Turbina

Velký mistr sociálních dramat Vávra opět na scéně. Film je podivnou směsicí divadelní tragédie, zamilovaného čajíčku a sociální sondy. Mnoho dialogů je natolik přitaženo za vlasy, až budí odpor či smích. Celý ten svět okolo rodiny Ulliků je vlastně velkou fraškou a nesmyslem, ale tak se tehdy točil a psal film. A Vávra do toho propasíroval tu svou proslulou "depku". Takže přes všechny výše popsané výtky jde film opět na dřeň věci, dělá to dobře a dle mého i působivě. Ať člověk chce nebo ne, musí po skončení filmu ještě o všem chvíli přemýšlet. A o tom to je, nebo ne? 85% (15.01.2012)

Stále působivý snímek, který zpočátku působí trochu křečovitě, hlavně kvůli netradičním postavám a jejich chování, ale jak se stupňuje jejich řícení do propasty, snímek rapidně nabývá na zajímavosti a katastrofický závěr výborně pracuje s napětím a po filmařské stránce by v té době asi nebyl zvládnut lépe. Herecky exceluje hlavně Matulová, ačkoliv ji byla zvolena nejméně uvěřitelná postava, Baarová je tak na hraně, přesvědčuje až mimickou hrou při jejím divadelním fiasku. (18.12.2009)

Předloha je námět spíš pro televizní seriál, takže celkem poklona Otakaru Vávrovi, že příběh dokázal osekat na necelých sto minut. František Smolík je v hlavní roli perfektní, Eduard Kohout mi zpočátku přišel poněkud teatrální, ale u jeho excentrické figury to mohl být záměr. Lída Baarová tu byla jen na okrasu více než obvykle. V kontextu okupační produkce určitě jeden z těch lepších kousků. (28.04.2015)

Mnohostranný talent Otakara Vávry zřejmě ještě bude doceňován. Titánský devadesátník byl v době TURBÍNY stále neuvěřitelně mlád; pohyboval se na rozhraní své dvacátnické a třicátnické periody. Přeneseme-li tento jeho věk do současnosti, o to více oceníme až překvapivou zralost jeho tehdejších uměleckých výkonů (DÍVKA V MODRÉM, FILOSOFSKÁ HISTORIE, CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH, PANENSTVÍ) v kontextu první vrcholné doby naší kinematografie - tvořitelské a zakladatelské doby prvorepublikových osudových třicátých let minulého století. Je neuvěřitelné, že dobová komunistická charakteristika v zásadě přesně postihuje ráz filmu, jehož úroveň ve skutečnosti ještě pozitivně překonává prvoplánovou tendenčnost jejího autora. Panoramatický obraz přelomové doby zlomu XIX. a XX. století v nevšední šíři i hloubce zobrazuje skutečný obraz tehdejší pražské a vlastně i české společnosti, přesněji řečeno jejího nižšího "vnitropražského" patra. Ve filmu hraje hned celá plejáda vynikajících českých herců (Baarová, Höger, Smolík, mladičký Hrušínský, Matulová, Plachta, Kohout, také velmi mladý Vejražka, Vojta, Glázrová). Popisovat jejich výkony znamená opakovat již řečené v předcházejících komentářích; osobně bych upozornil na Smolíka, Matulovou, Högra a Kohouta, zaujaly mne i živočišné smyslné (v dobrém slova smyslu) výkony Baarové a Glázrové včetně odvážných scén (Baarová). Za základní přínos filmu pokládám jak postižení, tak současné překonání naturalistických limit Čapkovy literární předlohy a skvělé postižení v postavě prvotní české feministky Marie Ullikové; chápu je jako Vávrův neokázalý hold generaci prvních českých intelektuálek (fascinující milostná scéna v observatoři). TURBÍNA je a zůstává jedním z démantů velkolepé vávrovské filmografie. (02.12.2007)

Technický pokrok jde kupředu mílovými kroky a rada Ullik (výborný František Smolík) vidí v turbině záchranu svého podniku, resp. rodinného majetku. Proti němu se staví jeho podivínský švagr (obdivuhodný Eduard Kohout), který bydlí ve věži, jejíž statika je narušována stavebními pracemi. A musím zmínit překrásný filmový pár Vlasta Matulová a Karel Höger, oba úžasní a ač to zavánělo červenou knihovnou, ta jejich příběhová linka, těm dvěma bych sedla na lep kdykoli a přála jim štěstí. Prolnutí romance, dramatu a závěrečné tragédie se v tomto případě povedlo a houstnoucí atmosféra byla dokonalá. (12.02.2019)