Jdi a dívej se

První polovina čirá špína a deprese, ale s přílišným lpěním na artové podání a velmi pomalým tempem, což občas filmu znatelně škodí, druhá polovina peklo na Zemi. 2SV v tom nejsyrovějším a nejděsivějším obrazu. Poslední sekvence jeden z nejsilnějších konců filmu, jaký jsem kdy viděl. Jdi a dívej se. (25.02.2016)

Nuda – nuda – silná scéna. Nuda – vata – silná scéna. Vata – vata – ohromně silná scéna. A tak stále dokola. Sdělení silné, ale ničím výjimečné (lze ho "najít" i jinde) a navíc to jako film dvakrát moc nefunguje; je to málo rafinované ve svých sděleních a příliš to sází na první signální válečných hrůz. Pokud se ovšem naladíte na specifický rytmys vyprávění a z otupělosti se proberete na ty silné scény, tak se to rozhodně oplatí vidět. Takže je to spíše takové “bdi a dívej se”. (24.12.2008)

Jdi a dívej se. Imperativ je tu na místě, protože člověku se chce zavřít oči, zacpat si uši, odejít. Válka je ukázána na dotek blízko - spolu s oním jdoucím a dívajícím se šestnáctiletým klukem je možno zakoušet hrůzu a úzkosti i vzácné okamžiky radosti uprostřed zmaru. Chtěl jsem sem původně napsat něco o kameře, hudbě a zvuku, díky nimž celek působí tak věrohodně, ale tak bych se k tomu podstatnému asi vůbec nedostal. Pitvu ať provedou jiní. Za sebe povím jen tolik, že film připomíná výpravu do pusté krajiny Žalmu 22: "Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se uprostřed vnitřností mých. Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne..." (02.06.2009)

Pozoruhodný, úchvatně natočený a velmi působivý film. Narozdíl od ruských přepatetizovaných a přepatriotizovaných heroických válečných velkofilmů, kde ruský voják i po ustřelení všech končetin ještě zuby odjistí granát a flusne ho po nepříteli, Jdi a dívej se nezachycuje boj, nýbrž prohru, podlehnutí hrůzám válečného běsnění bez možnosti jakékoliv obrany. Je svědectvím bezmoci vůči zvěrstvu a šílenství, bezmoci výmluvně ilustrované rychle zmasakrovaným donkichotským partyzánským odbojem. Čekal jsem větší jatka, ale i tak mi z toho nebylo zrovna dvakrát příjemně po těle, obzvlášť u velmi vypjatého konce, kdy po předchozí přehlídce německých zvěrstev konečně nadejde čas zúčtování a Rusové poprvé za celý film přejdou do ofenzívy. Bezútěšnost války je takřka hmatatelná a některé momenty přímo hororové. Nádherná kamera používající často subjektivních pohledů a neméně vynalézavá práce se zvukem vytvářejí impozantní filmový zážitek. Jeden z nejlepších válečných filmů všech dob. A to letadlo na obloze pořád krouží... (20.10.2006)

Temný sestup na dno lidství, do pekel válečných šílenství, mixovaný s podmanivou atmosférou snu a momenty vizuální nádhery - v tom má velmi blízko k Apocalypse Now. Nejprve mě znejistil pomalý děj a divně teatrální herectví, cca od půlky už si ale sedlo ve vydatný zážitek ze spálené krajiny "židobolševických" mokřad a lesů. Tohle je druhá světová jako ten nejtvrdší z hororů. Račte kdo by snad měl pochyb, čeho jsme my lidé schopní... (10.03.2022)