Režie:
Helena TřeštíkováScénář:
Helena TřeštíkováKamera:
Vlastimil Hamerník, Martin Kubala, Ivan Vojnár, Stano Slušný, Jan Šuster, Hynek Ciboch (více)Obsahy(1)
Sledujeme třicet let ze života ženy, kterou si v roce 1989 režisérka Helena Třeštíková vybrala ve zdravotnické škole v Praze do svého časosběrného dokumentu Sestřičky. Optimistická a aktivní Karolína se nikdy nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně... Karolína je jako studentka dost divoká. Miluje rock a škola jí nebaví. Začne si s drogami, ocitne se v protidrogové léčebně a přeruší studium. Ale své závislosti se zbaví, do školy se vrátí a maturuje o rok později. Hned po maturitě se Karolína rozhodne, že zdravotnictví není její parketa, a stane se asistentkou v realitní kanceláři. Je výmluvná a empatická, a tak se jí daří. Méně se jí ovšem vede v partnerských vztazích. Po rozchodu s kolegou z realitky se musí na čas vzdát podnikání v oboru a prodává v obchodě s bytovými doplňky. Po čase se do realitního podnikání vrátí. Opět je úspěšná. Zařídí si vlastní byt v centru a obklopí se psy a kočkami. Protože se touží odstěhovat z Prahy, s přítelem si koupí ruinu za městem a plánuje její rekonstrukci. Snaží se otěhotnět, ale dozví se, že je neplodná. Vrhne se na opravy venkovského domu. Když spadne střecha a přítel zmizí, Karolína je na všechno sama. Po krátkém vztahu nečekaně otěhotní, přítele však opouští. Narodí se jí dcerka. Svobodná matka s ruinou na krku se nevzdává a horečně a nadšeně buduje dál. Mezi řemeslníky pracujícími na domě se objeví truhlář Pavel a Karolína nachází muže svých snů. Společně definitivně opouštějí Prahu a stěhují se do částečně opraveného domu. Přestože lékaři tvrdili, že další otěhotnění je nepravděpodobné, Karolíně se narodí ještě jedna dcera a nakonec i Pavlův vytoužený syn. Do domácnosti přibývají další psi a kočky, dům se stále dodělává. Pavel a Karolína se berou. Karolína je příklad optimistické a aktivní ženy, která se nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Časosběrné dokumenty jsou myslím fascinující zvlášť pro nás, kteří jsme tak trochu (a dá-li Pánbůh) v polovině života. Téměř každého napadne: a jaký by byl ten můj film? Je to to známé : "Odkud pocházíme a kam jdeme?" U Karolíny je úžasné celkové vyznění - ještě v jejích (tuším) 36 letech to vypadá všelijak - svobodná budoucí maminka s ruinou statku a hypotékou na krku.... Karolína je ale optimistka, která se nejen nehroutí, ale taky nevzdává a za cca 10 let je všechno jinak. Celkově film vyznívá velmi optimisticky a doufám, že tak už to pro hlavní protagonistku zůstane. Konec mi připomenul citát konce jednoho (rovněž velmi optimistického) britského filmu: VŠE SE NAKONEC V DOBRÉ OBRÁTÍ A POKUD SE DOTEĎ NEOBRÁTILO, ZNAMENÁ TO, ŽE ZATÍM JEŠTĚ NEJSTE NA KONCI ! ()
Karolínin životní příběh je fascinujícím důkazem, že i dnes existují lidé, kterým se slnil jejich sen. Nezdolná energie, vytrvalost, překvapující vyrovnanost a nakažlivý optimismus pomohly této neobyčejně silné ženě dosáhnout svého vytčeného cíle – úspěšné rekonstrukce zanedbaného venkovského sídla, v němž postupně nacházela uspokojení i naplnění svého života po boku milujícího partnera a tří zdravých dětí. Chce se říct: šťastná to žena! ()
Opravdu inspirativní žena, která neměla v životě štěstí na základní životní dispozice, které jiní berou za samozřejmost, které nabudeme přirozeným dospíváním, a které jsou očekávané společností. Vztahy, manželství, rodina - a s tím ruku v ruce opora, finanční a psychická pomoct ne-li jistota však nejsou samozřejmostí. Jde tak o jeden z mála šťastných konců životních osudů. K tomu její síla díky optimismu, který má v povaze - to je do života neskutečné štěstí. Zprvu sama na ruinu, hypotéky a dítě. Dnes žije v domě snů, u tepla rodinného krbu, v kompletní rodině. Kéžby měl každý, kdo trpí samotou takové štěstí. ()
Ze začátku se paní jeví tako taková pipka, která moc neví, co od života chce. Ale časem se její životní postoje tak nějak přirozeně vytříbí. Líbí se mi, jak nic nehrotí, nechává život plynout, ale přitom je schopna dosáhnout velkých věcí. Ještě pár let před čtyřicítkou žije v domnění, že je neplodná, a o deset let později má tři vlastní děti. Na počátku devadesátých to byla pražská frikulína s cigárem a novou Filckou, o čtvrt století později je z ní vesničanka s hromadou dětí, psů a převažující pozitivní životní energií. Silné čtyři! ()
Opět výborný časosběrný dokument. byl jsem zvědavý, jestli hyperaktivní pracovitá, schopná žena, chovající se jako chlap může mít úspěch v životě a nalézt životní spokojenost a zdá se, že ano. Mnoho věcí si divák musí jen domýšlet. Zajímalo by mě v jaké oblasti ruinu koupila kdy "je to tady tak krásné". Bylo příjemné sledovat, že jako jedna z mála žen se fyzicky moc neměnila ani netloustla. Když v šestnácti hrdinka říká „Můj největší problém momentálně je, že nemám 165 korun na vstupenku na koncert kapely Erasure.“, zcela ji chápu. V dalším střihu se Karolína zase octne bez partnera, je těhotná, má šest zvířat, dvě hypotéky, čeká ji rekonstrukce vyhořelého domu a umanutě a nezdolně říká, že vše zvládne. Přitom nemá feministické výrazy. Během celého dokumentu se neobjeví nikdo z jejích příbuzných. ()
Galerie (16)
Photo © Česká televize
Reklama