Vlčí jáma

Jeden za skvostů našeho filmu, mistrovsky vystižená a zahraná role stárnoucí ženy, která chce mít vše pod kontrolou a vládne domu železnou vůlí. A do tohoto prostředí přichází sirotek Jana, čistá a nevinná a snad i proto podléhá kouzlu otčíma, který u ní hledá něhu a porozumění. To ovšem není dlouho možné, protože morálka maloměsta je neúprosná a teror "tetičky" se stupňuje a její manžel zbaběle prchá a nechává Janu samotnou. Vše na konec dospěje k smrti a citovému ochladnutí Jany, která dům opouští. Škoda, že se nedá dát více hvězdiček, protože paní Šejbalová si jich za svůj výkon zaslouží také pět. (20.01.2014)

Psychologický román vydaný roku 1938 je situovaný do Slezska za 1. světové války. Ovšem Weissovou optikou let 50. jsou tato fakta potlačena zcela ku prospěchu sólo výstupu Jiřiny Šejbalové, který si s ničím nezadá ve srovnání s Rozinou v předešlém Vlčkově filmu podle Glazarové Advent. Ovšem, pakliže je Advent oslavou valašského folklóru, Vlčí jáma je oslavou maloměšťácké morálky, zcela v pokrokovém duchu přelomové doby Československa Zápotockého a Novotného. (04.03.2009)

Jeden z mála filmů, kde mě zaujaly jen ženské herečky. 1) Téma, žánr i době vzniku knižní předlohy (1938) poplatné zpracování mi neumožňují dát plné ocenění, ale vskutku božský výkon 52leté Jiřiny Šejbalové mi naopak nedovolí dát méně, než dávám._____ 2) Neživotný Bobeček, unylá schovanka Jana a absence výraznějšího děje spolu se zlobou, prýštící na diváka z postavy maloměšťačky Kláry a její služebné Petronily, by hodily za jiných okolností tak dvě hvězdičky._____ 3) Ovšem božský (vzhledem k roli spíše pekelně podmanivý) herecký výkon 52leté Jiřiny Šejbalové, která prakticky neslezla z obrazovky (naštěstí), vše mění. Její sebestředná, neempatická, hysterická a především naprosto nesnesitelná maloměšťačka ad extremum film vytváří, je jeho nositelkou i hlavním obsahem. Co záleží na ději či nedostatečném vykreslení dalších postav. Šejbalová si krade film jenom pro sebe, je to one woman show a já jsem šťastný a vděčný této umělkyni za silný prožitek. Pojď, můj tajtrdlíčku._____ 4) Zážitek z filmu pěkně dotváří 55letá Lola Skrbková (služebná Petronila, mluví v nářečí), která se svými kreacemi vedle dominující Šejbalové ani v nejmenším neztratí. Dobré ráno, paničko._____ 5) Na návrzích kostýmů a umělecké spolupráci se podílel Ota Janeček. (19.02.2020)

"Nikomu tě nedám...ty můj tajtrdlíčku...ty můj bobečku." Ze začátku se tyhle majetnické sklony tetičky Kláry vůči svému mladšímu manželovi mohou zdát i docela roztomilé či přinejmenším úsměvné. Postupem času však atmosféra v rodině začíná poměrně houstnout a člověku je jasné, že má před sebou silné psychologické drama. Jiřina Šejbalová přitom tuhle roli zahrála tak excelentně, že v okamžiku, kdy tetička v zoufalství křičí "já už nemůžu, já to nedovolím, já to nechci….to se nesmí stát…", to ve mně vyvolalo rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem si říkal, že si dotyčná svůj osud (citově) opuštěné ženy kvůli své panovačnosti i zaslouží, na druhou stranu mi jí bylo i líto. Zvláště když jsem viděl, jak se k ní v závěru otřesně chovají její posluhovačky. V některých momentech měla atmosféra filmu až hororový nádech, což nevím, zda bylo úplně nutné. Tyhle scény každopádně dost kontrastují s tím, jak se v celém filmu chová (nejen) k tetičce její mladičká schovanka v podání Jany Brejchové. Ta toho sice moc nenamluví, ale člověk z ní má přesto pocit, jako by viděl anděla. Tomu odpovídá pro někoho možná i trošku překvapivý konec... (02.08.2018)

Jeden z vynikajúcich filmov, ktoré sa v päťdesiatych rokoch nakrútili. Zvláštny nerovnoramenný trojuholník z manželov a Jany zabezpečil filmu dusivú atmosféru a situáciu, ktorá nemá racionálne východisko. Okrem excelentného výkonu Jiřiny Šejbalovej si svoju prvú úspešnejšiu úlohu zahrala i, vtedy iba sedemnásťročná, Jana Brejchová. (23.03.2011)