Jak ukrást Venuši

Ty dva člověk musí milovat to je prostě pohlazení akčáky to prostě nemají, scéna ve skrýši pod schody je geniální ahoj deda:-) 14.03.2019 Hugh Griffith jako Bonet neodolatelný, jako ve smíchu z ráje :-)30.3.2019 tak tento film také miluji ,když potřebuji dobrou náladu tak vím kam šáhnout 8.4.2019:-) jak čtu komentáře tak film se líbil jako mě, klidně si ho pustím i po xté deda:-)25.4.2O19 mohu políbit nevěstu to nemá chybu :-) i dnes 9.2.2020:-)Bonet mi připomněl Dobrodružství kriminalistiky díl Paprsek kde holandský obchodník Han van Meegeren dokazuje své padělatelské umění deda:-)20.4.2o2o fragile – mezinárodní poštovní označení křehkých zásilek (24.10.2011)

Od takových jmen jsem čekal něco lepšího. V Audreyině filmografii mám velké mezery, ale docela se mi potvrzuje, že to prostě není čistě komediální herečka a v téhle roli moc jiného prostoru nedostávala. Její mužský protějšek po komické stránce vychází lépe, oba to táhnou nahoru, ale moc jsem se nezasmál. Aspoň že chemii ti dva měli. (12.09.2017)

Role rozmazlené dcerušky, ochotné udělat pro svého „papá“ cokoliv, sedne Hepburnové dokonale. Vždy elegantní O’Toole sice nevyzařuje takovým sex-appealem, aby jste mu uvěřili, že dokáže na potkání dostat do postele každou krásku, natožpak panovačnou Hepburnovou, čímž trpí chemie mezi oběma, alespoň však není lupičem přímočarým a snadno prokouknutelným. Způsob, jakým Wyler přistoupil k již tolikrát obehranému schématu „filmu o loupeži“, je pozoruhodný. Člověk je zvyklý na hodinovou přípravu a následně hodinovou akci samotnou (pokud samozřejmě film netrvá déle než dvě hodiny), jenže Wyler přípravu omezil na nezbytné minimum, divák se nedoví v podstatě žádné detaily, a první polovinu raději věnoval rozvíjení netradičního romantického trojúhelníku. Ačkoliv je zlodějský tým tvořen pouze dvěmi osobami, jistá redukce postav by filmu stejně prospěla. Zcela jasná například není úloha – pochopitelně skvěle hrajícího – Wallachiho (nebo jak se to skloňuje). A ještě jedna věc mi vadila – jakkoliv je ústřední myšlenka jednoduchá a cíl jasný, Wyler, resp. scénář Harryho Krumitze, se k němu propracovává příliš zdlouhavě. Na poměrně velkém prostoru se nachází poměrně málo vtipů. Pravda, když už nějaký, tak stojí za to („Chodíme spolu střílet“), ale pokud se jedná primárně o komedii, jakože jedná, je to v tomhle směru slabota. Jak ukrást Venuši je moc příjemným snímkem, avšak jakkoliv mám Hepburnovou rád (moc, moc, moc, moc, moc!), pokud dostanu chuť na nějaký poctivý zlodějský film, raději sáhnu po Dassinově Topkapi (1964). 80% (25.10.2007)

Pohodová komedie, kde se člověk upřímně zasměje a vypne na celou délku filmu. Ústřední dvojice O'Toole a Hepburn táhnou celý film výborně a vtípky s romantickou atmosférou fungují podařeně. Chemie mezi nimi funguje skvěle a divák jim žere všechno, co na plátně oba předvedou (ať už je to kamenný, nekompromisní výraz O'Toola nebo ztřeštěné chování Audrey). Moc pěkná komedie. 85% (13.07.2014)

Šarmantní a elegantní Peter O´Toole a křehká a okouzlující Audrey Hepburn, co víc si může člověk přát a ještě nesmím zapomenout na postavu geniálního padělatele, jehož dcerou je právě zmiňovaná Audrey Hepburn. Velmi příjemná konverzačka okořeněná kriminální zápletkou To byla třešínka na dortu. Vymyšleno to bylo perfektně. Scéna v kumbálku je nezapomenutelná. Mám tenhle film moc ráda. (19.10.2020)