kostnici atd. Autoři filmu se při zpracování rozsáhlého historického materiálu, neomezili na vylíčení osobní tragedie betlemského kazatele a vyhnuli se také úskalí historické fresky, v níž by se pro množství postav a problémů ztrácela ústřední postava. Podařilo se jim vytvořit vzrušující drama člověka, hájícího poznanou pravdu proti obrovité církevní a světské moci i za cenu ztráty života, a zároveň přitom podat obraz složitých a neutěšených politických, sociálních a hospodářských poměrů v českém království na začátku XV. století. Dílo je dokladem potřebnosti historického filmu v dnešní době, neboť řečeno slovy národního umělce Zdeňka Štěpánka — „připomíná našemu národu dobu, která už přes 500 let je jeho hrdostí a slávou, aby z ní čerpal sílu k dalšímu boji za právo, spravedlnost a svobodu všech lidí na světě." Filmový přehled 16/1955 (04.07.2003)