Režie:
Otakar VávraKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jiří Vala, Martin Růžek, Rudolf Hrušínský, Jana Hlaváčová, Světla Amortová, Vladimír Brabec, Jiří Štíbr, Marie Poslušná, Jaroslav Moučka, Antonín Šůra (více)Obsahy(1)
Jednoho dubnového večera roku 1961 zastaví u motelu na benešovské silnici mercedes západoněmeckého podnikatele Hupperta. Sebevědomý obchodník, který kdesi po cestě "sbalil" naivní studentku Janu, si před hosty zdejšího bufetu nebere servítky a okatě dává najevo svou nadřazenost. Netuší, že svým arogantním chováním probouzí v jednom z přítomných lidí nesnesitelné vzpomínky. Vedoucí motelu Kalous totiž strávil část svého mládí v koncentračním táboře. Jedním z jeho trýznitelů byl právě takový člověk, jako Huppert... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (79)
Od začátku do konce zajímavý film po formální i obsahové stránce. Je pravda, že leccos zjednodušuje a postavy jsou černobílé nejen díky kameře. Přesto to není primitivní snímek, který by dnešnímu člověku neměl co říct. Naopak. Válka a utrpení s ní spojené, právo na život, arogance, pomsta - to jsou nadčasová témata. Bohužel jsou trochu přibarvována politickými klišé. Z hereckých výkonů vyniká Hrušínského ztělesnění obchodníka Hupperta. Ostatní (Vala, Hlaváčová, Růžek) nehrají s takovou lehkostí, ale i jejich hrdinové se dají přijmout a celý film působí dost silně a rozhodně nenudí. Přestože mám k Nočnímu hostu pár výhrad, 4* si zaslouží. ()
Nadčasová konverzačka o relativizaci zla a vyrovnávání se s krutou minulostí. Vávra možná lehce generalizuje a prostřednictvím nabubřelého západního Němce hází tak trochu všechny Skopčáky na jednu hromadu, ale ruku na srdce, takovou chvíli po válce byl pro nás mrtvej Němec, dobrej Němec. Formálně se pak panu režisérovi podařil moc pěkný drahokam s deštivou nocí a opuštěným motorestem na cestě, kde lišky dávají dobrou noc a vytvořil tak báječnou atmosféru plnou napětí a strachu. Ačkoliv je Noční host pevně ukotven v reálném socialismu, nečpí budovatelským optimismem ani nedští heroické plameny spravedlnosti, v nichž by spálil nacistického kapitalistu, ale na příkladu dvou generací se jen a pouze vyrovnává s minulostí, kterou si dnešní divák neumí ani představit. Válečná generace se stále nedokáže s tou minulostí vyrovnat a ta poválečná ji vlastně zcela ignoruje. Vávra si možná trochu schematicky rýpl do nastupující zlaté generace, kterou prostřednictvím naivní dívenky Hlaváčové představil jako bezstarostnou a nabubřele cynicky hloupoučkou, ale brzy se s ni smiřuje a její dětskou čistotu staví do role budoucí naděje, což se krásně projeví v samotném závěru, kde divák sleduje v okně usmívající se tvář Hlaváčové v kontrastu k vyděšenému pohledu staré hostinské v podání Světly Amortové. Hrušínský jako slizký Němčour pochopitelně bez chybičky a Vala v roli bývalého koncentráčníka taky skvělý. Závěr pak příjemně dospělý. Čtyři velmi silné. ()
Ano, čistě technicky nelze tomuto všem režimům sloužícímu prostonárodnímu umělci ve vztahu k tomuto filmu nic vytknout. Rutinní Vávrova režie rádoby uměleckého filmu nijak nevybočuje z kontextu filmové tvorby té doby. Smutné však je sledovat herecké výkony nevěrohodných postav s až hloupým předurčením v rámci děje (obzvlášťě trapná je role R.H., představující jednoznačně a bezvýhradně - jako ze života že - zápornou figuru TOHO omezeného cynického postfašistického sudetoněmeckého(!) uřvaného zlého kapitalisty, jež určitě má navíc na svědomí nějaké ty české vlastence - nebo alespoň židy - a jež zcela jasně vyznívá jako karikatura), které odpovídají standardu jakéhosi proklamativního postsocrealizmu... Potenciálně výborní herci tak vlastně utápějí své role v toporných a stupidních dialozích, podivně upocený (ne)příběh vyznívá jako ubohý - z palce vycucaný - pamflet. Téma a vyznění filmu - to je nakonec totiž opravdový HNUS. Touto antiněmeckou agitkou, natočenou v době již uvolňující se poválečné politiky bolševického stalinsko-gottwaldovského antigermanismu si Vávra nejspíš léčil doznívající zbyky pošramoceného svědomí ve vztahu ke své protektorátní (nejméně) kulturní kolaboraci. Nechtěně pak toto "dílo" připomíná nechvalně proslulé (byť umělecky nepochybně silné) nacistické antisemitské filmy z doby třetí říše. Co však nejvíce mě dnes překvapuje a štve, je potlesk značné části současných hodnotících, svědčící o naprosté pomatenosti dnešních šašských inteleaktuálů - nepochybně ovlivněných obdobně hodnotnými díly, tvořenými generacemi nástupců protagonistů této hovadiny. Co říci závěrem? Hajl Vávra! Nasrat... - - - P.S: Milý -nmafane-, ano, možná jsem úplně mimo, možná se jen mýlím, možná je vše úplně jinak (protože pravda je stejně jen jedna, víš? ;-), ale není pravda(!), že >bezmezně pohrdám< tímto režisérem (viz mé hodnocení jeho jiných filmů). Toť k Vávrovi - a teď k tobě - když už ses o mě otřel. Mrkl jsem na tvůj profil - a s tím tvým hodnocením >Majora Zemana< jsem pochopil... :-D)) Jinak ale máš tam náhodou pár filmů, na kterých se shodnem. Zjevně máš ještě šanci... Howgh! ()
Poctivě jsem se snažila, ale dívat se na to nedalo! - Mimochodem - moje krátké proběhnutí po všech dostupných pořadech televizních stanic v této chvíli poskytlo naprosto vyvážený a smutný výsledek: Veškeré všechno - NEPOUŽITELNÉ!!! Závislost na tv mi asi nehrozí! - - - No, abych byla poctivá, čas od času nějaký ten dokument nebo přírodopisný film na dvojce docela potěší. ()
Hrušínský boduje jako vždy a strhává na sebe veškerou pozornost kdykoliv je na scéně. Hlavně za něj dám tu čtvrtou hvězdu, protože postava Valy mi přišla až moc afektovaná a byť se Hrušínský choval arogantně, tak zas takový peklo jim tam nedělal aby ho přiměl k takový reakci. Šlo to víc vygradovat, ale i tak kvalitní záležitost.70% ()
Galerie (3)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (6)
- Ludvík Aškenazy napsal v roce 1959 divadelní hru Host v noci. Ostravské Divadlo Petra Bezruče ji uvedlo pod názvem Noční host. V roce 1960 Aškenazy hru přepracoval pro Ústřední divadlo Československé armády (později Vinohradské divadlo) a nazval ji Host. Spisovatel zároveň spolupracoval s Otakarem Vávrou na scénáři, který nesl název Host v noci. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004. (ČSFD)
- Vladimíru Brabcovi bylo skutečně na konci války necelých 12 let. (troufalka)
Reklama