One, Two, Three
One, Two, Three
Režie:
Billy WilderKamera:
Daniel L. FappHudba:
André PrevinHrají:
James Cagney, Horst Buchholz, Pamela Tiffin, Arlene Francis, Howard St. John, Ralf Wolter, Hubert von Meyerinck, Liselotte Pulver, Red Buttons (více)Obsahy(2)
Coca-Cola versus komunismus! Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha.
Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (210)
Kapitalista na vlajkové lodí jménem Coca-Cola soupeří v kurva odlehčeném tónu s komunistou ve vodách postfašistického rozděleného Berlína kritického roku 1961. Tato bezskrupulí geniální komedie kope do prdele všecky zmíněné ideologické proudy, a to tak promyšleným a vtipným způsobem, že se nestačím divit pohopouhým ani ne dvanátci stovkám zhlédnutím. Je na místě upozornit, že k té pravé zábavě je v tomto případě nutná znalost historických a ideologických souvislostí, čím hloubějí, tím lépe, ale kdo tohle naplňuje, bude neskutěčně překvapen a pobaven. Protagonisté jsou špičkoví. Doporučuju a jdu si Ajn, cvaj, draj dát znovu, protože tahle je fakt nakažlivá. 100% ()
Briskná, životaschopná, trefná a stále rovnako bláznivá satyrická komédia, berúca si na paškál demokraciu, komunizmus, kapitalistickú spoločnosť, napätie v rusko-amerických vzťahoch a ďalšie pálčivé témy, ktoré elegantne pretvára v humornú frašku o cocacolovom priemyselníkovi a mladom ultranacionalistickom radikálnom komunistovi s revolučnými myšlienkami, ktorých stret dá do pohybu sled udalostí a vtipných situácií, z ktorých sa divák popuká od smiechu (minimálne ten súčasný nemohol inak). Vidieť v dobe vzniku a zomrieť. WIlder opäť nesklamal a Ein, zwei, drei považujem za lepší ako legendárne Niekto to rád horúce. ()
„Řekl jsem Karl Marx, ne Groucho“ Billy to tentokrát rozjel ve velkém. Film je sice opět situován do několika málo interiérových prostor, ale kadence vět boří všechny možné rekordy. James Cagney ani nepotřebuje v rukou tommy gun, s jakou kadencí pálí ostré hlášky. Tempo je neustále stupňováno, hrany politicky nekorektních narážek zostřovány. Wilder zkrátka pojal konverzační komedii jako zběsilou akci, což je nejlépe patrné během naprosto nestíhatelných scén, kdy složité pohyby provádějí a vybroušené hlášky z úst vypouštějí postavy, na jejichž sečtení nestačí umět počítat do tří. 85% Zajímavé komentáře: genetique, Madison ()
Tak ja neviem, ale kazdym filmom Billyho Wildera zacinam mat tohto Pana rezisera stale radsej, pretoze toto je uz siesty film, ktory som od neho videl a opät som bol nadseny. Humorom sa tu vobec nesetri, to neustale gestapacke Shlemmerove spravanie, komunisticky neurotik Horst Buchholz alebo kapitalisticky riaditel pobocky Coca Coly sa postarali o zabavu, na ktoru dlho nezabudnem, preto musim pochvalit kvalitny scenar Billyho Wildera, ktory si to vtedy urcite vychutnaval a sam sa na tom zabaval. Studena vojna bola v tom obdobi nebezpecna a o to viac sa mi to pacilo, ze to reziser dokazal podat takymto humornym sposobom... 21.01.2010 ______ James Cagney - (C.R. MacNamara) +++ Arlene Francis - (Phyllis MacNamara) +++ Horst Buchholz - (Otto Ludwig Piffl) +++ Pamela Tiffin - (Scarlett Hazeltine) +++ Howard St. John - (Wendell P. Hazeltine) +++ Hanns Lothar - (Schlemmer) +++ Karl Lieffen - (Fritz) +++ Til Kiwe - (Reportér) +++ Produkcia: Billy Wilder +++ Hudba: André Previn +++ ()
Celý svět je zkorumpovaný! Skvělá satira ze staré školy. Oportunismus je tou největší metlou lidstva nehledě na panující režim. Pro peníze a moc je většina lidí schopna udělat cokoliv, ať už v nacismu, komunismu nebo kapitalismu... Znáte ten hotel ve východním Berlíně? Grandhotel Potěmkin, dříve to býval Grandhotel Göring a ještě před tím Grandhotel Bismarck ()
Galerie (46)
Zajímavosti (7)
- James Cagney (C.R. MacNamara) tento film údajně nikdy neviděl. (Locksley)
- Při automobilové honičce řidič Mercedesu říká, že v zrcátku vidí něco jako Nash 1937. Jenže jestli je ten Moskvič něčemu podobný, tak je to Nash Metropolitan z let 1953–1961. On totiž Nash 1937 je velmi podobný úplně jinému Moskviči, přesněji typu 400, což je vlastně licenční Opel Kadett. Ten Rusové v Moskvě vyráběli na trofejní výrobní lince, kterou si na konci války jaksi přibalili na cestu domů z Německa. (brok1)
- S ohľadom na fínsko-sovietske vzťahy bola snímka v rokoch 1962 až 1986 zakázaná Fínskou radou pre klasifikáciu filmov. (Ampi)
Reklama