Cena za něžnost

Tak tohle byl opravdu zvláštní film. Chvílemi jsem měl pocit, že bych se měl nudit (ale nenudil), chvílemi jsem měl pocit, že bych měl všechny postavy nesnášet (ale dopadlo to přesně opačně), a měl jsem taky pocit, že bych si měl postěžovat na příliš rozmáchlou stopáž, ale vzhledem k tomu jakým časovým obdobím mě tvůrci provedli, musím naopak ocenit, že měla celá záležitost vcelku umírněnou zhruba dvouhodinovou délku. Vzhledem k tomu, kudy se příběh v závěru ubíral, jsem očekával prvoplánovou hru na city podkreslenou tklivými melodiemi, ale pak mi došlo, že tehdy tvůrci ještě něco uměli, takže postavy i ve chvílích nejtěžších nedeklamovaly jen tisíckrát omleté prázdné fráze, protože je scénárista nadále zásoboval smysluplnými replikami. Shirley MacLane byla zase jednou skvělá, Jack Nicholson lavíroval mezi slizkostí a démoničností (a na jeho ultrakrátký župánek hned tak nezapomenu) a veškeré herecké výkony tady rozhodně tvořily základ pro mou čtvrtou pěticípou. S příběhem jsem měl jeden větší problém; hlavně v první třetině snímku se mi zdál být poněkud chaotický a neučesaný, ale později se to nějak utřáslo. / "Před pár lety jste mě pozval na oběd. A zajímalo mě, jestli to pozvání pořád platí." / "Mám rád světla rozsvícené." "Tak jdi domů a rozsviť si tam!" / Poučení: Tím nejhorším, co jsem zatím v životě zažil byly projevy soucitu. Ať už pravého nebo falešného. (03.04.2023)

Manželé a manželky, matky a dcery, Jack Nicholson a Shirley MacLaine. V dobrém i zlém. Chvíle radosti i absolutního zmaru, smutku, ale i naděje. Klišé, říkáte? Možná. Především ale KRÁSNÝ film. Vážně. Jako by někdo jen pozorně koukal kolem sebe a pak to hodil na papír. Všichni ti artoví režiséři, co tak rádi točí „komediální vztahová dramata ze života“, by měli povinně brát hodiny u Jamese L. Brookse. Nebo si alespoň občas připomenout „Terms Of Endearment“. To aby viděli, jak se to dělá. P.S.: Jsem moc rád, že jsem konečně zjistil, odkud se vzala scéna s kabrioletem a „vyfoukaným“ účesem, kterou jsem si kdysi tolik oblíbil v Bridget Jones´s Diary :-) (04.05.2009)

„Mám rád, když se svítí.“ - „Tak běž domů a rozsviť si.“ Tahle vztahová tragikomedie je v prvé řadě perfektně napsaná. Od nosného příběhu přes odzbrojující vtipy, vypjaté dramatické výstupy, dojemné momentky až po postavy, které jsou neobyčejně švihnuté, zábavné, avšak přitom přirozené a uvěřitelné. Na tom mají velkou zásluhu jejich protagonisté, ale i ta chemie, která mezi nimi opravdu funguje. Nejvíc jsem se smál u společných chvilek stárnoucích sousedů (geniální pasáž s výletem na oběd), ale i ten hlavní vztah matky a dcery (trefně uvedený scénou u postýlky) byl skvěle vystižený a člověk se musel u těch šílených ženských co chvíli škodolibě uchechtávat, třeba jako u trapného vracení věcí v obchodě (Emma kvůli své rodičce vlastně ani normální být nemohla). Problém jsem tak měl jen s koncem, to tlačení na pilu bych ještě zvládl, se zbytečným natahováním už to bylo horší, proto celkově dávám „jen“ silné 4*. „Jen jsem se zeptal, jak dlouho.“ - „Nevím. Než se jí vyčistí krk, nebo já zhubnu o 10 kilo, podle toho, co bude dřív.“ (20.06.2017)

Cena za něžnost ? Jednou je jen symbolická - tak milá, drobná a lehká - ani nepostřehnete, že platíte ... a podruhé je zatraceně krutá - a její velikost a tíha jsou nezměřitelné. Velice emotivní - a velice lidský příběh, který z vlídné a laskavé komedie poznenáhlu přeroste v drama netušených rozměrů. (26.07.2010)

Film ma uvodnich 30 minut velmi pozvolne tempo, pak se Cena za neznost rozjede a divaka uvede do pozornosti az do konce. Zaver mozna zbytecne moc hraje na city a vydira divakovu dusi. Urcite se ale jedna o hezky a misty dost vystizny film o vztahu matky a dcery. Ze dvou dejovych linii me daleko vice bavil osud matky Aurory a jejiho pritele Garretta. Snad diky uzasnym hereckym vykonum Shirley MacLaine a az demonicky hrajiciho Nicholsona (skoda, ze nedostal vice prostoru). Myslim, ze se o komedii nejedna, jak je uvedeno. Hezka hudba, pekny film... (21.10.2013)