Wonka

Timothée opravdu válí. Na co sáhne, to promění ve filmové zlato. Nečekal jsem skoro nic, ale dostal jsem toho až nad hlavu. Včetně opravdu kouzelného příběhu a božského Hugha Grantha, kterému tyhle role dokonale sednou. Zatím film roku, ale kdo ví, za rohem je Duna 2 a zase Chalamet. Pokud podá stejný výkon, jako tady, vypadá to asi na hereckou topku. (13.02.2024)

Problém tady začal podle mě už v momentě, kdy se někdo rozhodl, že origin Willyho Wonky bude muzikál. Nemyslím to tak, že by mi muzikály vadily nějak obecně - třeba Největší showman za mě byl skvělý - ale Wonka má jednu zásadní vadu. A to, že žádná z písniček není nikterak zajímavá nebo zapamatovatelná, jsou nudné a generické, jako kdyby je vytvořila umělá inteligence. A to samé platí i o choreografiích, které jsou sice profesionální, ale žádná nepřijde s nějakým zajímavým nápadem a ani nijak zvlášť neposouvají děj dále. A bohužel, muzikálová čísla tvoří značnou část stopáže. Příběh je jinak skutečně prostinký (byť ne prostý logických děr), po všech stránkách přizpůsobený menším dětem. To by obecně nevadilo - je spousta filmů, které si dokážou užít děti i dospělí - ale tady mi vše přišlo dělané skutečně jen pro děti, a zcela chybělo cokoliv, co by mohlo zaujmout dospělého diváka. Willy Wonka zde byl jen jako ambasador pozitivního myšlení, a jeho postavě, ostatně tak jako kterékoliv jiné, chyběl jakýkoliv rozměr kromě toho, zda jde o hodného nebo zlého. Přesto všechno se ale Wonka dokoukat dá, a nemohu upřít, že je to film pozitivní, který asi hodně lidem dokáže zvednout náladu. 45% a 2* (20.03.2024)

Opět jsem si po nějaké době řekl, že to v tom světě je přece jen v pořádku, když můžeme před Vánocemi zajít do kina na něco tak čistě pěkného, jako je nový Wonka. Přestože je to naivní rodinná pohádka, získává si vaše sympatie svým kouzelným prostředím, chytlavými texty a povedenými žerty, které dělají žánru všechnu čest. Vyzdvihnout se však musí Timothée Chalamet, který nejen že je jedním z největších talentů nastupující herecké generace, ale nikdy bych neřekl, že mu muzikálová role sedne takovým způsobem. Hugh Grant jako ukázkový Oompa Loompa je už je třešničkou na tomto čokoládovém dortu. (17.01.2024)

Southampton, 8.12.2023 Předvánoční kino a Wonka byla dobrá volba a to i přesto, že nejde o vánoční film. Stačilo, že byl zábavný a barevný, pocitově dost podobný filmům jako Paddington od stejného tvůrce. Původní čokoládové filmy mi nic moc neříkají, ale to vzhledem k tomuhle příběhu vůbec nevadí. Odehrává se totiž v době předtím. Obsazení mě baví a vcelku jsem si ho užil, Chalamet mi tam seděl a spousta povědomých tváří ve vedlejších rolích ho dobře doplňovalo. Takže vlastně proč ne, ale dokonalost to nebyla. (20.12.2023)

Vzhledem k tomu, že Karlík a továrna na čokoládu byl burtonovsky osobitý/výrazný film, navíc stvořený dle neméně originální knižní předlohy, nabízí se srovnání. Zvlášť, když by se dal Wonka považovat za jakýsi prequel, protože pojednává o tom, jak se mladý Willík dopracoval ke své slavné továrně. Než začnu tak podotknu, že jako mlaďochovi mi ta burtonovsky pochmurná gotika velmi imponovala. Mrtvá nevěsta mě vysloveně nadchla. Ale s přibývajícími roky jsem třeba k Střihorukému Edwardovi o dost kritičtější a nové filmy Burtona mi moc radosti neudělaly. Najednou jsem v nich neviděl jen osobitý cool-funeral nádech, ale taky vlezle servírovanou dekadenci a pokřivenost...smrádek lehce tlejícího masa. A tuhle ne až tak cool mimoňovitost, v sobě má i Karlík. Takže když jsme u toho srovnání...Wonka ji nemá. Přitom je podobně barevný, fantaskní, srší moc pěknými nápady a je o sirotcích... . Kříženec Dickense a Dahla v pohádkovo muzikálovém kabátku. Jenže já nejsem příznivec slzopudičských příběhů o tom, jak osiřelé děti bojují s nepřízní osudu, nebo jak snílci bojují proti útisku a bezpráví s bezskrupulózními bídáky. Takže tahle část, společně s muzikálovými výstupy, mě neoslovila. Přesto jsem se díky pěknému vizuálu, bezelstně veselým nápadům a bizarním postavičkám nenudil. Wonka je i velmi dobře obsazený. Chalamet, Colman, Grant... kdyby měla moje milovaná Sally Hawkins víc prostoru, nejspíš bych se napojil i na tu poor orphan linku. Takže abych uzavřel tu srovnávací část. Wonka má s Karlíkem společného duchovního otce, tzn, svět R. Dahla, postavu čokoládomena Wonky a tím to končí. Tvůrci si šli svou cestou, která je z mého pohledu sice ne tak výrazná jako ta Burtonova, ale přitom je podobně hravá a originální...jen jemnější (vyznání lásky ve stylu...vaše oči jsou jako dva králičí bobky v misce pudinku, byl bohužel ojedinělý pokus, jak pobavit děti i rodiče najednou). Kdybych musel pro své dítě třeba v autobusu, vybrat jen jeden z těchto filmů, vyberu Wonku. Kdybych ale vybíral pro sebe, který z těch filmů vidět znova...volil bych mezi sledováním ubíhajících svodidel za oknem a Karlíkem. Pokud máte rádi muzikály a nedívali jste se na Wonku jen ze zvědavosti jako já, jednu hvězdu si k mému hodnocení přidejte. (23.01.2024)