Jak ukrást Venuši

Od takových jmen jsem čekal něco lepšího. V Audreyině filmografii mám velké mezery, ale docela se mi potvrzuje, že to prostě není čistě komediální herečka a v téhle roli moc jiného prostoru nedostávala. Její mužský protějšek po komické stránce vychází lépe, oba to táhnou nahoru, ale moc jsem se nezasmál. Aspoň že chemii ti dva měli. (12.09.2017)

Audrey Hepburn byla skutečně výborná herečka. V současnosti už moc takových není. William Wyler je obecně velmi oblíbený režisér. Já mám na něj takový lehce rozporuplný pohled, některé jeho filmy se mi líbily, jiné zase ne. Tento bych zařadil někde mezi. Příběh není úplně nudný a místní ochranka muzea je skupinka velmi vtipná, tudíž jsem se jednou, či dvakrát skutečně zasmál. Nějaké nadšení však nepociťuji, tudíž čtyřhvězdičková a vyšší hodnocení jsou mi záhadou. Já film vidím pouze jako klasický film 60. let. Pravda, je jeden z těch povedenějších. Bohužel jsem nedávno viděl Temného rytíře, který povstal a tak nějak podvědomě se neubráním srovnávání nesrovnatelného, takže se to na hodnocení projeví rovněž. Dále bych filmu vytkl to, že Peter O´Toole měl zbytečně moc modré oči. Film se ani příliš netrefil do mého vkusu. Za zmínku stojí pouze ta, buďme milí a řekněme, nepravděpodobně se vyvíjející závěrečná loupež. Zbytek filmu je lehce o ničem a skrývá v sobě zbytečně moc romantiky. Slabší 2*. (01.10.2012)

Role rozmazlené dcerušky, ochotné udělat pro svého „papá“ cokoliv, sedne Hepburnové dokonale. Vždy elegantní O’Toole sice nevyzařuje takovým sex-appealem, aby jste mu uvěřili, že dokáže na potkání dostat do postele každou krásku, natožpak panovačnou Hepburnovou, čímž trpí chemie mezi oběma, alespoň však není lupičem přímočarým a snadno prokouknutelným. Způsob, jakým Wyler přistoupil k již tolikrát obehranému schématu „filmu o loupeži“, je pozoruhodný. Člověk je zvyklý na hodinovou přípravu a následně hodinovou akci samotnou (pokud samozřejmě film netrvá déle než dvě hodiny), jenže Wyler přípravu omezil na nezbytné minimum, divák se nedoví v podstatě žádné detaily, a první polovinu raději věnoval rozvíjení netradičního romantického trojúhelníku. Ačkoliv je zlodějský tým tvořen pouze dvěmi osobami, jistá redukce postav by filmu stejně prospěla. Zcela jasná například není úloha – pochopitelně skvěle hrajícího – Wallachiho (nebo jak se to skloňuje). A ještě jedna věc mi vadila – jakkoliv je ústřední myšlenka jednoduchá a cíl jasný, Wyler, resp. scénář Harryho Krumitze, se k němu propracovává příliš zdlouhavě. Na poměrně velkém prostoru se nachází poměrně málo vtipů. Pravda, když už nějaký, tak stojí za to („Chodíme spolu střílet“), ale pokud se jedná primárně o komedii, jakože jedná, je to v tomhle směru slabota. Jak ukrást Venuši je moc příjemným snímkem, avšak jakkoliv mám Hepburnovou rád (moc, moc, moc, moc, moc!), pokud dostanu chuť na nějaký poctivý zlodějský film, raději sáhnu po Dassinově Topkapi (1964). 80% (25.10.2007)

S přibývajícím počtem shlédnutých filmů tohoto velmistra se mi postupně odhaluje jeho charakteristický rukopis a šarm, jaký dokázal svým filmům vtisknout. Nejinak je tomu i v případě How to Steal a Million. Vlažnější rozjezd bohatě žehlí kouzelná Audrey s intelektuálním elegánem Peter O'Toolem. Několik chytrých fórů skvěle doplňuje mix romantiky a loupeže. Zkrátka poctivá filmařina, která díky geniální režii zahřeje na srdci i moderního diváka, neboť i po tolika letech si stále zachovává svůj půvab a styl. (22.02.2021)

Přiznám se, že jsem čekal daleko větší pecku a ono je to vlastně dost o ničem z 90 tahající charismatem Audrey Hepburn a Peterem OToolem, jichž romantické scény zastiňují dějový zbytek filmu. On je ten film vlastně děsně špatný, ale s nima by mne bavilo sledovat snad všechno.... Co mi dost nesedlo je až přílišná lehkost, trochu bych přidal na dramatu. Co je naopak totálně špičkové je český dabing ze 73 s Munzarem, Kopeckým a Švormovou o mnoho mnoho lepšími, než originály. :) 8/10 (04.02.2016)